LOST SOCIETY - Braindead
CD 2016, Nuclear Blast Records
První album "Fast Loud Death" (2013) finských retro thrasherů LOST SOCIETY bylo jako odjištěný granát. Druhá nahrávka "Terror Hungry" (2014) už řezala o nějaký řád méně, ale přesto jsem ji poslouchal rád. Letošní zásek už beru trošku jako prasklou bublinu. Pravidlo třetího alba se opět potvrdilo. Finové podle mě skládají moc rychle, se zbrklostí mládí. Bohužel pozoruji sestupnou tendenci a "zaprodání" se základní myšlence thrashe. Kde je prosím vás feeling? Kde rebelie? Nevím, ale pro mě je letošní zásek jen dalším, obyčejným retro pokusem v řadě. To, co na první desce bylo tolik zajímavé a doslova návykové, úplně vyprchalo. Jako pára nad hrncem. Pořád protáčím desku dokola a říkám si, že tady snad do jejich tvorby mluvil label, který kapelu doslova umačkal k umělejšímu produktu.
Pokud se totiž oprostíte od znovu podchycené vlny thrashe, vynecháte nadšené výkřiky nových mladých fanoušků, kteří zažívají všechno zase po letech znovu, moc toho z hudby nezbude. Je to škoda, zrovna z téhle smečky jsem nějaký potenciál cítil. Abych jim ale jen nekřivdil, některé nápady jsou dobré. Bohužel ale jenom dobré. Mě nevadí, že se cituje stále dokola ze starých thrashových učebnic, mě vadí, že se deska tváří hrozně naštvaně a zle a přitom taková není. Občas si dokonce říkám, jestli to není už takový lehký kalkul. Je to až s podivem, ale LOST SOCIETY se povedla jedna věc. Působí vyčerpaným dojmem, tedy alespoň co se týká skladatelského přínosu. Mě deska jednoduše nechává chladným. Říkám si, že je skoro všechno špatně, ošívám se a dalo by se říct, že i nudím.
LOST SOCIETY jsou na svém třetím albu velmi neprůrazní. Přijde mi, že se jako kapela skladatelsky vyčerpali a jen se zařadili do dlouhého zástupu retro skupin. Nikde mě nic nebolí, neseká. A to není u thrashe vůbec dobře. Nevadí mi, že pánové kopírují staré legendy, vadí mi, že na novince chybí energie a rebelie. Přiznám se rovnou, "Braindead" mě na rozdíl do minulých alb vůbec nebaví. Finové jsou najednou obyčejní, nevýrazní a stejní, jako stovky dalších. LOST SOCIETY nahráli album, které vůbec neřeže! Škoda.
První album "Fast Loud Death" (2013) finských retro thrasherů LOST SOCIETY bylo jako odjištěný granát. Druhá nahrávka "Terror Hungry" (2014) už řezala o nějaký řád méně, ale přesto jsem ji poslouchal rád. Letošní zásek už beru trošku jako prasklou bublinu. Pravidlo třetího alba se opět potvrdilo. Finové podle mě skládají moc rychle, se zbrklostí mládí. Bohužel pozoruji sestupnou tendenci a "zaprodání" se základní myšlence thrashe. Kde je prosím vás feeling? Kde rebelie? Nevím, ale pro mě je letošní zásek jen dalším, obyčejným retro pokusem v řadě. To, co na první desce bylo tolik zajímavé a doslova návykové, úplně vyprchalo. Jako pára nad hrncem. Pořád protáčím desku dokola a říkám si, že tady snad do jejich tvorby mluvil label, který kapelu doslova umačkal k umělejšímu produktu.
Pokud se totiž oprostíte od znovu podchycené vlny thrashe, vynecháte nadšené výkřiky nových mladých fanoušků, kteří zažívají všechno zase po letech znovu, moc toho z hudby nezbude. Je to škoda, zrovna z téhle smečky jsem nějaký potenciál cítil. Abych jim ale jen nekřivdil, některé nápady jsou dobré. Bohužel ale jenom dobré. Mě nevadí, že se cituje stále dokola ze starých thrashových učebnic, mě vadí, že se deska tváří hrozně naštvaně a zle a přitom taková není. Občas si dokonce říkám, jestli to není už takový lehký kalkul. Je to až s podivem, ale LOST SOCIETY se povedla jedna věc. Působí vyčerpaným dojmem, tedy alespoň co se týká skladatelského přínosu. Mě deska jednoduše nechává chladným. Říkám si, že je skoro všechno špatně, ošívám se a dalo by se říct, že i nudím.
LOST SOCIETY jsou na svém třetím albu velmi neprůrazní. Přijde mi, že se jako kapela skladatelsky vyčerpali a jen se zařadili do dlouhého zástupu retro skupin. Nikde mě nic nebolí, neseká. A to není u thrashe vůbec dobře. Nevadí mi, že pánové kopírují staré legendy, vadí mi, že na novince chybí energie a rebelie. Přiznám se rovnou, "Braindead" mě na rozdíl do minulých alb vůbec nebaví. Finové jsou najednou obyčejní, nevýrazní a stejní, jako stovky dalších. LOST SOCIETY nahráli album, které vůbec neřeže! Škoda.
Asphyx says:
LOST SOCIETY are very dull on their third album. It seems to me that the band is with ideas used up and they came into the number of long crowd of retro groups. Nothing hurts me, nothing cuts. And this isn´t well by thrash. I doesn't matter that the men copy old legends, it bothers me that the news misses the energy and rebellion. I admit straight away, I don't enjoy "Braindead" unlike the last albums. Finns are at once ordinary, bland and the same like hundreds of others. LOST SOCIETY recorded an album that doesn´t cut at all! It´s pity.
.JPG)