CD 2016, Agonia Records
Potřebuji být na chvilku sám. Beru si sluchátka, brýle a pochmurnou náladu nahoru na půdu. Jsem na horách a nad hlavami mi krouží rodinka jestřábů. Potřebuji se nadechnout a načerpat sílu z dávných dob. Těším se na zaprášené krabice černobílých fotografií. Našel jsem dokonce starou promítačku a potrhané pásky praskajících filmů. Stojím tam, pod stoletými trámy a ze šikmého vnitřku střechy mě sleduje motýl smrtihlav (evokující tak vzdáleně cikádu na obalu alba). Musí to být nějaký padesátý potomek, protože si ho pamatuji už jako dítě. Stráží nám rodinnou historii z rezavé plechovky od oleje, kde původně byly uloženy nějaké dopisy. Ty už dávno zpráchnivěly a dnes jen doplňují ospalou a pomalou atmosféru celého mého rozjímání. Usedám na zaprášené matrace, zapínám tlačítko play a přepínám mozek na doom metal. Nasávám atmosféru smutku, vzpomínek, nostalgie. Očišťuji se a nalézám svůj klid. Od podobné hudby nečekejte nic nového, ani stylotvorného, slouží spíše jako pevný, záchytný bod ve vesmíru.
OCTOBER TIDE popáté s dlouhohrajícím albem. A opět skvěle. U doom metalu hrozně záleží na vnitřním pnutí v kapele, na schopnosti předat emoce. Švédové mají v sobě něco mocného, neotřelého, melodicky zajímavého. Škatulka s názvem doom metal je plná podobných skupin. Jmenujme kolegy SATURNUS, NOVEMBERS DOOM, SWALLOW THE SUN, KATATONIA, INSOMNIUM, IN MOURNING, FOREST OF SHADOWS, DAYLIGHT DIES, SLUMBER. V této společnosti se hudebně OCTOBER TIDE pohybují s jistotou a přirozenou samozřejmostí. Smutek je v muzice hodně těžká disciplína (u Švédů ověřená i živým vystoupením - report zde). Pánové si s náladami hrají jako taneční mistr se svými kroky. Umí složit v podstatě dokonalou skladbu, jemnou, plnou pohlazení, ale dokážou i vycenit zuby a death metalově prskat. Těch nuancí, různých zajímavých meziher i "hraní si" s hlasem je spousta. Dohromady mi novinka připomíná krabici dávných vzpomínek, u které se smějete i máte pláč na krajíčku.
Potřebuji být na chvilku sám. Beru si sluchátka, brýle a pochmurnou náladu nahoru na půdu. Jsem na horách a nad hlavami mi krouží rodinka jestřábů. Potřebuji se nadechnout a načerpat sílu z dávných dob. Těším se na zaprášené krabice černobílých fotografií. Našel jsem dokonce starou promítačku a potrhané pásky praskajících filmů. Stojím tam, pod stoletými trámy a ze šikmého vnitřku střechy mě sleduje motýl smrtihlav (evokující tak vzdáleně cikádu na obalu alba). Musí to být nějaký padesátý potomek, protože si ho pamatuji už jako dítě. Stráží nám rodinnou historii z rezavé plechovky od oleje, kde původně byly uloženy nějaké dopisy. Ty už dávno zpráchnivěly a dnes jen doplňují ospalou a pomalou atmosféru celého mého rozjímání. Usedám na zaprášené matrace, zapínám tlačítko play a přepínám mozek na doom metal. Nasávám atmosféru smutku, vzpomínek, nostalgie. Očišťuji se a nalézám svůj klid. Od podobné hudby nečekejte nic nového, ani stylotvorného, slouží spíše jako pevný, záchytný bod ve vesmíru.
OCTOBER TIDE popáté s dlouhohrajícím albem. A opět skvěle. U doom metalu hrozně záleží na vnitřním pnutí v kapele, na schopnosti předat emoce. Švédové mají v sobě něco mocného, neotřelého, melodicky zajímavého. Škatulka s názvem doom metal je plná podobných skupin. Jmenujme kolegy SATURNUS, NOVEMBERS DOOM, SWALLOW THE SUN, KATATONIA, INSOMNIUM, IN MOURNING, FOREST OF SHADOWS, DAYLIGHT DIES, SLUMBER. V této společnosti se hudebně OCTOBER TIDE pohybují s jistotou a přirozenou samozřejmostí. Smutek je v muzice hodně těžká disciplína (u Švédů ověřená i živým vystoupením - report zde). Pánové si s náladami hrají jako taneční mistr se svými kroky. Umí složit v podstatě dokonalou skladbu, jemnou, plnou pohlazení, ale dokážou i vycenit zuby a death metalově prskat. Těch nuancí, různých zajímavých meziher i "hraní si" s hlasem je spousta. Dohromady mi novinka připomíná krabici dávných vzpomínek, u které se smějete i máte pláč na krajíčku.
Jednotlivé desky ve stylu zvaném doom death metal jsou si hodně podobné. Hodně záleží na zvuku (zde skvělý, i když bych klidně bral i špinavější), provedení (tady vynikající), kompozici (OCTOBER TIDE dosahují až mistrovských schopností), přitažlivosti (album připomíná krásnou, ale tajemně nepřístupnou ženu). Myslím, že dnešní den se tady na půdě přehoupne v temnou noc. Počkám si na ty zvuky sto let staré chalupy. Hudba pak pokaždé vynikne do ticha usínajícího okolního lesa o hodně tajemněji, okultněji. Prosévám mezi prsty staré fotografie, focené ještě s rozvahou a talentem. Jsou pokryté patinou zapomnění a léty získaly šedivý nádech. Zítra se budu muset jít podívat na hřbitov, za příbuznými, vždyť mi toho do života tolik dali, přemítám a přidávám na přehrávači hlasitost. Těším se na noc, to budu psát tuhle recenzi a pustím si novinku "Winged Waltz" na staré hi-fi věži, abych vše ještě několikrát vstřebal. Nesmím ji zapomenout doporučit všem doomařům, všem neklidným duším, všem hledačům smutku.
V doom metalu je hrozně důležitý způsob, jakým kapela navodí pocit smutku. OCTOBER TIDE jsou mistry ve svém oboru. Jejich nová deska je neskutečně nakažlivá, plíživá a plná kousků ledu. Osvědčené a tradiční postupy jsou doplněny o mocně znějící hlas a svět jakoby při poslechu celý zčernal. Tohle je přesně ten druh nahrávky, kterou musíte milovat. Beru si ji na své výlety po lesních pěšinách. Propojuje se na ní svět lidí a stínů. Nutí mě k přemýšlení, zastavení a zklidnění mé duše. Příběhy, které OCTOBER TIDE vyprávějí, jsou plné tmy, smutku a soužení. Mlha se válí všude kolem, vítr vám čechrá tváře a ve vzduchu se vznáší těžký pach samoty. Nejsem v doom metalu častým hostem, ale za sebe mohu říct jediné. Tahle deska je vynikající, svým způsobem šíleně nakažlivá a zároveň uklidňující jako náruč vlastní matky. Smutný, vznešený doom metal, který pálí jako ten nejsilnější mráz!
Asphyx says:
The feeling of gloom is very important in doom metal and it´s important how the band managed to make this mood happen. OCTOBER TIDE are the best in this field. Their new album is unbelievably contagious, sneaking and full of pieces of ice. The well-proven and traditional methods are complemented with powerful voice and suddenly the world is black. This record is something you need to love. I like to take this record with me when I travel and walk around the forest. On this record the world of people and the world of shadows are connected. It makes me think, makes me stop and relax my soul. The stories which the OCTOBER TIDE tell are full of darkness, sadness and consonancy. Fog is all aourd and wind is brushing your cheeks and in wind is a heavy smell of loneliness. I don´t really enjoy the doom metal, however I have to say one thig: This album is amazing and it is in some way incredibly catchy and relaxing like a hug from your mum. Sad, royal doom metal which burns like the strongest cold.
01. Swarm
02. Sleepless Sun
03. Reckless Abandon
04. A Question Ignite
05. Nursed by the Cold
06. Lost in Rapture
07. Perilous
08. Coffins of November
Bands:
Alexander Högbom - vocals
Fredrik Norrman - guitars
Mattias Norrman - bass
Emil Alstermark - guitars
Jocke Wallgren – drums
Fredrik Norrman - guitars
Mattias Norrman - bass
Emil Alstermark - guitars
Jocke Wallgren – drums