Rozhovor s thrash metalovou legendou PROTECTOR.
- odpovídal Martin Missy.
přeložila Markéta, díky!
Ave
PROTECTOR! Od února máte venku novou desku „Cursed and
Coronated“. Jak ji vnímáš teď, s odstupem času? Co na ní
říkají fanoušci? A jak dopadla u hudebních kritiků?
Myslím,
že je to velice povedené album a povedlo se nám zachytit takového
toho ducha 80. let, oldschool. To jsme se vlastně snažili udělat i
na našem come-backovém album „Reanimated Homunculus“. Kritici
zatím mají pozitivní reakce a to vlastně platí i o fanoušcích.
První,
co člověka doslova uhodí do očí, tak je skvělý obal alba. Již
podruhé jste spolupracovali s Kristianem Wahlinem. Jak jste se
vůbec dali dohromady a proč právě on? Jak jste motiv na album
vybírali? Slyšel třeba Kristian vaše nové skladby pro inspiraci?
My
jsme se vlastně s Kristianem nikdy nesetkali osobně. Vybrali
jsme si ho, protože to, co udělal pro jiné umělce, bylo skvělé
a moc se nám to líbilo. Já měl vlastně takovou základní vizi,
jak by celý cover měl vypadat, ale nakonec vlastně obal vybíral
Kristian. Před tím, než začal pracovat na malbě, vlastně žádný
song neslyšel. Chtěl po nás jen název alba.
Když
se řekne PROTECTOR, tak se každému jako první vybaví vaše album
„Golem“ z roku 1988. Hrajete stále starý, plesnivý thrash
metal. Je těžké docílit v dnešní době podobného zvuku?
Přeci jen, technologie a i způsob nahrávání se za ty roky
změnil. Kde jste vlastně „Cursed and Coronated“ nahrávali a
mluvili jste hodně do výsledného zvuku?
Členové
naší kapely s mixingem a masteringem žádné zkušenosti
nemají. Všechno pro nás dělají profíci. V našem případě
je to Tomas Skogsberg (mix) a Patrick W. Engel (mastering). Jen jsme
jim řekli, že nechceme, aby album znělo moderně. V muzice
spíše preferujeme odlschoolový zvuk. Podle mě Tomas a Patrick
udělali skvělou práci.
V thrash
metalu se občas zapomíná na texty. Vy zpíváte o smrti, válce,
politice. O čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem?
Snažíte se jimi něco sdělit, předat nějaké poselství?
Já
žádné zvláštní poselství svými texty předat nechci. Jen chci
vyprávět příběhy, které by lidi zajímaly a/nebo v některých
případech, aby je donutili se zamyslet. Na tomhle albu jsem napsal
songy o válce, fantazii, náboženství, drogách, science-fiction a
xenofobii.
Jak
vlastně probíhá vlastní proces skládání nových songů?
Využíváte třeba internet, posíláte si nápady? Nebo se scházíte
hezky postaru ve zkušebně?
Většinou
tři členové kapely, kteří žijí ve městě Uddevalla, asi 500km
od Stockholmu, kde žiju já, napíšou riffy a dají dohromady píseň.
Pak mi pošlou song nahraný na zkoušce a já si k tomu napíšu
text. Jeden song na albu jsem dokonce napsal i já. „Cursed and
Coronated“. Zhruba 2x až 3x za rok se sejdeme ve zkušebně
v Uddevalle, nebo Stockholmu a zkoušíme songy společně.
Martine,
jsi posledním ze staré sestavy PROTECTOR, který v kapele
zůstal. Jak se vlastně účastní ostatní „noví“ členové
dění kolem kapely? Máte nějak rozdělená autorská práva na
alba? Jsi ty tím, kdo má vždy poslední slovo?
Ostatní
ex-členové PROTECTOR mají už jiné zájmy a starosti. Líbil se
jim nápad, abych pokračoval v kapele s mými třemi
švédskými členy kapely, a podporují „nový Protector“. Pořád
jsme vlastně v kontaktu, a když hrajeme ve Wolfsburgu, většina
z nich se ukáže. Každý bývalý člen také od nás dostává
LP a CD poslední nahrávky PROTECTOR, aby si mohli poslechnout co se
se jménem Protector momentálně děje.
Pamatuji
ještě dobu, kdy jste vydali první čtyři alba. Pocházím
z malého města v Čechách a pro nás jste byli (a jste)
obrovský kult. Přehrávali jsme si pořád dokola vaše kazety a
každý měl vaši nášivku na džínové bundě. Jak vnímáš
zpětně devadesátá léta ty? Je něco, co bys zpětně změnil,
kdyby si mohl? Byli jste na velmi dobré cestě se zařadit hned
vedle SODOM, KREATOR, DESTRUCTION a vy jste se místo toho na
dlouhých dvacet let odmlčeli.
Začátek
devadesátých let byl pro Protector velice úspěšný. „A
Shedding of Skin“ je, tedy alespoň pokud vím, pořád
nejprodávanějším albem kapely. Byla škoda, že se rozhodli dát
si pauzu přímo uprostřed devadesátek. A přestože bubeník Marco
Pape pokračoval s novými členy, Protector už nikdy nedosáhl
takové popularity, jako na začátku 90.let.
Kdybych
mohl něco změnit a vrátit se v čase, byly by to drogy. To
byl důvod, proč jsem odešel z Protector po tom, co jsem měl
psychické problémy s kouřením hašiše. Kdyby se to nestalo,
tak bych asi určitě zůstal v kapele a možná bychom
pokračovali o trošku déle, nebo možná až do dnes. Ale kdo ví…
Jsi
už dnes pamětník, tvé jméno je a bude navždy spjaté
s PROTECTOR. Doba je ale díky internetu a globalizaci úplně
jiná. Když se ohlédneš zpět a porovnáš dnešek s minulostí,
změnilo se toho pro tebe jako muzikanta hodně? Myslím teď třeba
přístup promotérů, fanoušků, labelů apod.
Změnila
se samozřejmě spousta věcí. Především trh elektroniky
(telefony, domácí počítače, internet). Ale pro mě je
nejdůležitější udržet si toho oldschoolovského ducha, který
jsme vytvořili s Protector. A strašně si užívám, když
vidím fanoušky na koncertech a oni pořád vypadají jako z 80.
let s jejich vestami, pásky s nábojnicemi a dlouhými vlasy.
Jak
to má vlastně PROTECTOR v současnosti s koncerty?
Nevystupujete zase tolik často. Jak na vás reagují fanoušci?
Přeci jen, hrajete hudbu spíš pro starší fanoušky.
To
je pravda. Naživo moc nehrajeme. Náš basák Mathias a náš
kytarista Michael mají další kapely, ve kterých hrají. Já mám
rodinu (dva kluky, 4 roky) a všichni členové kapely mají klasická
zaměstnání. Máme vlastně čas jen na zkoušení, hrajeme asi 5
až 7 koncertů za rok a zvládáme dát dohromady album, jednou za
čas. Pokud jde o muziku „pro starší fanoušky“:...Máme také
mladé fandy, kteří chodí na koncerty ve svých vestách plných
nášivek se starými značkami. Je super, že je spousta thrash
metalistů, kteří jsou poměrně mladí.
Vzpomeneš
si ještě, kdo vytvořil logo PROTECTOR? Nedávno jsme se o tom
hádali v hospodě s kamarády a výsledkem bylo kromě
toho, že jsme se opili, pouze zjištění, že vlastně nevíme.
Logo
vytvořil náš kytarista Hansi Müller, který zakládal Protector
v roce 1986 společně s Michaelem Hassem.
Jste
kapelou, kterou jsem viděl naposledy v devadesátých letech.
Bylo to někdy krátce po pádu Železné opony (tuším rok 1990?).
Jestli se nepletu, tak ty jsi ale tenkrát v Praze s kapelou
nehrál? Paměť už mi tolik neslouží, ale pak jste u nás
v Čechách vystupovali už jen na Obscene Extreme. Chtělo by
to nějaký klubový koncert! Nechystáte třeba nějaké menší
turné k podpoře nového alba? Co vlastně plánují
v nejbližších měsících PROTECTOR?
To
je pravda. V ČR jsme hráli jen jednou s „novým Protector“
(Obscene Extreme). Začali jsme v roce 2006 hrát jako
„coverband Protector“ se jménem „Martin Missy and the
Protectors“. S touhle kapelou jsme v Praze hráli v roce
2008. V roce 2011 jsme zase oficiálně začali hrát
s Protector (ve stejné sestavě). Děláme pouze jednotlivé
gigy (možná 2-3 najednou) a zatím tedy pro Českou republiky nic
nemáme, alespoň v současné době, bohužel. V budoucnu
budeme hrát ve Stockholmu, Eindhovenu (2016) a Oberhausenu, Emdenu,
Rostocku a v Drážďanech (2017). Momentálně také píšeme
nové písně pro další album.
Děkuji
moc za rozhovor a přeji tobě i kapele jen samé vyprodané koncerty
a ať vám fanoušci utrhají ruce u stánku s merchandise. Ať
se ti daří i v osobním životě.
Moc
díky za rozhovor. Zůstaňte metaloví!
Carl-Gustav Karlsson - Drums
Mathias Johansson - Bass
Michael Carlsson - Guitar
Martin Missy - Vocals
