Ad Nauseam |
Hlásí
se vám opět po nějaké době váš oblíbený zuřivý reportér
z Plzně! Vážení čtenáři, dámy a pánové. Nemožné se
stalo skutečným a do našeho města zavítaly taky nějaké death
metalové kapely. A to rovnou samá současná temně-brutální
šlechta. Každý, kdo se tímto stylem zaobírá, musel určitě o
poslední novince italských chaotiků AD
NAUSEUM
slyšet. Osobně jsem sice jejich desku moc nepochopil, ale i já,
starý prašivý pes, jsem musel ocenit alespoň hráčské umění
(recenze
zde).
Páteční koncertní výmlat tak byl pro mě víceméně otázkou
death metalové cti. Vždyť kdo jiný, než já, slovutný archivář
různých hudebních zvěrstev a zhůvěřilostí, by měl stát pod
pódiem připravený v pozoru, že ano?!
Je
pátek ráno, přichází mi výplata a plynule ji přeposílám na
všechny možné další účty. Když poplatím energie, byt, děti,
auto, daně, další daně a odvody a já nevím co ještě, jsem
nadšený, protože mi zbude něco i na metal. Ihned objednávám
další sadu CD do sbírky a po chvilce zjišťuji, že dneska mi asi
bude v práci pořádně „mrdat v hlavě!“ Neskutečně
se totiž těším na večer. Máme s klukama rozplavby
v hospodě U Ševců. Letím z práce rychlostí blesku,
cestou dobíjím v bankomatech zbývající poplatky a vybírám
obnos na akci.
Hateful |
Doma
jen proberu „problémy“ devítiletých dětí ve škole (tatííí,
všichni už viděli nový film Kameňák a my ne, proč?, tatííí,
proč doma neposloucháme Maxim Turbulenc, ale Motorhead?, tatííí,
proč se nedíváme na Ordinaci v růžové zahradě jako
všichni?).
Pohladím také svoji nekonečně trpělivou manželku po tváři a
pronesu něco o tom, ať mě večer nečeká a že zítra budu vhodný
asi jen na poklidné procházky, případně lehkou manuální práci
(co třeba žehlení vlastní tuny metalového merchandise?). Oblékám
své oblíbené triko BRUTE
a jsem připraven jako rytíř k boji.
V tramvaji
se těším na pokec v hospodě tolik, že se usmívám jako
pomatenec. Metal, hurá, povídání o muzice, hurá, konečně se
budu bavit s lidmi, se kterými já chci a ne s těmi, se
kterými musím v práci, joj! Usedám, dávám chlazené točené
a ocitám se v době svého mládí. Naše parta obstarožních
metalistů, milujících hluk, extrémní riffy a pivo, posedává ve
velmi příjemném rozpoložení a připomíná mě zážitky z doby,
kdy mi ještě koukaly jazyky z kecek.
Heaving Earth |
Je
nám dobře, probíráme nejen hudbu, ale i knihy a vůbec všechno,
co nás zajímá (včetně přípravy festivalu DEADLY STORM IN BOŽKOV 10).
Pryč jsou najednou zástupy moderních mužů s odhodláním
uvařit večer to správné nezávislé jídlo, pryč jsou silikonové
pohledy dívek, které vypadají jako umělá monstra, pryč jsou
nekonečné výlevy internetových mudrlantů. Tady, v pajzlu, u
piva, se cítím dobře. Nikdo tady nemá hubu plnou politiky, ani mě
nenutí, abych si koupil nějaký nový seriózní obleček, případně
věci, které vůbec nepotřebuju. Hergot, to jsem se zase rozvášnil.
Berte to třeba jako takové malé povzdechnutí, případně jako
tláskání postaršího odkvetlého mladíka, který občas nestíhá
dnešní svět. Ale co, je tu metal, pojďme na něj!
Po
mnoha pivech, po spoustě rozebraných desek a koncertů, po nekonečných
úsměvech odcházíme do Divadla pod Lampou, které se stalo na
páteční večer naším útočištěm. O tomhle tradičním klubu
toho bylo napsáno již mnohé (i u mě), myslím, že netřeba
představovat. Pivo mi tam pořád chutná, zvuk bývá vždy alespoň
solidní, obsluha tak akorát a prostředí příjemné.
Ad Nauseam |
Vcházíme
dovnitř a po chvilce mám ruku červenou od plácání s podobně
postiženými kamarády. Stále stejné tváře, toužící po
hradbách z kytar. Skoro rodinná atmosféra, pohoda, klídek a
zase ty úsměvy. Je mi fajn. Alkohol v krvi tak na akurátní
hladince, nálada, že bych objal celý svět a foťák připravený.
Pojďme na muziku.
HEAVING
EARTH
jsou pro mě něco jako death metalová filharmonie. Pro jejich
tvorbu musím být správně naladěn a abych pravdu řekl, ocením
je vždy nejvíc doma v klidu, když všechny skladby pořádně
vyniknou v přehrávači. Naživo bývá občas problém s tím,
aby pan zvukař vše naladil, jak má být (tentokrát byl zvuk velmi
dobrý). Některé songy také vyznívají při koncertním provedení
poněkud dlouze, komplikovaně. V pátek mi žádná z mých
připomínek ani nevytanula na mysl. Všechno tak nějak zapadlo
dobře do sebe. Jak mám jejich desky dobře „naposlouchané“,
byl jsem spokojený. Symfonie zla propukla, postupně gradovala,
měnila mě k obrazu svému a já si chvílemi říkal, že
takhle by asi skládal Hieronymus
Bosch, pokud by místo štětce vzal do ruky hudební nástroj. Nějak
se mi vše spojilo dohromady a já si opravdu připadal jako v nějaké
death metalové galerii, ve které jsou pověšeny všechny
namalované hříchy světa. Co dodat víc? Výkon to byl perfektní,
profesionálně odvedený. Možná by neškodil kousek živočišnosti
navíc, ale to je asi při komplikovanosti hudby těchto bezvěrců
trošku problém. Byl to masakr? Byl a pořádný! Odcházel jsem po
posledním songu opět nadšený. Pánové si u mě potvrdili status
současné první death metalové ligy. A ještě mi pořádně
nakopali zadek. Velká spokojenost.
Heaving Earth |
Pokud
máte chuť, přečtěte si recenzi na jejich poslední desku zde
HATEFUL
jsou italští death metaloví technici, kteří nám naložili hezky
ve stylu HATE ETERNAL, MORGID ANGEL, SUFFOCATION, FLESHTIZED a
dalších preludujících „progresivců“. Vystoupení to
bylo sluchově náročné, musel jsem napínat uši, co to jen šlo,
abych rozeznal jednotlivé nuance. Celkový dojem velmi dobrý, užil
jsem si to, jen jsem si chvílemi říkal, jestli není podobných
kapel poslední dobou už nějak moc. Všechny umějí
perfektně hrát a všechny také znějí úplně stejně. Líbilo se
mi, že to bylo takové syrové, lehce neučesané (v rámci stylu).
Obě vydaná alba kapely mám doma (dokonce si je i občas přehraji)
a musím říct, že pánové působili opravdu velmi uvěřitelně.
HATEFUL asi nikdy nebudou moje vyloženě srdcová smečka, ale
naživo si je dám klidně někdy znovu a moc rád.
Spokojenost!
Hateful |
AD
NAUSEAM
jsou něco jako zdechlina. Jako mrtvola, válející se pořezaná
v roztříštěném zrcadle. Kombinace chaosu, deathu (ve stylu
novějších GORGUTS, ULCERATE), sem tam progresivního blacku
(DEATHSPELL OMEGA) a lehké avantgardy byla pro mě hodně náročným
soustem. Přiznám se rovnou, že mě jejich tvorba z desky moc
nebaví, i když uznávám její kvality. Nebudu vám lhát, já už
to zkrátka někdy nepoberu. Live to bylo sice o nějaký řád lepší
(muzikantsky dokonce vynikající), ale přikládal bych to spíš
alkoholu v krvi, než tomu, že bych z toho byl nějak na
větvi. Hnilo to pěkně, o tom žádná, ale když já naživo
raději jednodušší a přímočařejší masakr. Naživo kapela
působila jako nějaký svíjející se had (i když hodně dlouhý a
ke konci monotónní), který vás může každou chvíli uštknout.
Musím ocenit nasazení, celkové provedení i určité černé a
zahnívající fluidum, které jsem z vystoupení cítil. Jsem
moc rád, že jsem tuhle smečku viděl. Sice jsem si jen potvrdil
svůj ne úplně nadšený názor, ale i tak se jednalo o zajímavý
zážitek, který mi zůstane dlouho v hlavě.
Ad Nauseam |
Podle
dostupných informací přišlo 42 návštěvníků. Přiznám se, že
mi bylo za plzeňské trošku stydno, jinak totiž dorazili lidé ze
všech koutů republiky. „Moje“ město tak opět potvrdilo svoji
nechvalnou pověst. Nechápu to, všichni tady pořád brečí, že u
nás na západě nic není a když už se něco vyskytne, tak
nepřijdou. Hlava mi to moc nebere.
ready for death metal - BRUTE |
Všechno
dobré jednou končí a i já musím někdy domů. Už se trošku
motám (opojený hudbou i pivem) klubem, asi už blábolím (rozhodně
ale nejsem sám) a po nějaké době (jejíž délku už nedokážu
nějak definovat) se ocitám u kolegy Michala v autě. Veze mě domů,
klábosíme a kolem jak pápěří létá sníh. V Plzni jev skoro
nevídaný, stejně jako dobrý death metal. Jsem nakonec rád, že
spatřím doma na záchodě známé dlaždice, je to pro mě znamení,
že jsem to zvládl a můžu jít s klidem spát. Bylo to mocné,
díky všem za pokec a hlavně za hudbu. Zuřivý reportér se pro
dnešek loučí a zase někdy příště, pod pódiem plným repráků.
DALŠÍ FOTKY ZDE/ OTHER PHOTOS HERE – author of photos Asphyx
VIDEOS
– omluvte prosím, sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound