Tak mi končí další koncertní
sezóna. Možná se objevím někde na nějakém
menším, lokálním festivalu, kde zahraje má hodně oblíbená kapela, ale jinak si dám klidový režim. Uvidím, mám teď po
těch deseti měsících v podzemí obrovskou chuť vyrazit do lesů, sednout na
kolo, protáhnout kosti v horských koupalištích. Ponořit se do hor,
provádět skopičiny s rodinou a vůbec odpočívat (a taky psát). Ještě
předtím, než jsem se ale uzavřel do soukromí, vyrazil jsem do Prahy. Hráli tam
totiž retro death metalisté SKELETAL
REMAINS a mí čeští oblíbenci DYSANGELIUM.
Dysangelium
A tak jsem v pátek
večer, než jsem druhý den odpoledne odjel do Jizerských hor na chalupu,
uspořádal ještě jednu misii. Jel jsem sám, s hlavou už plnou dovolené a
slunce. Čekala mě dálnice narvaná dovolenkáři, zácpami, zátarasy a vůbec samými řidičskými libůstkami. Jsem já to stejně takovej masochista, říkám si někde u
Berouna, to když se ploužím krokem a mám radost, když zařadím druhý rychlostní
stupeň. Ale co, dodám a osolím v přehrávači nové CANDLEMASS. Odkládám auto
na Zličíně, kupuji lístek na MHD a jedu podzemím až na místo určení. Je jím
klub Fatal. Nejdřív trasou metra C, pak přestup na A a nakonec pěšky až do
klubu. Rezignoval jsem na mapy i přípravu a tak trošku bloudím. Nakonec se ale
dobré dílo podaří a jsem na místě. Uff,
to zase byla cesta, odfrknu si.
Skeletal Remains
Klub Fatal je pro mě takový
divný. Já vlastně ani nevím proč, ale cítím to tak. Možná na mě působí
to pódium za rohem (a ještě k tomu vysoké). Každopádně, takový průměr. Jsem asi holt zvyklej na
větší pajzly. Obsluha ale příjemná, o tom žádná. Piju sladký a pěkně hnusný limonády (mám
strach, abych ráno nevyměšoval na záchodě kostkový cukr), potkávám pár kolegů
ve zbrani a je mi nakonec fajn. Jsem unavený, jako tažný kůň a jdu si koupit nové tričko SKLELETAL REMAINS. Kupodivu na mě mají velikost, i když jej kytarista hledá asi pět minut. Už chci, aby se
začalo hrát, abych se „probudil“. Stane se tak a já se propadnu do víru death
metalových riffů. Jsem zase ve svém živlu.
Skeletal Remains
DYSANGELIUM
jako předkapela rozhodně nezklamali. Naopak, byli velmi dobrou volbou.
Pardubické rouhače jsem poměrně dlouho neviděl a bylo už na čase si občerstvit
jejich kombinaci deathu, blacku a poctivé smrtící práce. Na tyhle maniaky je
vždy spolehnutí. Jinak tomu nebylo ani v Praze. DYSANGELIUM to do nás narvali pod tlakem, hezky postaru, poctivě.
Na téhle kapele se mi vždy líbila určitá černá jiskra, kterou jsem cítil
z vystoupení i tentokrát. Chvílemi jsem se přistihl, že si představuji,
jak z pódia ztéká žhavá láva. Ono tomu tak doopravdy bylo. Otevřely se
brány do pekla, vypustily se ty nejkrvelačnější bestie a byli jsme rozsekáni
pořádně nabroušenou kosou. Vynikající death metalové vystoupení a pro mě krásně
morbidní zážitek! Masakr!
SKELETAL
REMAINS nám předvedli zahnívající směs jak vystřiženou ze
starých desek DEATH, MORGOTH, PESTILENCE, OBITUARY. Přenesli jsme se po časové
ose směrem do devadesátých let minulého století a nechali se ovívat pořádně
zasmrádlým puchem, vanoucím snad odněkud z dlouho nevětrané kobky. Bylo to
studené, undergroundové, hutné, jako krev z prasklého vředu. Nohy mi
začaly automaticky podupávat do taktu a ruce se křečovitě kmitaly v živelném
paroháči. Moje misie byla u cíle. Spolu se SKELETAL
REMAINS jsme velebili pravý, reálný a nefalšovaný old school death metal.
Otevřeli jsme pár hrobů, vykopali a exhumovali starý rezavý smrtící kov. Cítil
jsem se ve svém živlu a odměnou mi byl skvělý starosvětský zážitek. Parádní
set, připomínající zpuchřelý dotyk mrtvoly.
O organizaci (pořádání) se podělily dvě zkušené firmy
(Obscure Promotion a Neonarcis). Jedná se o protřelé harcovníky, na které je
spolehnutí. Akce se vyvedla i tentokrát, díky za to! Zpoždění bylo akademických půl hodiny. V týdnu bych asi prskal, v pátek mi to zase tolik nevadilo.
Dysangelium
Zvuk byl tak trošku lomený, díky místnosti občas roztříštěný a na DYSANGELIUM ze začátku "divný". Pak se vše srovnalo do normálu. Za mě žádný zázrak, ale ani žádný průšvih. Trošku mě mrzely světla jak na diskotéce, podle mě to stejně jako čmoudy k death metalu nepatří.
Návštěvnost byla bohužel nějakých 30 - 40 lidí. Jen nevím, kolik z nich doopravdy platilo, poslední dobou mi přijde, že jsou pod pódiem samí zástupci médií, kamarádi kamarádů, fotografové a obyčejného fanouška aby člověk pohledal. Nevím, co dělají. Asi doma čumí do počítače. Inu co, jejich chyba.
Skeletal Remains
Ploužím se noční ulicí kolem Olšanského hřbitova. Čekám, že přes zeď přeskočí nějaký nemrtvý a bude si
se mnou chtít dát rande. Občas mám pocit, že opravdu někoho vidím, ale tipl
bych si to spíš na zloděje, než na „oživlého“ nebožtíka. I když, kdo ví, celý
večer jsme velebili smrt v hudbě a stát se může cokoliv. Jsem u metra a
když tam vidím ty podivné existence, lituji, že jsem si neustlal na hřbitově,
tam by byl aspoň klid. Přestupuji na trasu B a když platím na Zličíně za
parkování, mám co dělat, abych neusnul. Škoda, že někdo nejel se mnou, aspoň by
mě kopl pod koleno, abych se probudil. Otevřu si pro jistotu okénko a ohulím
CANDELMASS do tmy.
Dysangelium
Celou cestu si zpívám
nahlas, řvu texty jednotlivých skladeb a dálnice mi tentokrát přijde nekonečná.
Zívám, mžourám unavenýma očima postaršího konstruktéra a když pak parkuji v Plzni,
jsem rád, že jsem doma. Já myslím, že těch deset měsíců, co předcházelo
pátečnímu koncertu, jsem vyplnil tolika nejen death metalovými akcemi jako
nikdo jiný. Je na čase si taky trošku odpočinout a načerpat síly. Už se těším,
až se zítra ztratím v lesích. S tím usínám a jsem moc rád, že jsem
vyrazil. Byl to totiž parádní smrťácký zážitek. Užijte si léto, fesťáky a na
konci srpna se na vás zase budu těšit. Díky za všechno!
