OMOPHAGIA - In The Name Of Chaos
CD 2016, Unique Leader Records
Moderní pojetí death metalu mě nechává většinou chladným. Vadí mi ten umělý přístup, přeřvaný zvuk, klišé a pozlátko. Mám to v hdubě raději pořádně syrově a ostře. Občas se ale vyskytnou kapely, o kterých si myslím, že stojí za povšimnutí. Jedním z mých záhrobních tipů tak budiž nové dílo švýcarských OMOPHAGIA. Ti hrají přesně podle všech dnešních pravidel. Jsou nekompromisní, krutí a nebojí se technických fines. Zároveň si uchovávají melodie, to proto, aby neodradili většinového fanouška. Album sice nemá kdoví jaký tlak a někdy se dokonce chvílemi nudím, ale celkově se jedná o to lepší, co v té současné bídě vzniklo. Tři instrumentální skladby na jednu desku jsou opravdu moc, ale pořád zde naleznu pro sebe alespoň několik chutných soust.
Hodnotit podobná díla je pro mě opravdu těžké. Na jednu stranu chápu, že dnes se takhle hraje a kapela bude mít spoustu fanoušků a příznivců. Jenže na mě je to všechno hrozně prvoplánové a předvídatelné. Vezměte si třeba zvuk. Ten je nevýrazný, takový nemastný neslaný. Nebo zpěváka, ten zase zpívá jen v několika polohách. No, nebudu to raději nijak zdržovat. Pokud máte chuť na něco současného, moderního, lehce vstřebatelného a nechce se vám zrovna moc přemýšlet, asi by to šlo. Pokud ale hledáte od hudby hlubší prožitek (ať už old schoolový nebo progresivní), tak se poohlédněte jinde. Nahrávka je to solidní, klasická, s pár dobrými nápady. Když zavřu všechny oči i uší, asi by se to na sedmdesát procent vyšplhalo. Víc mě vlastně ani nenapadá. Není to ani potřeba, poslechněte si ukázku a uslyšíte sami.
Moderní pojetí death metalu mě nechává většinou chladným. Vadí mi ten umělý přístup, přeřvaný zvuk, klišé a pozlátko. Mám to v hdubě raději pořádně syrově a ostře. Občas se ale vyskytnou kapely, o kterých si myslím, že stojí za povšimnutí. Jedním z mých záhrobních tipů tak budiž nové dílo švýcarských OMOPHAGIA. Ti hrají přesně podle všech dnešních pravidel. Jsou nekompromisní, krutí a nebojí se technických fines. Zároveň si uchovávají melodie, to proto, aby neodradili většinového fanouška. Album sice nemá kdoví jaký tlak a někdy se dokonce chvílemi nudím, ale celkově se jedná o to lepší, co v té současné bídě vzniklo. Tři instrumentální skladby na jednu desku jsou opravdu moc, ale pořád zde naleznu pro sebe alespoň několik chutných soust.
Hodnotit podobná díla je pro mě opravdu těžké. Na jednu stranu chápu, že dnes se takhle hraje a kapela bude mít spoustu fanoušků a příznivců. Jenže na mě je to všechno hrozně prvoplánové a předvídatelné. Vezměte si třeba zvuk. Ten je nevýrazný, takový nemastný neslaný. Nebo zpěváka, ten zase zpívá jen v několika polohách. No, nebudu to raději nijak zdržovat. Pokud máte chuť na něco současného, moderního, lehce vstřebatelného a nechce se vám zrovna moc přemýšlet, asi by to šlo. Pokud ale hledáte od hudby hlubší prožitek (ať už old schoolový nebo progresivní), tak se poohlédněte jinde. Nahrávka je to solidní, klasická, s pár dobrými nápady. Když zavřu všechny oči i uší, asi by se to na sedmdesát procent vyšplhalo. Víc mě vlastně ani nenapadá. Není to ani potřeba, poslechněte si ukázku a uslyšíte sami.
Sumarizace:
„In The Name Of Chaos“ je dobrým, klasickým death metalovým albem. Nápady jsou sice mnohdy velmi podobné se slavnými kapelami, ale pokud nad tím přivřete oči, naleznete pod povrchem slušné tradiční nápady. Nahrávka mě sice nijak nebolí, ani nešokuje, ale je to dobré řemeslo a to se cení. Příště bych kapele doporučil, aby trošku zapracovala na ostrosti a průraznosti. Potom bude vše v nejlepším pořádku. U nás v záhrobí si ale už OMOPHAGIA své ostruhy vysloužili. Líbí se mi celkový přístup, krásný obal i určitá patina, kterým jsou skladby pokryty. Smrt je už opravdu velmi blízko. Chybí už jen kousek a smete vás obrovskou silou. Album bych zařadil někam do lepší poloviny, co letos bylo vydáno, ale na první ligu to zatím není. Budu se ale těšit příště, zrovna v téhle smečce cítím velký potenciál. Death metalové album, které je zlé a ošklivé tak na sedmdesát procent. Dobrá práce!
Asphyx says:
„In The Name Of Chaos“ is the good classic death metal album. Sometimes there are similar ideas as with old bands however, if you pass it you can find a lot of traditional ideas under the ground. Although this album does not shock or hurt me, I can feel the good work and that´s what counts. Maybe I would suggest to work a little bit more on sharpness and forcibility, then everything will be better. OMOPHAGIA already have their spurs in the other world. I like the attitude, the great cover and also the patina which covers all the songs. The death is very close right now. There is only one little step and we all will be throw down by this enormous power. I would say that this album is in a better half on a scale of albums which were published this year. But it´s not the first league, not yet. I´m looking forward to another album because in this band I can honestly feel a big potential. This is an death metal album which is bad and ugly for like 70%. GOOD JOB!
