– author of photos Jakub Asphyx
Tam někde na severu je zámek
Horní Libchava, kousek od České Lípy. Dědictví po Jindřichu z Vartenberka,
postavené v letech 1574 až 1593. Historie je úžasná v tom, že se dá
vykládat porůznu. Já si letos představoval, že ho zdědil (doopravdy si jej ale
jen pronajal) šlechtic death metalově grindový, šílenec a nadšenec do všeho
metalového hluku Vláďa Prokoš a jeho soukmenovci ve zbrani.
Fleshless |
Tento rok se na žádné obří
festivaly nechystám. Nebaví mě to množství lidí, neosobní přístup a předražené
všechno. No a taky jsem na to už moc stará páka. Hledal jsem tedy něco méně
velkého, v hezkém prostředí. NTEY
DEATHFEST 2016 mě zaujal jednak tím, kde se odehrává a hlavně složením
kapel, respektive jel jsem na dvě smečky, na německé PROFANITY, které jsem
ještě neviděl a pak na bezbožné SINISTER, pro které moje kornatící srdce bije
už dlouhých 24 let („Cross the Styx“ navěky, amen!).
Doma si mysleli, že jsem se
zbláznil. Asi trošku jo. Mám to z Plzně přes celou republiku, pod stanem jsem nespal od
Kuvajtu napadení a vůbec. Jenže jsem hlava dubová, palice neotesaná a já prostě
musel. Když se zaseknu, tak se mnou nic nehne. Nahlásil jsem si dovolenou a
vyskytl se první problém. Nemohl jsem nalézt stan ani spacák. Nakonec se dílo
podařilo, byl pátek ráno, já vybral peníze na CD a merch, nějaké to pivko a benzín. Normálně mě svrběly prsty,
jak jsem se těšil.
Sinister |
Byl jsem pevně rozhodnut (a
své slovo dodržím), že nebudu psát o všech kapelách, že si jedu hlavně užít,
odpočinout, něco nafotit a tak jsem si opravdu hodně vybíral. Ono taky
poslouchat navzájem si šíleně podobné smečky není v silách jednoho malého
českého záhrobního blogera, no nemám pravdu?
Na dálnici do Prahy je to
samý zátaras a ploužím se až k Barrandovu jako vzteklý pes. Lidi jsou zase
nějaký nervní, audiny narvané testosteronem a bezohledností. Kousek za Prahou,
na dálnici na Liberec už se to sviští lépe, stavím na pumpě, jdu na záchod a
pak si raději vybaluju svačinu z domova. Prodávají tam samý přeslazený
americký sračky. Jedu dál - vlastně oklikou, ale chci... znám to tady. Za rodnou Mladou Boleslaví se stáčím na
Českou Lípu, vzpomínám, jak jsem tady jako malej smrad jezdíval na kole
s kamarády thrashery a je mi tak nějak nostalgicky. Jsem konečně, po
klasickém lehkém zmatkování a hledání (s
navigací jezdí jenom srabi!), na zámku. Platím vstup, parkovné a¨pokouším se rozbalit stan. Nejde mi to.
Tortharry |
Nadávám, směju se a pak si
raději dávám pivko. Nakonec se dobré dílo podaří a já dostojím svému jménu
poměrně dobrého konstruktéra. Po mnoha a mnoha letech můj stan stojí. A přijde
mi nějakej malej. Je sice prý pro tři osoby, ale asi to budou nějací asiati.
Nebo jsem vyrostl. Achjo. (Večer mi tam pak do rohu chodí na malou stranu zástupy Němců - zkrátka, vybral jsem si opravdu dobře, uff).
Jdu obhlédnout překrásný
areál, něco nafotím, popíjím a dostávám se do perfektní nálady. Moje death
metalová jednodenní dovolená může začít.
PROFANITY (death metal /
Germany) jsou pro mě první smečkou, kvůli které jsem přijel. Legendární němečtí
brutalisté, kteří se nebojí ani techniky. Byl jsem tak natěšený, že jsem měl co
dělat, abych neřval nadšením. Jakmile pánové začali hrát, tak jsem se do toho
pustil – křičel jsem jak střelený divočák. Trojice zkušených muzikantů
předvedla parádní a hodně morbidní set. Bylo to ostré, temné, nekompromisní a
zároveň tak akorát melodické, abych byl na vrcholu svého smrtícího blaha. Cítil
jsem se tím tlakem jakoby přidušený a užíval jsem si jako řezník svoji první
zabijačku. Splnil se mi sen a zažil jsem parádní masakr německou rezavou pilou.
Tohle byla hudba přesně podle mého gusta. Pro mě osobně jeden z vrcholů
celého dne a parádní zážitek! Skvěle odehrané vystoupení s neskutečným
feelingem! Kult!
Minirecenze/minireview
- PROFANITY - Hatred Hell Within (2014)
Nakupuji komplet diskografii PROFANITY a k tomu parádní triko - budu zase za fešáka.
Nakupuji komplet diskografii PROFANITY a k tomu parádní triko - budu zase za fešáka.
Na TORTHARRY (death metal /
Czech Republic) jsem se šel kouknout s velkým očekáváním. A bylo opět
naplněno. Ten večer česká legenda působila velmi uvolněným dojmem a rozsekala
nás na malé kousky. Klasika, tradice, osvědčené skladby. Preciznost, sehranost
a určitá syrovost, která se mi na tvorbě těchto maniaků tolik líbí. Užil jsem
si to moc, bylo to masakrálně hnilobné a dynamické. Dobrá práce, pánové!
FLESHLESS (death-grind / Czech
Republic) si to s námi v pátek pěkně oslavili. Tradičně vynikající
přístup, kombinace deathu, grindu a rockově zapamatovatelných vsuvek dělají
z téhle party vývozní český extrémní artikl. FLESHLESS ten večer opět
potvrdili svůj status a nakopali nám pořádně zadky. Myslím, že netřeba psát nic
dalšího. Bylo to skvělé! Howgh!
SINISTER (death metal / Netherlands) jsou pro mě modla, kult, který jsem viděl již mnohokrát. Neustálé změny v sestavě, lehce upravený styl i směr, kterým se kapela vydala, mně nijak nevadí. Naopak, já si užívám i nové desky. Bylo na čase se vydat s těmito šílenci do dob dávno minulých a připomenout si s touhle legendou, kdože to stál u zrodu evropské brutální scény. A bylo to neskutečné maso, přátelé. Já jsem si opravdu chvílemi připadal jako hozený do mlýnku na maso. Mé nebohé kosti byly drceny neuvěřitelnou silou a energií a svaly se mi napínaly až k bolesti. Spadl jsem zkrátka do toho a pařil jako o život. Najednou jsem nebyl starej prašivej pes, ale zase mladej kluk, kterej měl chuť se porvat s celým světem. Tohle bylo absolutně neskutečné tsunami, vytažené odněkud ze samotného pekla! Klaním se až k zemi, padám pokorně na hubu a smekám svůj skalp! Vynikající, úžasné, brutální, dokonalé vystoupení!
Chce se mi pivem a únavou
hrozně spát. Musím. Zalézám do stanu, a jsem zvědavý, jestli vůbec usnu. Je to pro mě šílený nezvyk,
ale nakonec se to podaří (jen kdyby až do tří nekřičel jeden německý hobit neustále ty svoje opilý hesla). V noci slyším jakoby z dálky nějaký řev,
zvracení, pak kousek vedle jakousi slečnu nebo spíš paní, jak chce po svým
klukovi takový ty pěkný věci. On je ale namol a já lituji, že se mnou nemohla
vyrazit manželka. Zdá se mi o tom, jak
padám do hloubky a několikrát se budím, protože jsem rozlámaný jako kolo od
vozu. Ráno se probouzím v čase, kdy bych šel normálně do práce. Achjo, asi
sem fakt už na podobný věci starej (ale prd, jen si tak nadávám nahlas).
new CD and t-shirt in my collectin - Profanity |
Je čas na střízlivění. Musím
chvíli vydržet, aby to ze mě vyprchalo a mohl jsem řídit. Znovu bloumám areálem, kecáme a závidím těm, kdo se můžou znovu propít do němoty a užít si ještě jeden den.
Nasedám do auta a čeká mě nekonečná cesta domů. Pálí mě všechny svaly, ale jsem
spokojený, hlavou mám vymlácenou dočista – dočista a hrdě můžu zase bojovat
s větrnými mlýny dnešního rozháraného světa. Bylo to moc super, říkám si,
když konečně dorazím do Plzně.
Zvuk byl jak kdy. U slamových kapel je to asi vcelku jedno, tam to prostě houpe, ale třeba PROFANITY neměly slyšet zpěv. Jinak ale v pořádku.
Profanity and Mr. Asphyx |
Návštěvnost bych si tipl tak na 500 extrému chtivých fanoušků, velká část jich přijela z Německa, ale také ze všech koutů republiky. Pivo (desítka Kozel) mi moc nejelo, bylo vodové. Jídlo jsem žádné neměl, nebudu tedy hodnotit.
Sinister and Mr. Asphyx |
Prostředí bylo jedním slovem
dokonalé. Zámek - kulisa celého běsnění je skvělou volbou. Připadl jsem si
jako nějaký křižák, který se vydal na výpravu do nesvaté země bojovat za práva
death metalu. Musím se sem podívat i jindy, jako obyčejný turista. Moc se mi
v Horní Libavě líbilo.
Sinister and Mr. Asphyx |
Stanování, parkování i záchody odpovídaly takové festivalové klasice. To znamená, že na začátku bylo vše hezky čisté, připravené a postupem času se začaly objevovat odpadky a podobně. Všiml jsem si, že se uklízelo často.
Sinister and Mr. Asphyx |
Závěrem by se slušelo
poděkovat organizátorům za skvěle odvedenou práci. Pro mě to byl přesně ten
druh hudebně relaxačního odpočinku, který rád vyhledávám. Ne všechny kapely
jsem sice ocenil (někdy to bylo už moc monotónní a ztrácel jsem pozornost,
možná občas nějaké to stylové zpestření by nebylo na závadu) a byly vyloženě
pro mě, ale stálo to rozhodně za to. Tenhle festival můžu zkrátka a jednoduše
doporučit všem milovníkům hudebního extrému. Byl to pro mě krásně strávený den
ve společnosti skvělých lidí (díky vám všem za pokec a za „zlepšení“ mé i tak
dobré nálady a obzvlášť za pochvaly našeho - vašeho blogu). Moc si toho vážím! Uvidíme se za rok, přátelé!
– author of photos Jakub Asphyx