THE DROWNING - Senescent Signs
CD 2016, Casket Music
Vždycky mě fascinovala vznešenost katedrál. Vysoké špičaté věže, jednoduchost katolických staveb. Ze zdí na mě pokaždé dýchne historie. Líbí se mi ten chlad, klid i sochy svatých, zavěšených na stěnách. Nevěřím v Boha, ale rád se uchyluji do stínu oltářů. Pokaždé mě to zklidní, srovnám si myšlenky v hlavě. Na každém výletě navštívím místní kostel. Sleduji tváře věřících, jdoucích na ranní modlitbu. Jsem ale jen pozorovatelem, bezvěrcem, který usedá při mších až někam do zadních lavic. Vždy si projdu i hřbitov, velmi často připojený k hlavní budově. Občas, když je to umožněno, tak se podívám i do katakomb, to abych si připomněl, že pod každým svatým stánkem je také smrt.
Novinku britských doom/deathařů THE DROWNING jsem si na podobné "rozjímací" procházky zařadil vlastně automaticky. Stačilo pár ukázek na internetu, samozřejmá vzájemná přitažlivost a bylo to. Seděl jsem skoro u vchodu, sluchátka ukrytá pod vlasy a sledoval jsem kněze, jak odříkává své slova o Bohu, odezíral jsem mu ze rtů a najednou měl pocit, že mi lže. Že pod tou slupkou bělostné kutny se ukrývá nějaká ošklivost. Jako bych měl rentgenové oči a spolu s hudbou, podobnou v mnoha momentech MORGION, MOURNING BELOVETH, OFFICIUM TRISTE, PARADISE LOST, ENCHANTMENT, viděl skrz průhledné tělo služebníka božího. Vše se spojilo v jeden podivný zážitek a já jsem musel ven, na vzduch. Na mramorovém kříži seděl krkavec a pokálel trnovou korunu.
Vždycky mě fascinovala vznešenost katedrál. Vysoké špičaté věže, jednoduchost katolických staveb. Ze zdí na mě pokaždé dýchne historie. Líbí se mi ten chlad, klid i sochy svatých, zavěšených na stěnách. Nevěřím v Boha, ale rád se uchyluji do stínu oltářů. Pokaždé mě to zklidní, srovnám si myšlenky v hlavě. Na každém výletě navštívím místní kostel. Sleduji tváře věřících, jdoucích na ranní modlitbu. Jsem ale jen pozorovatelem, bezvěrcem, který usedá při mších až někam do zadních lavic. Vždy si projdu i hřbitov, velmi často připojený k hlavní budově. Občas, když je to umožněno, tak se podívám i do katakomb, to abych si připomněl, že pod každým svatým stánkem je také smrt.
Novinku britských doom/deathařů THE DROWNING jsem si na podobné "rozjímací" procházky zařadil vlastně automaticky. Stačilo pár ukázek na internetu, samozřejmá vzájemná přitažlivost a bylo to. Seděl jsem skoro u vchodu, sluchátka ukrytá pod vlasy a sledoval jsem kněze, jak odříkává své slova o Bohu, odezíral jsem mu ze rtů a najednou měl pocit, že mi lže. Že pod tou slupkou bělostné kutny se ukrývá nějaká ošklivost. Jako bych měl rentgenové oči a spolu s hudbou, podobnou v mnoha momentech MORGION, MOURNING BELOVETH, OFFICIUM TRISTE, PARADISE LOST, ENCHANTMENT, viděl skrz průhledné tělo služebníka božího. Vše se spojilo v jeden podivný zážitek a já jsem musel ven, na vzduch. Na mramorovém kříži seděl krkavec a pokálel trnovou korunu.
Těch příběhů, různě do tmavých barev hozených, mi na mysli vytane při poslechu "Senescent Signs" pokaždé velké množství. Není divu, hudba je to pro mě inspirující, zklidňující, zároveň smutná a studená, jako svěcená voda v kamenné misce u vchodu do kostela. THE DROWNING netvoří nic nového, ani převratného. Nikam doom ani death metal neposouvají, ale svůj těžký, pomalý úděl nesou dál hrdě a rozhodně se nemají za co stydět. Pokud má být hudba hlavně o přenosu emocí a má ve vás vyvolat nějakou reakci, tak potom považuji novinku těchto "smutkařů" za dokonalou. Když bychom se ale podívali okem nějakého zkušeného kritika, jednalo by se o velmi solidní nadprůměr. Je to vlastně jedno. Já si desku užívám, jsem jí pohlcený a zahalený, jako do nějakého černého pláště. Líbí se mi ta vznešenost, zatěžkanost zároveň, ten kousek syrové pravdy, která bývá v kostelech tolik potřeba. Už se těším na další výlet, někam do hor, do malé katedrály. Zahalím svoji tvář a oddám se plně tónům plazivého death doomu metalu.
sumarizace:
Death doomoví THE DROWNING jsou jako pomalu zahnívající mrtvola. Jejich hudba je bolestivá, plazící se jako jedovatý had, připravený neustále k útoku. Je noční procházkou opuštěným hřbitovem, je smutkem všech pozůstalých. Riffy jsou zde jednoduché, ale o to víc intenzivní, nápady morbidní, nálada temná. Od podobných záležitostí toho víc nechci. THE DROWNING sice nepřinášejí nic nového, ale své hrobnické řemeslo zvládají na výbornou. "Senescent Signs" je jako modlitba k temnotě. Vaše duše nikdy nenajdou svůj klid. Vítejte na okultní seanci. Dnešní noc bude dlouhá. Album, které křísí nemrtvé! Temnota opět vyhrála.
Asphyx says:
Death doom THE DROWNING are like a slowly rotting corpse. Their music is painful, crawling like a poisonous snake, always ready to attack. It is night walk through lonely cemetery, the sadness of survivors. The riffs are simple, but a little bit more intensive, ideas are morbid, mood is dark. And I don't want more similar matters. THE DROWNING don´t bring nothing new, but they make their gravedigger job very well. "Senescent Signs" is like a prayer to the darkness. Your souls will never find peace. Welcome to the occult session. This night will be long. The album, which revives the undead! Darkness won again.
Tracklist:
01. Dolor Saeculi
02. Broken Before The Throne
03. Betrayed By God
04. Never Rest
05. At One With The Dead
06. House Of The Tragic Poet
07. Dawn Of Sorrow
08. When Shadow Falls
09. The Lament Of Faustus
band:
Guitar - Mike Hitchen Guitar - Jason Hodges Drums - Steve Hart Bass - Richard Moore Vocals - Matt Small
