SELF-HATRED - Theia
CD 2016, Solitude Productions
Pojem melancholie (řecky μελανχολία, ze slov μέλας (melas), „černý“, a χολή (cholé) „žluč“) označuje v dnes běžném užití duševní stav zádumčivosti či trudnomyslnosti a nečinnosti, zpravidla bez zřejmého přímého podnětu.
Jsou nahrávky, které když se mi dostanou do ruky, tak mě zcela pohltí. Novinka plzeňských SELF-HATRED mi poprvé zazněla do uší, když jsem šel nočním ránem do práce. Do nohou mě studil první podzimní chlad a v uších si dávaly rande melancholie se zádumčivostí. Bylo mi náhle smutno, tak nějak těžko na duši. Určitě jste to také už někdy zažili. Našlapujete spadaným listím a všímáte si věcí, které vám byly dřív jedno. Plzeňané si pohrávají s podobnými náladami jako malíř s odstíny černé barvy. Jde na mě splín a spolu s muzikou si ho opravdu užívám. Někdy je potřeba se zastavit, zklidnit svůj dech a plně se oddat stínům a věčnosti.
Pojem melancholie (řecky μελανχολία, ze slov μέλας (melas), „černý“, a χολή (cholé) „žluč“) označuje v dnes běžném užití duševní stav zádumčivosti či trudnomyslnosti a nečinnosti, zpravidla bez zřejmého přímého podnětu.
Jsou nahrávky, které když se mi dostanou do ruky, tak mě zcela pohltí. Novinka plzeňských SELF-HATRED mi poprvé zazněla do uší, když jsem šel nočním ránem do práce. Do nohou mě studil první podzimní chlad a v uších si dávaly rande melancholie se zádumčivostí. Bylo mi náhle smutno, tak nějak těžko na duši. Určitě jste to také už někdy zažili. Našlapujete spadaným listím a všímáte si věcí, které vám byly dřív jedno. Plzeňané si pohrávají s podobnými náladami jako malíř s odstíny černé barvy. Jde na mě splín a spolu s muzikou si ho opravdu užívám. Někdy je potřeba se zastavit, zklidnit svůj dech a plně se oddat stínům a věčnosti.
V novém albu (prvotině) "Theia" jsem se doslova rozplynul. Nevím, jak to pánové zařídili, ale mě ty dlouhé táhlé melodie klasického doomu opepřeného atmosférou "jemného" death metalu doslova pěchují. Cítím se být pod lisem, zatížen těžkostí lidského bytí. Skvěle je ošetřený zvuk a obal bych si klidně pověsil doma na zeď v podobě obrazu - to je opravdu nádherná práce. Smutním si, smutním a prosýpám mezi prsty jednotlivé melodie. Nebylo nic ponecháno náhodě, vše sedí správně na svých místech, jako bychom byli vzájemnou součástí odnepaměti. Pro mě osobně jeden z niterných doom metalových zážitků. Obsahuje v sobě vše potřebné pro krásný smutný sen. Připomíná mi pohřeb opuštěného chlápka, s kterým se přišla rozloučit jen jedna dávná milenka. Zbytek je o krystalickém a ledovém soužení, o hladu po smrti, o pláči velryb, o šourajících se nohách starců, o doom metalu. Excelentní záležitost pro všechny smutkaře!
sumarizace:
SELF-HATRED se povedlo na prvním albu "Theia" přesně definovat nádheru melancholie. Jako výrazové prostředky si vzali klasický, tradiční doom metal, který uchopili po svém. Mé pocity z alba jsou velmi pozitivní. Já jsem při poslechu opravdu na nějakém hodně smutném pohřbu, případně se procházím podzimní krajinou. Pro mě osobně jeden z niterných doom metalových zážitků. Obsahuje v sobě vše potřebné pro krásný smutný sen. Připomíná mi pohřeb opuštěného chlápka, s kterým se přišla rozloučit jen jedna dávná milenka. Zbytek je o krystalickém a ledovém soužení, o hladu po smrti, o pláči velryb, o šourajících se nohách starců, o doom metalu. Excelentní záležitost pro všechny doom metalisty!
Asphyx says:
SELF-HATRED managed to precisely define the beauty of melancholy on their first album “Theia”. They used classic, traditional doom metal as their expression and seized it by themselves. I feel very positive about this album. I feel like I am on a very sad funeral during the listening or just walking through autumn landscape. For me personally this is one of the innermost doom metal experiences. It has everything what you need for a beautiful sad day. It is like a funeral of an alone guy who has his long time mistress on the funeral to say goodbye. The rest is about crystalline ice and tribulation of hunger after death. About crying of whales, about shuffling legs of old men. About doom metal. The excellent thing for every doom metal fan!
Tracklist:
1. Guilt
2. Theia
3. Slither
4. Attraction
5. No Judgement
6. Self-Reflection
7. Memories
Band:
Kaťas / growls, whispers Pavel Janouškovec / guitars Aleš Vilingr / guitars Štěpán Eret / bass Michal "Datel" Rak / drums Michal Šanda / keyboards
https://www.facebook.com/selfhatreddoom
https://self-hatred.bandcamp.com/releases
http://www.solitudestore.com/en/product/self-hatred-2016-theia/
http://bandzone.cz/selfhatred
SELF-HATRED managed to precisely define the beauty of melancholy on their first album “Theia”. They used classic, traditional doom metal as their expression and seized it by themselves. I feel very positive about this album. I feel like I am on a very sad funeral during the listening or just walking through autumn landscape. For me personally this is one of the innermost doom metal experiences. It has everything what you need for a beautiful sad day. It is like a funeral of an alone guy who has his long time mistress on the funeral to say goodbye. The rest is about crystalline ice and tribulation of hunger after death. About crying of whales, about shuffling legs of old men. About doom metal. The excellent thing for every doom metal fan!
Tracklist:
1. Guilt
2. Theia
3. Slither
4. Attraction
5. No Judgement
6. Self-Reflection
7. Memories
Band:
Kaťas / growls, whispers Pavel Janouškovec / guitars Aleš Vilingr / guitars Štěpán Eret / bass Michal "Datel" Rak / drums Michal Šanda / keyboards
https://www.facebook.com/selfhatreddoom
https://self-hatred.bandcamp.com/releases
http://www.solitudestore.com/en/product/self-hatred-2016-theia/
