MITHRAS - On Strange Loops
CD 2016, Galactic Records
Tak tenhle mezigalaktický experimentální death metal je pro mě opravdu hodně těžkým soustem. Nemůžu ho polknout, dusím se, vyvrhuji jej jako skelnou vatu, bojím se společných setkání a nadávám, jako kdyby mě někdo nutil dívat se na ošklivé filmy. MITHRAS jsou na scéně všech progresivců pojem, osobnosti s nezaměnitelným výrazem, kapela, která rozdmýchává stojaté vody smrtícího kovu. Mají za sebou skvělá alba, i méně výrazná a letos mezi nás vystřelili desku, nad kterou budete dlouho kroutit hlavou. Je plná rocku, dokonce glamu, sedmdesátkových melodií a neuchopitelnosti vesmíru. Poslouchá se těžce a přiznám se, že jsem čekal trošku víc.
Tak tenhle mezigalaktický experimentální death metal je pro mě opravdu hodně těžkým soustem. Nemůžu ho polknout, dusím se, vyvrhuji jej jako skelnou vatu, bojím se společných setkání a nadávám, jako kdyby mě někdo nutil dívat se na ošklivé filmy. MITHRAS jsou na scéně všech progresivců pojem, osobnosti s nezaměnitelným výrazem, kapela, která rozdmýchává stojaté vody smrtícího kovu. Mají za sebou skvělá alba, i méně výrazná a letos mezi nás vystřelili desku, nad kterou budete dlouho kroutit hlavou. Je plná rocku, dokonce glamu, sedmdesátkových melodií a neuchopitelnosti vesmíru. Poslouchá se těžce a přiznám se, že jsem čekal trošku víc.
Přirovnávat hudbu těchto maniaků k někomu jinému snad ani nemá cenu. Lepší bude, když si poslechnete ukázky. Ona se vůbec těžko hledají slova, která by to, co se na novince odehrává, přesně popsala. Nahrávka je poklidným rozjímáním, které na mě funguje jen někdy. Často nevím, co tím chtějí pánové říct a jsem dalek nadšených kavárenských projevů rádoby inteligence. Sem, někam mezi hudební intelektuály "On Strange Loops" patří a zde také navěky zůstane. Pro "obyčejného" fanouška bude novinka prázdné nic a nebude mít chuť cokoliv rozkrývat.
Otázkou zůstává, zda ta progresivita a "dokonalost" vesmírných kovbojů MITHRAS není jen fantaskním preludiem. Kdo ví a kdo s nimi půjde do říše za zrcadlo? Já na to mám chuť jen někdy a to se musím ještě přemlouvat. A to si myslím, že jsem hlava otevřená. Přijde mi, že na letošní desce je spousta dobrých melodií, ale občas cítím, že to není úplně ono. Jakoby se Britové smažili ve vlastní šťávě a ztráceli ve vesmíru. Tam také koneckonců patří. Pokud tedy rádi objevujete nové hudební galaxie, nechte si chutnat.
Otázkou zůstává, zda ta progresivita a "dokonalost" vesmírných kovbojů MITHRAS není jen fantaskním preludiem. Kdo ví a kdo s nimi půjde do říše za zrcadlo? Já na to mám chuť jen někdy a to se musím ještě přemlouvat. A to si myslím, že jsem hlava otevřená. Přijde mi, že na letošní desce je spousta dobrých melodií, ale občas cítím, že to není úplně ono. Jakoby se Britové smažili ve vlastní šťávě a ztráceli ve vesmíru. Tam také koneckonců patří. Pokud tedy rádi objevujete nové hudební galaxie, nechte si chutnat.
sumarizace:
MITHRAS letos stvořili pořádně technické a progresivní album. Jeden složitý riff střídá druhý, nálada je nelidská, nápady pestré. Britové nahráli rozhodně zajímavou desku, u které nenechali nic náhodě. Na mě osobně je sice něco až příliš komplikované a někdy si dokonce říkám, že to hrají již stroje a ne lidé, ale nahrávku považuji rozhodně za hodnou pozornosti. Techničtěji zaměření fanoušci budou určitě velmi spokojeni. Dostanou přesně tu porci hudby, kterou se rádi proplétají. Kapela kombinuje to nejlepší z progresivního metalu a rocku. Na vstřebání je potřeba určitě spousta času a i po dlouhé době je možno objevovat spoustu nového. Horší je to s touto deskou jako celkem. Album mi přijde poměrně roztříštěné. Složitá rock metalová, technická a progresivní skládanka, která se rozhodně povedla. Jen mám občas problém ji pochopit.
Asphyx says:
The MITHRAS created very technical and progressive album. There is a lot of complicated riffs, the mood is nonhuman, and ideas are interesting. These British guys recorded very interesting album. For me it´s is maybe too complicated and sometimes it feels like the songs are played by machines, not by humans. However this album is interesting and you should take a look at it. Fans who like more technical music will be satisfied. They will received exact amount of music they like. This band mix the best of progressive metal, and rock. You have to take your time to absorb all of this and even after a long time you would find a lot of new things on this album. However, the problem is the album as a whole. It is dashed. Complicated rock metal technical and progressive puzzle which is very good. Sometimes I just have a problem to get it.
Tracklist:
01. Why Do We Live?
02. When The Stars Align
03. The Statue On The Island
04. Part The Ways
05. Odyssey's End
06. Howling Of The Distant Spaces
07. Between Scylla And Charybdis
08. Time Never Lasts
09. The Last Redoubt
10. Inside The Godmind
11. The Outer Dark
12. On Strange Loops
01. Why Do We Live?
02. When The Stars Align
03. The Statue On The Island
04. Part The Ways
05. Odyssey's End
06. Howling Of The Distant Spaces
07. Between Scylla And Charybdis
08. Time Never Lasts
09. The Last Redoubt
10. Inside The Godmind
11. The Outer Dark
12. On Strange Loops
band:
Live: Leon Macey - Lead Guitar/Vocals Tom Hyde - Rhythm Guitar Vic Lochab - Bass Julien Helwin - Drums Past Studio albums: Leon Macey - Guitar/Drums/Synths Rayner Coss - Oratory/Bass
.JPG)