DESTRUCTION - Under Attack
CD 2016, Nuclear Blast Records
Poslední dobou mě fascinuje trend kopání do starých kapel. Přitom taková legenda to má pěkně těžké. Většinou si své řekla kdysi dávno a na nových albech jde víceméně o to, neutrhnout si ostudu. DESTRUCTION jsou staří poctivci, kteří táhnou tu zahnívající káru svého thrash metalu dál a dál. Naživo stále fascinující trojice nesvatých bojovníků, na deskách již spíše pokulhávající šelma, která se snaží stále ještě pořádně kousnout. Ne vždy se jim to daří a ne pokaždé to bolí. "Under Attack" je takovým "normálním" albem posledních roků. Solidní, neurážlivě ozvučené, s charismatických Schmierem za mikrofonem a basou. Tím je vlastně řečeno vše. Ortodoxní fanoušci, mezi něž samozřejmě díky společné historii také patřím, budou spokojeni a zbytek bude bručet a honit si triko nad tím, "cože to zase ty starý papriky nahrály".
Mám ze své podstaty úctu k legendám. Německý thrash mi koluje už navěky v krvi. Přesto bych dnes považoval DESTRUCTION oproti kolegům SODOM, KREATOR za "nejslabší" článek německé thrashové trojice. Tam kde jsou KREATOR kreativní (krásné slovní spojení, co říkáte?) a SODOM ostří a nekompromisní, stávají se DESTRUCTION pouze obyčejnými. Ať poslouchám novinku jak chci, tak se nemůžu ubránit dojmu, že dnes Němcům nakopou zadek kdejací mladí retro cucáci. Bohužel. Občas mi přijde, že pánové nahráli album stylem "tak tam něco nasypeme, ono to nějak dopadne". Funguje to na mě tak na šedesát procent. Na novince se najdou dobré skladby i pasáže, ale není to nic, u čeho bych seděl s vytřeštěnýma očima a odříkával si texty do zblbnutí. Kapela opakuje stále stejné riffy a ztratila pro mě v thrashi nejdůležitější věc - dravost. Kde je agresivita „D.E.V.O.L.U.T.I.O.N.“? Ptám se pořád dokola a postupně mě naplňuje prázdnota.
sumarizace:
DESTRUCTION mě letos svojí novinkou "Under Attack" nepřesvědčili. Najde se zde sice pár dobrých motivů, ale jako celek je album poměrně slabé. Mám pocit, že se DESTRUCTION stále opakují a časem se dostavuje pocit prázdnoty. Nedokážu si skladby zapamatovat a dostat je do hlavy. Bohužel. Něco málo na mě funguje, ale zbytek je jen nuda. Kam se poděla agresivita? Kam dravost? Legendární němečtí thrasheri DESTRUCTION nahráli průměrné album, které bych hodnotil maximálně šedesáti procenty.
Poslední dobou mě fascinuje trend kopání do starých kapel. Přitom taková legenda to má pěkně těžké. Většinou si své řekla kdysi dávno a na nových albech jde víceméně o to, neutrhnout si ostudu. DESTRUCTION jsou staří poctivci, kteří táhnou tu zahnívající káru svého thrash metalu dál a dál. Naživo stále fascinující trojice nesvatých bojovníků, na deskách již spíše pokulhávající šelma, která se snaží stále ještě pořádně kousnout. Ne vždy se jim to daří a ne pokaždé to bolí. "Under Attack" je takovým "normálním" albem posledních roků. Solidní, neurážlivě ozvučené, s charismatických Schmierem za mikrofonem a basou. Tím je vlastně řečeno vše. Ortodoxní fanoušci, mezi něž samozřejmě díky společné historii také patřím, budou spokojeni a zbytek bude bručet a honit si triko nad tím, "cože to zase ty starý papriky nahrály".
Mám ze své podstaty úctu k legendám. Německý thrash mi koluje už navěky v krvi. Přesto bych dnes považoval DESTRUCTION oproti kolegům SODOM, KREATOR za "nejslabší" článek německé thrashové trojice. Tam kde jsou KREATOR kreativní (krásné slovní spojení, co říkáte?) a SODOM ostří a nekompromisní, stávají se DESTRUCTION pouze obyčejnými. Ať poslouchám novinku jak chci, tak se nemůžu ubránit dojmu, že dnes Němcům nakopou zadek kdejací mladí retro cucáci. Bohužel. Občas mi přijde, že pánové nahráli album stylem "tak tam něco nasypeme, ono to nějak dopadne". Funguje to na mě tak na šedesát procent. Na novince se najdou dobré skladby i pasáže, ale není to nic, u čeho bych seděl s vytřeštěnýma očima a odříkával si texty do zblbnutí. Kapela opakuje stále stejné riffy a ztratila pro mě v thrashi nejdůležitější věc - dravost. Kde je agresivita „D.E.V.O.L.U.T.I.O.N.“? Ptám se pořád dokola a postupně mě naplňuje prázdnota.
sumarizace:
DESTRUCTION mě letos svojí novinkou "Under Attack" nepřesvědčili. Najde se zde sice pár dobrých motivů, ale jako celek je album poměrně slabé. Mám pocit, že se DESTRUCTION stále opakují a časem se dostavuje pocit prázdnoty. Nedokážu si skladby zapamatovat a dostat je do hlavy. Bohužel. Něco málo na mě funguje, ale zbytek je jen nuda. Kam se poděla agresivita? Kam dravost? Legendární němečtí thrasheri DESTRUCTION nahráli průměrné album, které bych hodnotil maximálně šedesáti procenty.
Asphyx says:
DESTRUCTION didn't persuade me with their news "Under Attack" this year. Even though there are a few good themes, but the album as a whole is rather weak. I feel that DESTRUCTION repeat themself and after some time there is coming the feeling of emptiness. I can't remember the songs and get them in my head. Unfortunately. Something is well done, but the rest is just boredom. Where is the aggression? Where is ferocity? Legendary German thrashers DESTRUCTION recorded an average album that I evaluated maximum of sixty percent.
