APATHY NOIR - Across Dark Waters
CD 2016, vlastní vydání
Šum listů ve větru, uhnilá vůně částí věčnosti v polozmrzlé půdě. Nasávám vzduch pomalu přicházejícího jara, vstřebávám první paprsky slunce. Zima ještě neřekla poslední slovo, ale už je patrné, že nám dá za chvilku sbohem. V posledních zbytcích sněhu se třpytí odlesky smutku. Na chvilku se zastavím a přemítám, jestli jsem i já součástí vší té krásy. Chtělo by to nějakou hudbu, která by mi vše ucelila. Něco melancholického, doomového, jiskrně rozvážného. Listuji seznamem alb v přehrávači a najednou mi vyskočí na povrch nové album APATHY NOIR. Kruh se uzavře a najednou se stávám divným osamělým chlápkem, který zvedá ruce k hradbě listoví. Mezi mnou, lesem a muzikou dojde k vzájemnému propojení. Jsme jeden organismus, živoucí, měnící se.
Hudba APATHY NOIR je o životě i smrti, o smutku. Je plná střípků vystřižených od PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, OPETH. Švédi uchopili doom metal po svém, doplnili jej o lehké progresivní prvky a najednou mám před sebou album, které mě drásá svojí syrovostí, svými depresivními náladami, tou vnitřně neklidnou atmosférou, která dělá z dobrých desek ty výborné. Tedy alespoň pro mě. Musím být samozřejmě v tom správném rozpoložení, být napojen na věčnost a moje mysl musí být klidná a vstřícná. Rád u téhle novinky odpočívám, s chutí si ji dávám do uší v lesích, kdy mezi skladbami zní štěbetání ptáků. Doposlechnu ji, sundám sluchátka a pak jen sedím na mechem obrostlém pařezu. Stávám se lesním mužem a nemít své povinnosti k civilizaci, asi bych se tam už nevrátil. "Across Dark Waters" je pro mě osobním albem, nutností, smutnou krásou okamžiku. Proto jej mám tolik rád.
sumarizace:
Doom metal v podání švédských APATHY NOIR je velmi smutný. Pánové přesně vystihli náladu nekonečných procházek mezi náhrobky. Všude je smutek, tma a smrt. Z desky je cítit obrovské nadšení pro záhrobí. Nálada je pochmurná, skladby monumentální a bolestivé. Nechce se mi ani věřit, že je to první album kapely (po změně jména). Beru CD do ruky čím dál tím častěji a rád se nechávám unášet pomalými tóny "Across Dark Waters". Venku zase mrzne a do našich duší vstupuje nekonečná temnota. Album, které vám probodne srdce kouskem ledu!
Asphyx says:
Doom metal made by Swedish APATHY NOIR is very sad. Gentlemen exactly described the mood of endless walks among the tombstones. There is sadness, darkness and death everywhere. You can feel huge enthusiasm for the dead on the album. The mood is somber songs are monumental and painful. I can't even believe that this is the first (third after changing of the name) album of the band. I take the CD to my hand more and more often, and I let me be carried by "Across Dark Waters". Outside it freezes again and the darkness is coming into our souls. The album, that will pierce your heart with a piece of ice!
