DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 28. června 2016

Home » » Report, photos, video – BLACK BREATH, EXORCIZPHOBIA, BLACK ASPIRIN - club 007, Prague - 27. 6. 2016

Report, photos, video – BLACK BREATH, EXORCIZPHOBIA, BLACK ASPIRIN - club 007, Prague - 27. 6. 2016

Black Breath
OSTATNÍ FOTKY ZDE/ OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx


Fenomén švédský death metal mě poprvé dostal někdy v devadesátých letech. Propadl jsem mu zcela a bez výjimek. Kapely jako DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE, ENTOMBED a spousta dalších mi dodnes kolují v krvi. Pro někoho dávno překonaný směr, pro mě srdcová hudba, která mi pořád dodává sílu. Líbí se mi určitá neurvalost, až punkový přístup, neučesanost. Bylo na čase si zase pořádně zachřestit kostmi.

Odvoz přislíbil Michal (díky!) a k tomu se mi moc líbil konec celé akce v deset večer. Pro nás z daleka vyloženě samé dobré zprávy. A hlavní hvězdu večera, americké členy „švédského“ podzemí BLACK BREATH jsem naživo ještě neviděl. Tahle kapela sice původně hodně prokládala svoji tvorbu hard core, ale ten začal pomalu s novými alby mizet a naopak se objevovat čím dál tím víc old school death metal. Tím líp pro mě.


Black Breath
Stojím v pondělí tradičně dole u kostela v Plzni na Lochotíně – na sobě tematicky nové tričko INTERMENT (thank you, Johan Jansson!). Najednou volá Michal, že stojí v zácpě v Plzni a tak se chvilku naháníme po městě. Nakonec se konečně setkáme a vyrážíme.

Už jsme spolu nikde dlouho s Michalem nebyli a tak jsou témata hovoru jasná. Probírá se hudba, zákulisí našeho malého českého undergroundu a je nám fajn. Smějeme se a s dobrou náladou překonáme i všechny uzavírky na dálnici. Vjíždíme do Prahy, která nás schramstne jako dva vesničany. Motáme se ulicemi v bouřce, projíždíme díky navigaci uličkou Pod Klikovkou a už jsme na Strahově. Dávám u asi řeckého výčepního dva Bráníky a čekáme, až otevřou klub.


Exorcizphobia
Platím u vstupu a jdeme dovnitř. Dýchne na mě doslova a do písmene absolutní underground.

Jsem rád, že zrovna tenhle večer můžu dát do hlavy pár piv. Už mě to neustálé řízení taky unavuje a na rovinu… dobrý pěnivý mok patří ke koncertu jako pořádná prsa a zadek k ženské. Procházím se klubem, líbí se mi tam. Má to tu svůj genius loci, říkám si v duchu a čtu si převážně punkové nápisy všude kolem. Obestírá mě přesně ta správná nálada na pořádný švédský death metal. Zamrzí snad jen lahvové (s pípou by to byl větší underground), ale radost si tím rozhodně kazit nenechám.

O předkapelách nebylo dlouho nikde slyšet. Nakonec jimi byli EXORCIZPHOBIA a BLACK ASPIRIN.  


Black Breath

BLACK ASPIRIN - to byl takový zahnívající a špinavý mix sludge, doomu, crustu, metalu, punku a já nevím čeho. Přiznám se, že na mě to byl moc velký lomoz a chaos. Podobné hudbě neholduji, připadá mi spíš jak záznam ze zkušebny, než plnohodnotné vystoupení. Lidem se ale hudba (zdá se) líbila. Udělal jsem pár fotek a šel na pivo. Nic pro mě. Jsem asi příliš zmlsaný. 


Black Aspirin
Black Aspirin
Jdu si raději koupit triko BLACK BREATH, prohodím pár slov s krásnou prodavačkou merchandise. Nedá mi to a musím se s ní vyfotit. Je to prostě kočka a ještě ke všemu hrozně milá. Trošku si postesknu, že mi není o dvacet let méně. Pak mi zabzučí SMS od manželky, probudím se ze snu a jdu pro dalšího lahváče, který do mě doslova zasyčí. 

Thrashová EXORCIZPHOBIA z Trutnova je našincům poměrně známou kapelou. Jedná se o další retro skupinu, která do toho mlátí ve stylu osmdesátých let. Sem tam vyleze na povrch hard core. Vcelku mě to bavilo, i když mám poslední dobou pocit, že podobných kapel je deset (až dvanáct) do tuctu. Všechny hrají stejně, stejně vypadají a všechny se snaží oživit staré časy. Trutnovským se vcelku dařilo, o tom žádná, ale pokud byste mi na pódium dodali jakoukoli jinou smečku z nové kavalerie thrashových mladíků, asi bych je nepoznal. Trošku mě přeci jen chyběla originalita (a to mi přijdou EXORCIZPHOBIA na české poměry velmi solidní). Kopalo to ale pěkně, to je bez diskuze!


Exorcizphobia
Na BLACK BREATH jsem se těšil neskutečně. A moje nadšení zklamáno nebylo. Mám tuhle kapelu poslední měsíce ve svém playlistu hodně vepředu a znám obzvláště poslední dvě desky skoro nazpaměť a tak pro mě bylo vystoupení amerických neurvalců parádním zážitkem. Stál jsem kousek od kapely, hltal a zobal jsem jim z ruky každý tón. Ducha devadesátých let se povedlo přenést dokonale. Miluju jejich dlouhé, studené a až bolestivě kruté melodie. Mám rád i špinavě znějící hlas. Tady, v klubu, krátce před prázdninami do mě nasypali BLACK BREATH náklaďák plný starých plesnivých kostí. Chvílemi jsem měl pocit, že se skoro dusím. Sepnul jsem ruce v pěst, rozpustil šedý vlas, zapřel se do země a čerpal jsem energii (a pařil jak za mlada). Bylo to tam! Masakr, studený a prašivý, jako usedlina ve žlábku patologického stolu. Skvělý set! Hail to BLACK BREATH!

VIDEO – omluvte prosím sníženou kvalitu záznamu/ sorry for worse sound



Organizace byla pořádku, končilo se dle plánu, všechno odsýpalo jak mělo. Neměl bych žádných námitek, na Obscure Promotion je spolehnutí.

Zvuk byl velmi solidní. Opět se potvrdilo nepsané pravidlo - čím větší pajzl, tím lepší zvuk. Je to divné, ale je to zkrátka tak.
Black Breath
Návštěvnost bych (velmi hrubě) odhadoval na nějakých sedmdesát až osmdesát metalu chtivých fanoušků. 

Byl jsem vyšťavený, vyplavil jsem si veškerý adrenalin z těla. Zažil jsem právě parádní vystoupení a chvilku mi trvalo, abych se uklidnil. Musel jsem si dát ještě jedno plzeňské (za 40,-kč - to je dost, co?) lahvové. Vylezeme ven na vzduch, loučím se s kamarády, potkávám BLACK BREATH a jak jsem ve skvělé náladě, děkuji jim za parádní vystoupení, Michal mě fotí a mám sto chutí zůstat ještě v klubu a pořádně se vykropit. Jenže to nejde. Volají nás pracovní povinnosti. Nedá se nic dělat, vyrážíme domů.


Exorcizphobia
Probíráme všechno cestou zpět, řítíme se tmou a zařazujeme tenhle večer k jedněm z nejlepších vůbec (letos). Se stejnými pocity jsem šel i spát (druhý den ráno mám hlavu jako střep). Tentokrát poměrně brzy. V kostech stále cítím mráz, zůstal mi tam po "švédsko" - americkém setkání. Old school swedish death metal forever! Krásný večer, připomínající pohřbívání zaživa se studenými melodiemi řezajícími vzduch nad mramorovými náhrobky! Díky za něj.

- author of photos Jakub Asphyx


VIDEO – omluvte prosím sníženou kvalitu záznamu/ sorry for worse sound

Promotion!

info:



info:


Share this games :

TWITTER