APPARATUS – Apparatus
CD 2015, Lavadome
Productions
Už
jste někdy míchali na zabíjačce krev? A taky se vám stávalo, že když jste
odešli na šálek něčeho dobrého, že vám zhoustla? Tak si zkuste představit, že
existuje kapela, která umí tento proces zhudebnit. Jsou jimi dánští APPARATUS. Jejich hudba je stejně
nepropustná, postupně se v ní tvoří kousky sraženin a pokud se
zaposloucháte pečlivěji, zjistíte, že se procházíte skrz chuchvalce černé mlhy.
První album skupiny je odpovědí na takové veličiny, jako jsou PORTAL, GORGUTS,
ULCERATE, já chvílemi slyším dokonce i TEITANBLOOD, ale i třeba HATE ETERNAL.
Vzory a příklady ale v tomto případě nejsou zase tolik důležité. Hlavní je
tma. A ta je patrná ve všech momentech, v každé skladbě, ve všech tónech.
Poslech to není rozhodně jednoduchý a Dánové vám nedají nic zadarmo, ale pokud
vytrváte a naladíte se na jejich způsob vyjadřování, myslím, že budete navýsost
spokojeni. Připouštím sice, že v některých momentech ztrácí deska na
intenzitě a ne vše je natolik zkázonosné, abych ji uvedl do samotné síně
pekelné, ale jako celek s přehledem obstojí. Pokaždé totiž, když si říkám,
že tenhle kousek bych klidně vynechal, tak přijde pořádně energický nápad a vše
se zdá být zachráněno.
Podobné
nahrávky se vlastně ani moc nedají popisovat slovy. Pro nezasvěcené se jedná
stejně jen o další z deptajících skupin v řadě. Chápu to, sám nemám
na podobné záležitosti chuť pokaždé a rozhodně se u mě nikdy nebude jednat o
„srdcovou“ záležitost. Musím ale uznat, že se kapela snaží svými vyjadřovacími
schopnostmi zhmotnit zlo opravdu s nadšením. Pokud mám náladu a chuť, tak ho
nechám vstoupit do svého pokoje, pokud ale ne, vypínám tenhle „chaos“ po
několika minutách. Je to vlastně dobře. Umění by mělo vyvolávat emoce a to jak
pozitivní, tak negativní. A u APPARATUS
se u mě oba protipóly mezi sebou perou vlastně pořád. Pocitově je pro mě album
přitažlivé, ale některé zvuky jsou my přeci jen nepříjemné. S klidem by se
s nimi totiž mohly hubit přemnožené krysy. Má to tak být a je to správně,
ale mě osobně narušují jinak zajímavý a nakažlivý monolit z riffů a pomalých
pasáží. Mix deathu, progrese, blacku a
různých experimentů krásně doplňují texty inspirované H.P. Lovercraftem. Obal
je také zajímavý, mytologicky pojatý a symbolika zla z něj doslova čiší.
K tomu si připočtěte kápě na hlavách protagonistů a máte tady další
zajímavou skupinu, pohybující se převážně mezi temnými stíny.
Rozebírat
desku po jednotlivých skladbách, rozmělňovat celkový dojem se v tomto
případě vůbec nevyplácí. Po kouskách jsem nikdy nedokázal „Apparatus“ doposlouchat. Musel jsem vždy začít od prvního songu,
usednout v pokoji a soustředit se jen a jen na hudbu. Jako kulisa nebo
nedej bože doplněk k další činnosti tato deska u mě nikdy nefunguje. Je to
svým způsobem trošku škoda, ale každý máme nastavené uši jinak, tak se
jednoduše nedá nic dělat. Jsem moc zvědavý, co stvoří kapela na dalších albech,
myslím si totiž, že ještě neřekla poslední slovo. Jen doufám, že vynechá
„zpívané“ pasáže, tak jak jsou předkládány ve skladbě „Miskatonic“.
Nesednou mi tam a ta snaha o jakousi vznešenost mi přijde spíš legrační. Jinak
vlastně nemám žádných námitek. Zlo sice chodí spíše okolo a na návštěvu přijde
jen někdy, ale to může být jen můj pocit. Krev je dávno plná sraženin a to je
asi nejdůležitější.
Na své první desce se dánští APPARATUS pokusili zhudebnit tmu. Svým způsobem se jim to povedlo,
i když se podle mě jedná o desku, která není rozhodně pro každého. Pro poslech
je nutné se naladit na vlnu zla, špíny a mít hlavu otevřenou lehkým
experimentům. Dánové nám přinášejí smršť různých zvuků, šílených riffů a nálady
plné beznaděje. Album je opravdu hodně dlouhé. I přesto ho doporučuji
poslouchat v kuse. Jinak kouzlo vyprchá. Dveře do pekla jsou sice
pootevřeny, ale příště bych poprosil ještě víc nihilismu. Líbí se mi zvuk alba,
i celkové provedení, ale některé nápady mě přeci jen trošku ruší. Jako celek je
„Apparatus“ ale dobrou deskou, která určitě dokáže zaujmout všechny příznivce
stínů. Experimatnální black death metal, který je plný zkažené krve. Velmi
dobře!
Asphyx says:
The first album by Danish APPARATUS is a
musicalization of darkness. In its own way they did it, however personally I
think that this is not album for everyone. If you want to listen to it you have
to make yourself be in a state of mind where you can feel the evil, dirt and
have to have your head open to light experiments. This Danish band brings us a
cyclone of various sounds, crazy riffs and mood of hopelessness. This album is
very long but I would suggest you to listen it in at one bite. Otherwise you
would not be able to feel the magic. Doors in Hell are little bit open, however
next time I would like to have more nihilism. I like the sound of this album
and its accomplishment but some ideas disturb me. As a whole is this
“Apparatus” album a very good album which can catch your attention if you are a
fan of shadows. Experimental black death metal which is full of bad blood. Very
good!
Seznam skladeb:
Sermon I
The Unreverberate Blackness of the Abyss
Spheres
R'lyeh
Sermon II
Dissecting Temporal Dimensions to Afflict the Abyssi of Chronos
Miskatonic
King God
Sermon III
Prayer
Arkham
Čas: 47:17
Sestava/band:
Jakob
Sture Winnem Larsen – kytara, zpěv
Simon
Agerskov – zpěv
Richardt
Olsen – bicí
Thomas
Fischer – kytara, zpěv
