Příběh šedesátý první - Poníženi v garáži
"Vypadáš dneska jako kunda z ryby!": řve na mě Prcalík přes čertvě osetý trávník mezi domy a sousedky se za ním otáčejí a kroutí hlavami, jak jsou ty mladí hrozný. "Byl jsem na noční ve škodovce, tahali jsme těžký železný pláty a dávali je na vagóny. Pak se to odváželo do šrotu": omlouvám svůj unavený výraz. "Takže heavy metal": glosuje moje unavené tělo kamarád a jdeme panelovým sídlištěm, jakoby nám celé patřilo. Ozve se hvízdání, z čerstvě šedivého vchodu vyběhne Kytka a už nám zbývají jen naše holky. Kupujeme cestou lahváče, máme namířeno do garáže.
Z jedné strany Jana, z druhé má láska největší, nejsladší, nejkřehčí, nej-sexy Kačenka. "Ty si mezi těma všema kozama tak vošklivej": dělá si ze mě Prcalík srandu a já se snažím něco říct. Místo mě promluví Káča, která potvrdí moji nehezkou vizáž, ale zase se rozplývá nad tím, jakej jsem roztomilej. "Takovej roztomilej hovaďák": dodává Kytka a já jsem rád, že jsme na místě. "Ty vole, doprdele": zakleje Prcalík. Dveře do garáže jsou vytrženy z pantů a plápolají ve větru. Běžíme dovnitř a řveme na celé kolo: "Vykradli nás, svině"!
Usedám na povalený gauč, zvedám sklesle zmuchlané pásky kazet, otáčím v ruce roztříštěné gramodesky. Je mi do breku. Takových peněz, takového shánění. Kačenka se opravdu rozpláče, to když zjistí, že ji někdo ukradl džínovou bundu. Utěšuji ji a stejně jako v ostatních ve mě začne doutnat vztek. "Jestli ty kurvy dostanu do ruky, tak je vykostím": prská Prcalík a bodá zuřivě do dveří nožem. Má takový malý, dětský, rybička se mu říkalo. Musíme se uklidnit. Zamykáme dveře na těžký řetěz a dva zámky. Běžíme tryskem do hospody U Dubu, kde se se vším svěřujeme našemu guruovi Sabathovi. Ten tiše pokývá hlavou a řekne nám, že máme chvíli počkat.
Sčítáme ztráty, které jsou katastrofální. Věci byly v garáži staré, ale nám šlo o kazety, o vinyly, o výstřižky z časopisů, nalepené do sešitů, o naše nástroje, o aparaturu, o všechen ten čas, o spoustu odříkání. Byli jsme poníženi jako každý okradený a jen jsme smutně srkali pivo po malých douškách, zavěšeni do svých holek.
"Byli to Čejeni": huláká mezi dveřmi Sabath, který si byl promluvit se členy boleslavské galerky. "Ty vole, tak to je v prdeli, to je ztracený": řve zase Prcalík a nás padá ještě větší tíseň. Jsem zticha a pomalu to ve mě doutná. Nejednou se nevím proč zvednu a jdu tmou na Staré město. Tam za jednou rozpadlou zdí je území cikánů/Čejenů, jak jim všichni říkají. Blížím se pomalu k té pomyslné čáře, která odděluje oba světy od sebe a od jednoho domu se odlepí postava. Mám v sobě malou dušičku, ale přesto promluvím a žádám zpět naše věci. Blýskne se kolem mě břitva a na břiše ucítím škrábnutí.
"Nech hoooooo": zaječí někdo kousek ode mě. Je to Kačenka, která musela pro toho "svýho blázna spravedlivýho" jít, aby zase nevyvedl nějakou blbost. Od domu už ale přicházejí další chlapi v ošklivých lesklých kožených bundách a tak ji vezmu za ruku a zase spolu běžíme. Už nejsem za hrdinu, spíš mě popadne strach. Pelášíme ulicemi a já cítím, že mi stéká po břiše krev. Konečně nás nechávají na pokoji. Musíme k mé černý víle domů.
"Já bych tě jednou....": nedopoví, protože ji políbím skoro až někam do břicha. Šrám od břitvy není nic moc, ani jizvu nezanechá, ale tričko Vader, které bylo mým současným odznakem příslušnosti k cechu death metalovému, je roztrženo. Koukám smutně do stěny, je mi líto všech těch ukradených věcí. Tolik námahy, tolik výletů na burzy, tolik práce na brigádách. "Hlavně, že jsme spolu": pošeptá mi Kačenka do ucha a chce po mě takové ty mile krásné věci, o kterých vám ale rozhodně vyprávět nebudu.
Ani nevím, jak jsem usnul, ale když jdu v noci na záchod, tak mě tahá rána na břiše. Leknu se. V křesle sedí jako nějaký duch Kačenka a po jejích tvářích se koulejí slzy velké jako hrachy. "Nejhorší není, že jsme přišli o ty věci, nejhorší je, jak nás všechny v tom našem království, tý naší garáži ponížili": vzlyká. Beru jí hlavu do dlaní a utěšujeme se navzájem až do rána.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
.JPG)