CD 2016, Unique
Leader Records
Vždycky
si říkám, že už mě nic nedokáže překvapit. Jenže světem vládne poslední dobou
podlost, zloba a zákeřnost. Mnohdy jsem doslova šokován, jak někteří lidé
dokážou změnit svoji barvu. Jsou jako chameleoni. Navenek usměvaví, vstřícní a
milí, ale jakmile dojde na lámání chleba, jsou najednou jedovatí a prskají nenávistné
sliny. Člověk si buduje celý život proti podobným situacím obranný mechanismus,
ale ten občas bohužel selže. Z novinky amerických technických brutalistů OMNIHILITY mám podobné pocity. Album je
to přesně poplatné dnešní době. Krkolomné riffy, naštvaný zpěvák a k tomu
plastově znějící zvuk. Muzikanti jsou standardně dobří hudebníci, jen ty nápady
se zdají být obyčejné a stokrát slyšené. Chápu současnou fascinaci
podobnými smečkami, ono totiž už není moc kam v tomhle stylu jít, ale já
toho z novinky příliš dobrého necítím. Přitom se zdá být všechno
v nejlepším pořádku. Jen ta energie, jakoby se někam vytratila.
Pokud
bych měl nějak dnes definovat tuctovost, zvolil bych asi nové album OMNIHILITY.
Spousta fanoušků mi asi bude spílat, ale já jsem se opravdu hrozně moc snažil
si tohle všechno narvat do hlavy. Nejde to. Mě ani tak nevadí, že je zrovna
tahle smečka všude vychvalována, dokonce mě netrápí ani jejich blahořečení
fanoušky stylu, mě to celé jednoduše nebaví. Brutální death metal mám rád, ale
raději se pohybují v jeho temnější části. U „Dominion of Misery“ bude na vině asi nejvíc podle mě špatná
produkce. Jednotlivé skladby se mi slévají dohromady a nedokážu je odlišit od
sebe navzájem. Bude to nepopulární názor, ale jak známo, starého psa novým
kouskům nenaučíte. Není ani potřeba, stačilo by, kdyby OMNIHILITY přidali na
intenzitě a pokusili se songy něčím opepřit. Takhle si přijdou na své jen
opravdu ortodoxní fans. Ale co my ostatní?
Pouštím
si novinku stále dokola, přidávám i ubírám hlasitost a pořád namůžu přijít na
to, co je vlastně na této desce tolik zajímavé. Ono narvat do jedné skladby
spoustu nápadů bez ladu a skladu je sice svým způsobem umění, ale řekněte mi,
kdo to má poslouchat? Snažil jsem se, opravdu hodně snažil, ale taková ta pověstná
jiskra ne a ne přijít. Nakonec jsem to jednoduše vzdal. Když vám totiž leží na
stole další kousky o hodně chutnějších CD, je příliš jednoduché to, co mě
nebaví odložit. Kapela jistě získá spousty kladných a více než kladných
hodnocení, o to bych se rozhodně nebál. Já zůstanu (již podruhé, protože
s předchozím albem jsem to měl nastavené hodně podobně), raději ve stínu a
budu zvědavý, co pánové předvedou příště. Letošní album odložím někam dozadu,
do přihrádky s nahrávkami, na které za chvíli většinou úplně zapomenu.
Bohužel.
„Dominion of Misery“ je obyčejným
brutálně technickým albem. Nápady jsou zde v jednotlivých skladbách stále
stejné, nevýrazné a pořád se opakují. Nějak nevím, co si s nahrávkou
počít. Vadí mi plastový zvuk, divná produkce a průměrný zpěvák. Možná to bude
znít ode mě troufale, ale já jsem si toho příliš dobrého pro sebe nenašel.
Snažil jsem se, ale pokaždé jsem byl doslova umlácen nudou. Nevím, jakým směrem
chce kapela kráčet v budoucnu, ale pokud bude jejich další album ve stejném
stylu, asi nebudu mít ani chuť si ho pustit. Nemám nic dalšího, co bych dodal.
Průměrné technicko brutální album, které ve mně nezanechalo vůbec nic. Škoda,
snad příště.
Asphyx says:
“Dominion of Misery” is an ordinary brutal technical
album. The ideas are the same in the songs all over again and they are tame and
repetitive. I do not know what to do with this record. I don´t like the plastic
sound, weird production and an average singer. It may sounds boldly but there
is nothing good for me. Although I tried, the album always smashed me with
boredom. I don´t know which way will this band be going in the future. But if
their next album is the same as this one I don´t want to listen to it. There is
nothing more to say. An average technical brutal album which didn´t leave a
thing in my head. Shame…maybe next time.
Seznam skladeb:
1. Morte Aeterna
2. Psychotic Annihilation
3. Immaculate Deception
4. Dementia Praedox
5. Dead Eden
6. Within Shadows
7. Reflections in Blood
8. Parasitic Existence
9. Necrotic. Consumption. Obsession
10. Dominion of Misery
2. Psychotic Annihilation
3. Immaculate Deception
4. Dementia Praedox
5. Dead Eden
6. Within Shadows
7. Reflections in Blood
8. Parasitic Existence
9. Necrotic. Consumption. Obsession
10. Dominion of Misery
Čas: 41:44
Sestava:
Steve Crum (Drums)
Adam Toepfer (Vocals) Dan Rabago (Guitars) Isamu Sato (Bass)