SOLOTHUS - No King Reigns Eternal
CD 2016, Doomentia Records
Mezi mě a nedávno zemřelého se začal vkrádat tradiční chlad. Za ta dlouhá léta, co tuhle práci dělám, jsem nikdy nezjistil, proč je během prvních několik hodin kolem těla takový klid. Možná se tak příroda brání počínajícímu rozkladu nebo se duše pokouší opustit tento svět, nevím. U nás, v naší pohřební společnosti, jsme tradicionalisté. Necháváme mrtvé nejdříve o samotě v přijímací místnosti, vyřizujeme mezitím dokumentaci. Zvláštní je, že dnes se pozůstalí chodí rozloučit čím dál tím méně. Lidé jakoby se smrti báli, snažili se ji vytěsnit ze svého života. Ztrácíme základní pudy a reflexy. Už i naši předci jsou jen položkou v počítači. Snažím se tomu nepoddat, stejně jako faktu, že chtějí být všichni spáleni. Loučím se tedy "pro jistotu" s každým sám, osobně. Nemodlím se, ale mantru pro klid a převod na onen svět odříkám vždy. Beru si na pomoc hudbu, tu, která dovede navodit atmosféru panující nad řekou Styx. Dnes padla moje volba na finské death doomaře SOLOTHUS.
Ti se zaobírají smrtí, okultismem a záhrobím od roku 2007. Kapela se shlédla v tvorbě třeba takových HOODED MENACE, ATARAXY, DRUID LORD, KRYPTS a spousty dalších poctivců, vyznávajících poslední věci člověka. SOLOTHUS nejsou skupinou, která by bořila mety toho, co už bylo mnohokrát zahráno, ale spíše jen rozvíjí dávno přečtené. Nijak to nevadí, podobná hudba je stejně nejvhodnější pro chvilky rozjímání, zklidnění, zastavení se a právě pro ty okamžiky, kdy myslíme na svůj absolutní konec. Ne, "No King Reigns Eternal" mě nijak nešokuje, ani nepřetváří k obrazu svému, ale i tak ji považuji za velmi solidní porci tradičního řemesla. Je nutné se naladit na dlouhé, rozmáchlé kompozice, omezit přísun vjemů z okolí a uzavřít se do sebe. Užívám si tu pomalou zhoubu, mhouřím oči do blikajících lamp, usedám do rohu místnosti a přemýšlím, co asi všechno dnes odchozí asi zažil. Jsem při poslechu spalovačem mrtvol na poloviční úvazek. Na onom světě zase něco pořádně šramotí.
Mezi mě a nedávno zemřelého se začal vkrádat tradiční chlad. Za ta dlouhá léta, co tuhle práci dělám, jsem nikdy nezjistil, proč je během prvních několik hodin kolem těla takový klid. Možná se tak příroda brání počínajícímu rozkladu nebo se duše pokouší opustit tento svět, nevím. U nás, v naší pohřební společnosti, jsme tradicionalisté. Necháváme mrtvé nejdříve o samotě v přijímací místnosti, vyřizujeme mezitím dokumentaci. Zvláštní je, že dnes se pozůstalí chodí rozloučit čím dál tím méně. Lidé jakoby se smrti báli, snažili se ji vytěsnit ze svého života. Ztrácíme základní pudy a reflexy. Už i naši předci jsou jen položkou v počítači. Snažím se tomu nepoddat, stejně jako faktu, že chtějí být všichni spáleni. Loučím se tedy "pro jistotu" s každým sám, osobně. Nemodlím se, ale mantru pro klid a převod na onen svět odříkám vždy. Beru si na pomoc hudbu, tu, která dovede navodit atmosféru panující nad řekou Styx. Dnes padla moje volba na finské death doomaře SOLOTHUS.
Ti se zaobírají smrtí, okultismem a záhrobím od roku 2007. Kapela se shlédla v tvorbě třeba takových HOODED MENACE, ATARAXY, DRUID LORD, KRYPTS a spousty dalších poctivců, vyznávajících poslední věci člověka. SOLOTHUS nejsou skupinou, která by bořila mety toho, co už bylo mnohokrát zahráno, ale spíše jen rozvíjí dávno přečtené. Nijak to nevadí, podobná hudba je stejně nejvhodnější pro chvilky rozjímání, zklidnění, zastavení se a právě pro ty okamžiky, kdy myslíme na svůj absolutní konec. Ne, "No King Reigns Eternal" mě nijak nešokuje, ani nepřetváří k obrazu svému, ale i tak ji považuji za velmi solidní porci tradičního řemesla. Je nutné se naladit na dlouhé, rozmáchlé kompozice, omezit přísun vjemů z okolí a uzavřít se do sebe. Užívám si tu pomalou zhoubu, mhouřím oči do blikajících lamp, usedám do rohu místnosti a přemýšlím, co asi všechno dnes odchozí asi zažil. Jsem při poslechu spalovačem mrtvol na poloviční úvazek. Na onom světě zase něco pořádně šramotí.
Chodíval jsem často jako malý na procházku nad horskou vesnici. Nechával jsem vítr, aby si se mnou dělal co chce. Občas jsem chtěl být, stejně jako každé dítě, sám. Mám to tak nastavené dodnes. Jen s tím rozdílem, že si dávám do uší hudbu pro tyto případy více než vhodnou. SOLOTHUS s sebou brávám velmi rád. Novinka má v sobě něco přitažlivého, magického, i když tradičního a klasického. Death doomová finská šlechta rozumí své práci stejně dobře, jako staří hrobníci. Každý song má svoji do smutku hozenou atmosféru. Pokud bych měl charakterizovat desku jedním slovem, napsal bych, že je zžíravá! Opakovaná setkání mi to stále znovu a znovu jen potvrzují. Do téhle mrazivé bažiny se budu vracet vždy rád a s jinovatkou v očích.
Doom deathové poselství o bolesti bylo opět předáno. Finští SOLOTHUS umí pomocí své muziky krásně zhudebnit smutek, strach, umírající podzim i krásu smrti. Pomalé, dlouhé songy se vám pomalu zaryjí až někam do mozku, nahlodají ho a rozloží na malé kousky. Album se opravdu povedlo, je hodně nakažlivé, ošklivé, vytažené odněkud z toho nejhlubšího hrobu. Fascinuje mě atmosféra, klid a rozvaha, s jakou jednotlivé songy zní. Zimu je možno s klidem nahradit novou deskou "No King Reigns Eternal". Mrazivé pasáže jsou protkány vokálem ze samotného pekla a vy jste pomalu ukolébáni k nekonečné smrti. Přijdu si jako na nějaké černé mši, na spirituální seanci, kde se všichni společně pokoušíme vyvolat duchy nemrtvých. Nálada celé nahrávky je pochmurná, zlá, přesto velmi přitažlivá. Doporučuji všem, kdo rádi večer uléhají do své oblíbené rakve. Death doomové CD, které vás zmrazí navěky!
Asphyx says:
Doom death metal message of pain was passed on again. Finnish SOLOTHUS can set to music with their songs sadness, fear, dying autumn and the beauty of death. Slow, long songs dig up somewhere in the brain, erode and split it into small pieces. The album is really good, it is very contagious, nasty, pulled from the deepest grave. I'm fascinated by the atmosphere, calm and balance, sounding in each song. The winter it can be easily replaced with the new album "No King Reigns Eternal". Frozen passages are weaved with vocals from hell and you are slowly lulled to endless death. I feel like on the Black Mass, on a spiritual session, where we all together tryi to invoke the spirits of the undead. The mood of the record is grim, evil, but also very appealing. I recommend to all who likes to lie down in the favorite coffin in the evening. Death doom CD, which will freeze forever!
Tracklist:
1. The Betrayer (06:39)
2. No King Reigns Eternal (05:39)
3. Darkest Stars Aligned (08:14)
4. Malignant Caress (07:13)
5. Towers In The Mist (05:42)
6. The Winds Of Desolation (10:11)
1. The Betrayer (06:39)
2. No King Reigns Eternal (05:39)
3. Darkest Stars Aligned (08:14)
4. Malignant Caress (07:13)
5. Towers In The Mist (05:42)
6. The Winds Of Desolation (10:11)
Time: 43:38
Band:
Kari Kankaanpää - Vocals Veli-Matti Karjalainen - Guitar Sami Iivonen - Guitar & Backing Vocals Juha Karjalainen - Drums Tami Luukkonen - Bass
.JPG)