VANHELGD - Temple Of Phobos
CD 2016, Pulverised Records
Zahuštěné šlápoty, postava bez tváře, hejno krkavců hledajících mršinu. Z křídel padlých andělů stéká do větru hnis. Leží tu uprostřed cesty, opuštěná, studená, nemrtvá. Vaše minulost. Umírám touhou poznat, jak se to vlastně stalo. Rozmlouvám rozvláčně se stíny a přemýšlím, proč, pro všechny svaté, proč? Včera ještě krásná dívka, plná života byla zohavena, zneuctěna a teď tu běhá okolo vrah. Číst podobné zprávy v novinách, když žijete jen kousek od místa činu, je bolestivé. Najednou dostáváte strach o svou rodinu, ohlížíte se ráno v temné chodbě domu, sledujete jako ohař pořád okolí. Nikdy ho nenašli, zbyl jen smutek a pláč. Prázdné místo v srdcích pozůstalých.
Smrt si nevybírá, je krutá, ošklivá a je lepší před ní zavírat oči. Nemyslet na ni, oprostit se od toho neodbytného pocitu, že to jednou čeká i nás. Někdy je to ale těžké, obzvlášť, když kývnete na to, že sepíšete pár řádek o švédských VANHELGD. Tahle bezbožná smečka přichází letos se svým čtvrtým albem, které je další z odpovědí na chladná rána na opuštěném hřbitově. Je doslova narvaná studenými melodiemi, vypjatým vokálem plným hnusu, špíny a odmítání dobra. Švédi krásně a se zručností sobě vlastní balancují někde mezi temnotou, zimou a tmou. Cítím zde inspiraci ASPHYX, AT THE GATES, DISMEMBER, GRAVE, ale i lehkých blackových náznaků. Hudba je zde naléhavá, až "vtíravě" přitažlivá, zároveň odmítavá, ošklivá a rozkládající. Působí velmi hnilobným doomovým dojmem.
Zahuštěné šlápoty, postava bez tváře, hejno krkavců hledajících mršinu. Z křídel padlých andělů stéká do větru hnis. Leží tu uprostřed cesty, opuštěná, studená, nemrtvá. Vaše minulost. Umírám touhou poznat, jak se to vlastně stalo. Rozmlouvám rozvláčně se stíny a přemýšlím, proč, pro všechny svaté, proč? Včera ještě krásná dívka, plná života byla zohavena, zneuctěna a teď tu běhá okolo vrah. Číst podobné zprávy v novinách, když žijete jen kousek od místa činu, je bolestivé. Najednou dostáváte strach o svou rodinu, ohlížíte se ráno v temné chodbě domu, sledujete jako ohař pořád okolí. Nikdy ho nenašli, zbyl jen smutek a pláč. Prázdné místo v srdcích pozůstalých.
Smrt si nevybírá, je krutá, ošklivá a je lepší před ní zavírat oči. Nemyslet na ni, oprostit se od toho neodbytného pocitu, že to jednou čeká i nás. Někdy je to ale těžké, obzvlášť, když kývnete na to, že sepíšete pár řádek o švédských VANHELGD. Tahle bezbožná smečka přichází letos se svým čtvrtým albem, které je další z odpovědí na chladná rána na opuštěném hřbitově. Je doslova narvaná studenými melodiemi, vypjatým vokálem plným hnusu, špíny a odmítání dobra. Švédi krásně a se zručností sobě vlastní balancují někde mezi temnotou, zimou a tmou. Cítím zde inspiraci ASPHYX, AT THE GATES, DISMEMBER, GRAVE, ale i lehkých blackových náznaků. Hudba je zde naléhavá, až "vtíravě" přitažlivá, zároveň odmítavá, ošklivá a rozkládající. Působí velmi hnilobným doomovým dojmem.
Představte si mlýnek na maso, meloucí jen samou tmu. Představte si obrazovku vaší televize, kde právě našli v úvodu zmiňovanou dívkou. Ne, není to žádný americký umělý seriál, ale syrové ozvěny severu. Stejně jako hudba VANHELGD, která vás pohltí, uzavře do temné komory, kde budete o chlebu a vodě trpět na věky věků. Budete se modlit, aby vaše duše mohla konečně přejít na druhou stranu. Už zase jde zástup nemrtvých, už opět zanechává za sebou mokvající stopy hnisu. Cesta do pekla je dlážděna ostrými hroty našich špatných činů. "Temple Of Phobos" je albem, které mě dostalo na lopatu. Přijdu si jako prokletý, zavržený, odsouzený k nekonečným depresím. Zhasněte! Umlčte všechny zvuky a slyšte slova plná mokvajících ran. Takhle nějak by mělo vypadat death metalové album, které mě dokáže přišpendlit na zeď. Členové severské death metalové legie odvedli vynikající práci.
sumarizace:
VANHELGD letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný old school death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. „Temple Of Phobos“ může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Doporučuji! Vynikající temný old school death metal! Absolutní kult!
Asphyx says:
VANHELGD come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real old school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. „Temple Of Phobos“ may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world . Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! I recommend! Excellent dark old school death metal! Absolute cult!
TRACKLIST
1. Lamentation Of The Mortals2. Rebellion Of The Iniquitous
3. Den Klentrogenes Klagan
4. Temple Of Phobos
5. Gravens Lovsång
6. Rejoice In Apathy
7. Allt Hopp Är Förbi
LINE-UP
Drums - Andersson, Björn
Guitars and Vocals - Frisk, Mattias
Guitars and Vocals - Johansson, Jimmy
https://www.facebook.com/vanhelgd/?fref=ts
https://mattiasfrisk.com/?page_id=227
https://myspace.com/vanhelgd
http://www.pulverised.net/
.JPG)