CD 2015, Comatose
Music
Mrtvolný
třas, oči obrácené v sloup. Klepající se ruce, pěna u úst. Ne, to není
poslední chvilka tohohle jedince na zemi, to jen poprvé poslouchá novou desku
mexických SEROCS. Ti se ve svých textech
zabývají psychologií a brutalitou. Přednášejí nám z takových učebnic,
které nám kdysi sepsali třeba slavní GORGUTS, CRYPTOSPY, staří dobří DEATH, sem
tam nějaké ty kousky CANNIBAL CORPSE. V pozoru a nastoupeni by měli být
všichni fanoušci, kteří se rádi proplétají složitými riffy, ocení kdejakou
ekvilibristiku a s chutí rozmotávají zdánlivě chaotické melodie. Osobně mi
chybí kousek živočišnosti, nahrávka mi přijde v některých momentech až moc
profesorská, ale jinak jsem samozřejmě spokojen. Jedná se o třetí album
v řadě, pánové nejsou žádnými nováčky, všichni toho mají v hudbě za
sebou velké množství. Produkce taktéž nezaostává a zvukově je vše opatřeno
velmi dobře. Novinka by se tak dala shrnout v několika větách o dokonalém
dnešním death metalovém produktu. Sice náročným na poslech a ne prvoplánovém,
ale přesto svým způsobem obyčejným. Tedy alespoň pro mě.
Měl
jsem kdysi kamaráda, který trpěl na epilepsii. Jak jsme spolu všude chodili a
zažívali různé věci, které přináší život, už jsem věděl, kdy na něj jeho
choroba začíná přicházet. Začaly se mu třást ruce, zadrhával v řeči a já
měl za úkol ho vzít do svého sevření, zalehnout ho a dávat pozor, aby mu
nezapadl jazyk. Se SEROCS je to
hodně podobné. Celou dobu desky vlastně pořád jenom dávám pozor, co kde jaký
riff se mnou udělá, jak je nebezpečný, jak propracovaný. Jsem jako na trní,
neustále přešlapuji, ale příliš si to neužívám. Album určitě ocení spousta
muzikantů, kteří si budou porovnávat náročnost své tvorby, opisovat si
tabulatury a trávit dlouhé debaty nad chaosem jako takovým. Já mám raději
přesný úder mezi oči, náklaďák plný kostí. Nemohu sice tvrdit, že se mi dnes
recenzovaný zásek nelíbí nebo že mi je nepříjemný, to chraň Satan, ale také asi
tento počin nebude trávit v mém přehrávači příliš času. Do hlavy se mi
totiž často vkrádá pocit stereotypu a nebál bych se naplno říct i nudy. Je to
podobné, jako když si chcete koupit telefon na volání a dostanete do ruky
složité zařízení, u kterého je základní funkce potlačena na minimum. Ale tak,
proti gustu…
Nejvíc
tak ocením novinku ve chvílích, kdy se alespoň na chvilku zvolní a posluchač je
„deptán“ pomalými vyhrávkami. V těchto momentech mi přijdou SEROCS nejsilnější a hlavně jiní, než
ty tuny ostatních kapel, které to drtí hezky technicky. Jinak jsem ale poměrně
zmatený a abych pravdu řekl, ani se mi nechce nijak do „And When The Sky Was Opened“ pronikat. Myslím, že albu jsem dal
dost dlouhý čas na to, aby mě přesvědčilo o svých kvalitách. Nechápejte mě
špatně, nahrávka je to samozřejmě velmi dobrá, perfektně zpracovaná a některé
kapely by za ní daly bůhví co, ale mě přesvědčila tak na sedmdesát procent.
Občas by neškodilo, aby mně Mexičané alespoň trošku vymáchali obličej ve špíně,
praštili mě kusem masa do tváří a donutili mě se na jejich hudbu hýbat. Nestalo
se tak a proto jen sedím, uznale kývám hlavou nad hráčskými schopnostmi. Jinak
to se mnou ale nic nedělá.
„And When The Sky Was Opened“ je velmi dobrým,
technickým a brutálně death metalovým albem. Jen mu chybí něco navíc.
Samozřejmě, co se týká produkce, provedení i nápadů, tak je vše
v absolutním pořádku. Mě ale chybí kus živočišnosti, takto mám pocit, že
nahrávku stvořili stroje a ne lidé. SEROCS
pocházejí z Mexika a novinka je jejich třetím počinem v řadě.
Doporučil bych jej všem posluchačům, kteří se rádi proplétají složitými riffy,
mají rádi náročnou hudbu a dávají si s chutí do hlavy morbidní riffy. Já
zůstanu raději kousek stranou a budu moc zvědavý, co nám pánové přinesou
příště. Hudba je zde sice zajímavá, svým způsobem originální, ale pro mě
poměrně těžko stravitelná a nezáživná. Brutálně technické album, kterému chybí
už jen kousek k tomu, aby bylo zařazeno do první ligy! Zatím bych dal tak
sedm bodů z deseti. Dobré, ale ne skvělé!
Asphyx says:
“And When The Sky Was Opened” is a very good,
technical and brutal death metal album. But it miss something. Of course
speaking of the production, the execution and ideas everything is alright.
There is just not enough of animality so I feel like this album has been
produced by machines and not humans. SEROCS comes from Mexico and this album is
their third one. I would recommend this to fans who like to listen to
complicated riffs, they like difficult music and like to listen to morbid
riffs. I have to stay aside. But I´m really excited for the next album by this
band. This music is very interesting and in some ways original however, for me
it is hard to compile and it is a little bit boring. Brutal technical album
which miss just a little bit to be in the first line! Now, it´s like 7 of 10
for me. Good, but not great!
Seznam skladeb:
1. And So it Begins
2. Solitude
3. Itami
4. When The Ground Swallows Us...
5. (...)
6. ...And When The Sky Was Opened
7. Them
8. For Nothing
2. Solitude
3. Itami
4. When The Ground Swallows Us...
5. (...)
6. ...And When The Sky Was Opened
7. Them
8. For Nothing
Čas: 35:50
Sestava/band:
| Antonio Freyre : Guitar | Phil Tougas : Guitar & Back Vocals
| Josh Smith : Vocals | Timo Häkkinen : Drums | Mike Poggione : Bass