přeložila Markéta, děkujeme!
Ave
SORCERY! Poslouchám vaši letošní novinku „Garden of Bones“ už nějaký čas a
pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že
jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album
se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?
Čau. Je skvělé, že se Ti
album líbí. Zatím jsou reakce skvělé jak od kritiků, tak od fanoušků. Je
samozřejmě velice příjemné vidět, že lidé ocení něco, na čem jsme pracovali tak
dlouho.
Hráli
jste už některé songy z novinky na koncertě? Jak fungují na fanoušky? Máte
už nějaký potencionální hit? Osobně bych si tipnul skladbu „Hellstorm“.
Ano, hráli jsme už asi pět písní,
když jsme hráli v Německu a Dánsku v květnu a pak jsme hráli skoro
celé album na koncertě v našem rodném městě. Pojali jsme to jako takovou party
před vydáním a ukázali jsme většinu z alba. A zatím se zdá, že nové songy
se publiku líbí. Hellstorm je hodně dobrá píseň a už jsme ji hráli i živě. Ale
myslím, že podle mě nejlepším hitem je Holy Ground a The New Armageddon,
společně s Hellstorm a dalšími.
Album
má skvělý obal. Autorem je Juanjo Castellano. Proč právě on? Musím říct, že
tentokrát cover přesně vyjadřuje to, co se na novince odehrává. Je chladný,
syrový, drsný, stejně jako hudba na „Garden of Bones“. Jak jste motiv vybírali?
Bylo to z už připravených prací nebo Juanjo slyšel vaši hudbu a nechal se
jí inspirovat? Na minulou desku vytvořil obal Daniel Devilish. Proč ta změna?
S Danielem Devilishem
jsme chtěli prostě pracovat znovu. Na Legacy of Blood a Arrival at six udělal
skvělou práci. Sice jsem ho kontaktoval, ale v tu dobu neměl zrovna čas.
Zeptali jsme se Xtreem, jestli nám mohou někoho doporučit a oni zmínili Juanja.
Tak jsme to zkusili a výsledek byl mnohem lepší, než jsme si mohli přát. Obal
je vytvořen speciálně pro naše album a neměli jsme nic předpřipravené apod. Měl
jsem v hlavě nápad pro obal, který byl založen na písni Garden of Bones a
Juanjo nakreslil moje myšlenky. Je to hrozně talentovaný člověk.
V death
metalu se občas zapomíná na texty. Vy zpíváte o temnotě, smrti,
anti-křesťanství. O čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem?
Snažíte se jimi něco sdělit, předat nějaké poselství?
V dnešní době je to
spíš takové anti-náboženské, než tlučení do křesťanství. Podle mě jsou všechna
náboženství stejně špatná a nevidím důvod, proč by někdo měl být utlačován,
nebo pronásledován za to, že nechce věřit, nebo si vybral věřit v něco
jiného. Podle mě má mít každý právo na svoje myšlenky a věřit tomu, čemu chce,
dokud do toho netlačí ostatní. Náboženství je tím největším zabijákem na světě.
Je to ta nejhorší a represivní síla a já ho kurva nenávidím. No, a protože já
píšu texty, tak je přirozené, že většina z nich se věnuje právě tomuto
tématu. Máme ale také mnoho písní, které se věnují tradičním smrtícím tématům
jako je smrt, krev, vnitřnosti a Satan. Tyhle ingredience prostě potřebuješ
k tomu, aby vznikla dobrá polívka.
Novinka
má opravdu hodně temný, ostrý zvuk. Podepsán je pod ním Andreas „Jonsson“
Westholm. Novinka zní přece jen o trošku jinak, než minulá nahrávka (Tomas
Skogsberg). Přijde mi „špinavější“, víc syrová. Byl o účel? Jakým stylem
vlastně vznikala nová deska? Byli jste přítomni u mixu, mluvili jste do
výsledného zvuku?
Věděli jsme, že když budeme
pracovat s Jonsson, tak zvuk bude stejný jako na albu Arrival at six.
Z počátku jsem chtěl, aby Jonsson jen nahrával, ale nakonec to všechno i
mixoval a my jsme s výsledkem velmi spokojeni. Začali jsme mixovat během
nahrávání, ale Jonsson nakonec dělal vlastní mastering. Samozřejmě jsme u všeho
byli přítomni, protože se soubory s posledními mixy posílaly sem a tam
několikrát denně. Jonsson chtěl, aby se kapela nahrála tak, jak opravdu zní –
žádná veliká nadprodukce. Výsledek je tedy syrovější a chladnější. Sedí to
k písním a album je tak kompaktnější.
„Garden
of Bones“ vychází opět u Xtreem Music na CD a na vinylu. Poslední dobou to
vypadá, že se vinyl jako nosič stává čím dál tím víc oblíbenější. Pozoruješ
tento „trend“ také? Prodáte na koncertech víc CD nebo vinylů? Jak jsi na tom
vlastně ty a gramodesky? Sbíráš je, kupuješ?
Jo, vinyl poslední dobou
jede. Ačkoli se naše vinyly prodávají dost rychle, pořád máme větší prodej
CDček, než vinylů. Já hudbu sbírám celý svůj život a mám několik tisícovek
nahrávek. Pro mě, jako fanouška vinylu, je tenhle trend prostě perfektní. CD je
samozřejmě praktičtější, ale to je i toaleťák. Vinyl je prostě něco, chápeš?
Z původní
sestavy jste zbyli jen Ola a Paul. Zajímalo by mě, jestli se nějak po těch
dlouhých letech změnil způsob skládání. Třeba Paul hrál jak na kytaru, tak na
bicí, až nakonec skončil u baskytary. Jak tvoří nový materiál SORCERY?
Paul je po pěti letech
zpátky u kytary. Jo, změnilo se to. Předtím jsme se scházeli a skládali hudbu
na zkouškách. Teď spíš přicházíme s nápady každý sám a občas i
s celými písněmi. Každý z kapely k tomu může přispět a říct
k finální verzi svůj názor. Pokud se někomu nelíbí část písně, tak to
měníme, dokud nejsou všichni spokojeni.
V roce
2016 byste měli slavit 30 let výročí kapely. Nechystáte pro fanoušky nějaké
reedice, trička, speciální koncerty?
Žádné speciální plány
nechystáme. Budeme se snažit hrát tak, jak to jen půjde a těšíme se na dalších
30 let.
Jste
už dnes pamětníci. Když porovnáš vaše začátky a současnost, změnila se doba
hodně? Myslím tím teď přístup fanoušků, labelů, promotérů apod. Často
slýchávám, že „už to není takové, jako to bývalo“. Co si o tom myslíš ty?
Hlavním rozdílem je to, že
jsme teď mnohem zkušenější než dříve. Dřív to byly časy učení a
experimentování. A teď už jen sklízíme ovoce. Rozhodně nás to utvořilo jako
lidi, členy kapely a muzikanty. Víme, jak skládat písně po našem, jak používat
nástroje, abychom z nich dostali co nejvíc. Nevím, jaké období bylo nejlepší.
Bylo to skvělé na konci 80. a začátku 90. let, ale za poslední roky se stalo
tolik skvělých věcí, že je to rozhodně skvělé, ale zase trošku jinak. Myslím,
že musíme mít větší fanouškovskou základnu, než na začátku. Je mnohem víc
možností, kde hrát a propagovat svoji muziku, dostat se k lidem. Zlaté
časy byly opravdu zlaté, ale rozhodně to pro nás bylo pracovně náročnější.
Když
jste kapelu zakládali, psal se rok 1986. U nás v tehdejším Československu
byl hluboký socialismus a o vaší kapele jsem se dozvěděl poprvé až v roce
1993, kdy jsem si koupil jedno ze svých prvních CD „Bloodchilling Tales“.
Dostávalo se k nám všechno s několikaletým zpožděním. Jak vnímáš
devadesátá léta ty? Jaké to bylo, „být přímo u toho, když se rodil švédský death
metal? Zavzpomínej pro nás trošku, prosím.
Jak jsem říkal, byly to
skvělé časy. Udělali jsme si hodně přátel a sledovali, jak opravdu malý
underground roste v něco mezinárodního a to bylo prostě neskutečné. Byly
jsme jen děti, vydávali jsme demo, které jsme sami nahráli, kopírovali a
posílali do světa. Nejdřív jsme tomu nevěřili, ale rostlo to rychleji a
rychleji. Docela brzy labely pochopily co se děje a všechno to naprosto
explodovalo na začátku devadesátek.
Bohužel,
pak jste se uložili na dlouhou dobu „k ledu“. Až do roku 2013 jste vydali jen
pár demonahrávek a jednu kompilaci. Proč vlastně? Co toho bylo příčinou? Nebylo
o vás vůbec slyšet a já si na vás vzpomněl pokaždé jen, když jsem se
přehraboval starými alby a pak až po letech, to když nastoupila éra internetu.
To je pravda, měli jsme
vzestupy, ale i pády. Začali jsme procházet změnami po vydání Bloodchillings
Tales v roce 1991 a ty změny nikdy nepřestaly. Trávili jsme většinu času
tím, že jsme nové kluky učili naše písničky a pak jsme toho měli plné zuby. Nakonec
jsme v kapele byli tři a najímali jsme různé lidi na hraní na koncertech.
Všechno se to prostě vytratilo, Paul měl další kapely, které dobře šlapaly, a
já prostě skončil. Mnohokrát jsme mluvili o tom, že kapelu zase vzkřísíme, ale
to se povedlo až v roce 2009. Tehdy jsme hned chtěli udělat nové albu, ale
přimotaly se do toho nějaké osobní věci a trvalo to pak další čtyři roky.
Fenoménem
současné doby je internet. Občas mi přijde, že někteří lidé ani jinde nežijí.
Jaký vztah mají SORCERY ke stahování hudby? Spousta „fanoušků“ si hudbu už jen
stáhne, na koncert kouknou na youtube a fyzické médium je pro něj jen
záležitostí pro „starý fotry“. Zajímalo by mě, jak vnímáš tenhle „fenomén“ ty?
Je pro nás určitě lepší,
když si lidé kupují naše věci, to by rozhodně ulehčilo tvorbu nového alba. Ale
internet je zase skvělé místo pro to, aby člověk rozšířil povědomí o své
muzice. Je to jako dřív s kazetami. Nikdy jsi nedostal zaplaceno za to,
když lidé dělali kopie tvých kazet a teď prostě nedostáváš zaplaceno, když si
lidé tvojí hudbu stahují. Ale když se zamyslíš, kdyby nebylo těch lidí, co si
koupili naší hudbu a rozšířili to dál skrz stahování, možná by většina
z nás nebyla tam, kde teď. Death metalová scéna, jak ji známe teď, by byla
velmi odlišná a možná by byla menší a nemusela by vůbec přežít. Taky hudbu
stahuji, ale jako sběratel dávám hodně peněz do fyzických nahrávek.
V poslední
době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině
to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se
najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré
časy“?
Nemám nikoho teď úplně
v paměti. Někteří to dělají lépe, než druzí, to je normální. Mám rád
kapely, které dělají svojí vlastní muziku, než ty, které se snaží napodobit
zvuk a písně jiných kapel. Ale na druhou stranu – nové kapely přinesou nové
fanoušky, kteří se pak k těm starším kapelám, jako jsme my, můžou dostat.
Takže myslím, že je to obecně zdravý způsob pro tuhle scénu.
Často
slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá
návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost ze Švédska? Pro nás jste
velká země, co se týká death metalu, se spoustou kapel, promotérů. Jezdí
k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u
vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?
Myslím, že návštěvnost
koncertů je u nás dobrá. Existují samozřejmě výjimky, ale máme tady docela
silnou metalovou tradici a spoustu fanoušků. Myslím, že pro mě jsou lepší menší
kluby. Jde tam vytvořit skvělá atmosféra v malém místě a symbióza mezi
kapelou a publikem je mnohem silnější.
Jak
to vlastně mají SORCERY s koncerty? Hledal jsem na internetu a nejste
zrovna kapelou, která by byla pořád na turné. Proč vlastně? Nechystáte
k novému albu třeba evropské turné? A pokud ano, navštívíte také Českou
republiku?
Snažíme se hrát co nejvíc,
ale bohužel máme taky práci a je náročné to všechno skloubit dohromady. Nedávno
jsme dělali malou šnůru a máme teď zamluveno pár koncertů. Samozřejmě bychom
rádi hráli v Čechách. Jen si nás zamluvte.
Jsou
nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?
Bohužel si teď na nic
nevzpomenu…
Znáš,
posloucháš nějaké kapely z České republiky?
Vlastně ani ne.
Co
chystají SORCERY v nejbližších měsících?
Budeme hrát na několika
festivalech. Na jednom ve Finsku, pár ve Švédsku a doufáme, že se vrátíme do
Evropy před koncem tohoto roku.
Děkuji
za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny
dobrých nápadů.
My také moc děkujeme a
doufáme, že se brzy uvidíme.
