INSIDIUS - Shadows Of Humanity
CD 2016, vlastní vydání
Nechte si vyprávět starodávné příběhy. Na náměstí stojí potulný mnich, před sebou má plátno s krvavými obrázky a kolem postává hlouček napjatých lidí. Začíná krutou, tajemstvím zahalenou vraždou. Sleduji celou neutěšenou scénu z povzdálí a mám neobytný pocit, že mi něco chybí. Ano, chtělo by to doplnit kulisy hudbou. Nějakou krutou, ostrou a temnou, jako předkládané příběhy o lidské ohavnosti. Sepne mi to v hlavě a nad dlažebními kostkami se rozezní nové album polských INSIDIUS. Jejich historie sahá až do let 1990-1995. Pak byla jejich činnost na dlouhé roky přerušena, aby se letos vrátili s plnotučným, hutným death metalovým materiálem. Přiznám se rovnou na začátek. Novinka si mě zcela podmanila. Obsahuje v sobě přesně ten poměr tmy a razance, kterou mám tolik rád. Zároveň si v sobě pánové ponechali určitou neučesanost, takový ten rebelský (i když precizní) přístup.
Potulný mnich znovu obrací další list s obrázky plnými krve, zvrácenosti a lidských slabostí. Mezi starou kulisou domů zní mocně vystavěné tóny "Shadows of Humanity". V davu je patrné napětí a krvelačnost, psychologie pomsty začíná pomalu fungovat. INSIDIOUS navozují své emoce postupně, pronikají vám do krve, jsou jako jed s delší dobou účinnosti. Polská škola zde ožívá v tom nejlepším, co kdy vyvrhla, ovlivněna americkými postupy. Zvukově velmi dobře ošetřené album je jasným důkazem toho, že čekání na prvotinu se ta dlouhá léta vyplatilo. Jakoby si Poláci střádali nápady do šuplíku a letos se rozhodli se dát do toho všechno. Jak je mým dobrým zvykem, oceňuji právě hlavně nasazení, jiskru, nadšení. Spokojeně hltám všechny ty příběhy zla a vznáším se na tónech jako krkavec v prudkém větru.
Nechte si vyprávět starodávné příběhy. Na náměstí stojí potulný mnich, před sebou má plátno s krvavými obrázky a kolem postává hlouček napjatých lidí. Začíná krutou, tajemstvím zahalenou vraždou. Sleduji celou neutěšenou scénu z povzdálí a mám neobytný pocit, že mi něco chybí. Ano, chtělo by to doplnit kulisy hudbou. Nějakou krutou, ostrou a temnou, jako předkládané příběhy o lidské ohavnosti. Sepne mi to v hlavě a nad dlažebními kostkami se rozezní nové album polských INSIDIUS. Jejich historie sahá až do let 1990-1995. Pak byla jejich činnost na dlouhé roky přerušena, aby se letos vrátili s plnotučným, hutným death metalovým materiálem. Přiznám se rovnou na začátek. Novinka si mě zcela podmanila. Obsahuje v sobě přesně ten poměr tmy a razance, kterou mám tolik rád. Zároveň si v sobě pánové ponechali určitou neučesanost, takový ten rebelský (i když precizní) přístup.
Potulný mnich znovu obrací další list s obrázky plnými krve, zvrácenosti a lidských slabostí. Mezi starou kulisou domů zní mocně vystavěné tóny "Shadows of Humanity". V davu je patrné napětí a krvelačnost, psychologie pomsty začíná pomalu fungovat. INSIDIOUS navozují své emoce postupně, pronikají vám do krve, jsou jako jed s delší dobou účinnosti. Polská škola zde ožívá v tom nejlepším, co kdy vyvrhla, ovlivněna americkými postupy. Zvukově velmi dobře ošetřené album je jasným důkazem toho, že čekání na prvotinu se ta dlouhá léta vyplatilo. Jakoby si Poláci střádali nápady do šuplíku a letos se rozhodli se dát do toho všechno. Jak je mým dobrým zvykem, oceňuji právě hlavně nasazení, jiskru, nadšení. Spokojeně hltám všechny ty příběhy zla a vznáším se na tónech jako krkavec v prudkém větru.
Někde opodál se muselo zase stát něco špatného. Lidé se za celou dobu příliš nezměnili, jen mají lepší technické prostředky. Surový základ zůstal. Pořád zažíváme neustálý souboj dobra a zla. Nakonec jsme osamělí se svým svědomím. Hudba polských INSIDIUS ve mě probouzí dávno ukryté pudy. Mám sto chutí se vydat na lov a nepřestat, dokud nepřinesu domů kus syrového masa. Je to sice taková polská klasika, ale zahraná s přehledem, samozřejmostí a lehkostí. Nikde nic nepřekáží, neirituje mě a jsem tak nadšeným posluchačem, který se často a s chutí vrací. Novinka a zároveň prvotina je přesně tím albem, které si pustíte a nemáte vůbec žádnou chuť jej vypnout. Hraje vám dlouho do noci a vy si v hlavě přehráváte různé temné příběhy. Takhle nějak by to mělo vypadat.
Sumarizace:
"Shadows of Humanity" je pro mě morbidním a krutým death metalovým zážitkem. Na desce ožívají všichni zběsilí démoni i noční můry. Působí dojmem, že byla vytažena z nějakého hodně starého hrobu. Byl v něm pochován kněz, který byl vyhozen z církve svaté za to, že obcoval se samotným ďáblem. Ostré riffy, hluboký, smrtelný hlas, nápady, pocházející odněkud ze záhrobí. To jsou INSIDIUS. Mocní, tajemní a černí jako noc. Tohle je hudba, která by měla znít při spirituálních seancích. Novinku považuji za hodně silný, temný a zabijácký materiál. Polský death metal, který otvírá staré rány! Morbidní záležitost!
Asphyx says:
"Shadows of Humanity" is for me morbid and cruel death metal experience. All furious demons and nightmares come alive on this album. It gives the impression that it was pulled from some very old grave. There was priest buried, who was expelled from the Church of the Holy consider because of lying with the devil himself. Sharp riffs, deep, deadly voice, ideas coming from the beyond. These are INSIDIUS. Powerful, mysterious and as black as night. This is music that should sound by spiritual seances. I find the news to be very strong, dark and killer material. Polish death metal, which opens old wounds! Morbid stuff!
Tracklist:
01. Intro
02. I Become You
03. The Final Journey
04. Slow Death
05. Spectre
06. Forever Frozen
07. The Uprising
08. House Of Trust
09. Epilogue
10. A Rose On A Grave
band:
Tasak - wokal, Choina - gitara, Mori - gitara, Profesor - bass, Michał Andrzejczyk- perkusja
.JPG)