 |
| Pentagram Chile |
V roce 1985 se staly
dvě pro mě důležité věci. Za prvé jsem dostal od svého dědy (s věnováním)
knížku Dlouhý lovec od Alberto Vojtěcha Friče. Ano, to je ten cestovatel, který
se zajímal o kaktusy. Napsal několik knih, které mě jako malého devítiletého
kluka učarovaly. Vydával jsem se spolu s panem spisovatelem do Jižní
Ameriky, setkával se s indiány a objevoval pro sebe celý kontinent. Já
vím, je to dnes možná legrační, ale tenkrát opravdu nebyl internet, aby si šlo vše
vyhledat v kapse na telefonu a následně to sdílet i těm, kdo o to nestojí:). Pak došlo ještě
k jedné věci, která mi ale tehdy byla úplně jedno. V dalekém Chile,
ještě za Pinochetova režimu, byla založena metalová kapela PENTAGRAM. Po nějakých řekněme šesti letech, v době, co jsem zrovna
s kamarády objevoval zákoutí dívčích oblin a seznamoval se neustále s novou
tvrdou muzikou, přinesl můj věrný spolubojovník Kytka na hromadu panelů, kde
jsme se scházeli, mnohokrát okopírovanou kazetu s ručně překresleným
obalem. Byla to páska s demo songy zmiňované skupiny, což jsme tenkrát ještě vůbec
nevěděli. Absolutně dodnes nechápu, kde můj kolega na tenhle skvost přišel a už
vůbec si nepamatuji, kam se potom ztratil. Hudba mi ale v hlavě zůstala
navěky.
 |
| Nervochaos |
Na PENTAGRAM (teď už s přídomkem CHILE, aby se odlišili od
stejnojmenných amerických zakladatelů doom metalu) jsem si vzpomněl v roce
2013, to když vydávali nádhernou desku „The Malefice“. Byl jsem dostatečně drzý
a požádal jsem vůdčí legendu kapely, Antona Reiseeneggera o rozhovor a on mi ho
pro Fobiazine poskytl. Nechci se chválit, ale jednalo se asi o to nejlepší, co
se mi v mé „redaktorské“ kariéře povedlo. Jako bychom kdysi spolu sedávali
s tímto mistrem podsvětí v hospodě. Byl velmi příjemný a hlavně, měl
co říct. Pro mě se tak stala pražská zastávka téhle skupiny, která kdysi dávno také
formovala moje metalové vidění světa, víceméně povinností. Je spousta smeček,
které můžete vidět každý rok několikrát, tady se ale jednalo o old schoolovou vzácnost
té nejvyšší kvality a o ojedinělý úkaz. Nechybět na ni, bylo pro mě otázkou
death metalové cti.
Měl jsem štěstí, „můj osobní
řidič“ Michal se utrhl z práce, byl od té dobroty a odvezl mě. Cestou jsem
byl plný nostalgie, vyprávění, občas jsem musel připomínat důchodce,
vzpomínajícího na „staré dobré časy“, ale bylo to moc příjemné a kolegovi patří
velký dík za to, že to „odřídil“. Měl jsem na sobě tričko POSSESSED – Seven
Churches, motiv z alba, ke kterému jsem se dostal asi tak ve stejné době
jako k PENTAGRAM CHILE. Hergot, já si
někdy přijdu fakt jak starej fotr! Dost ale řečí o dávno zapomenuté době, jdeme
na to.
 |
| Pentagram Chile |
Praha je město všech českých
měst a to z několika důvodů. Za prvé má metro, za druhé tam sídlí
prezident a za třetí, je v ní klub Modrá Vopice. Popsal jsem o téhle kůlně
už stohy papíru, ale stejně, když jsme zaparkovali ve dvoře na štěrku, napadlo
mě: „Konečně doma!“ Kolikrát
přemýšlím, proč se mi tam vlastně tolik líbí, když na tenhle klub spousta lidí
nadává. Mám rád osobní a pohodový přístup barmanů, i nijaké pódium, máme tak
k muzice a kapelám blíž, je to osobnější, příjemnější. Zažili jsme teď
několik větších koncertů, kde jsem se musel mačkat, nedalo se tam dýchat a
málem mi praskl močový měchýř. Tohle ve Vopici zažijete jen málokdy. Pro nás,
stárnoucí elegány, ideální.
Rozrážím dřevěné dveře do
klubu, zdravím se s kamarády a vyslechnu si několik velmi kladných reakcí
na náš skromný blog. Je to moc příjemné a slušelo by se rovnou poděkovat. Tak tedy, díky, je to paráda, celé to s vámi
prožívat. Jste prostě super! Dávám si pivko, opět vtipkuji s Michalem,
že on nemůže a nasávám neopakovatelnou náladu celého vopičího doupěte.
Fascinují mě topící kamna, lehký závan zimy, když přijde nový návštěvník a
hlavně úsměvy, které mají všichni na tvářích. Ano, tady je svět ještě
v pořádku. Dnešní večer se nám předvedou dvě kapely a to je myslím na
pondělí, před pracovním týdnem, tak akorát. Naše plzeňská,
redaktorsko-fotograficko-fanouškovská dvojice zaujme pozice a očekává, kdy to
přijde. Po chvilce ladění se dočkáme a peklo může začít.
 |
| Nervochaos |
O NERVOCHAOS jsem již několikrát psal. Tihle Brazilci si získali
spoustu fanoušků už jenom tím, že v podstatě neustále koncertují. Jejich
death thrash metal je ovlivněný KRISIUN, SEPULTUROU, ale i třeba MORBID ANGEL.
Kapele se nadalo v pondělí rozhodně upřít nasazení, určitá nespoutanost i
sympatický projev, ale když mě to hudebně zkrátka nebaví. Mě přijde, že je
vlastně všechno v pořádku, jen tomu chybí taková ta černá jiskra navíc,
kterou mám u kapel tolik rád. Osobně se tedy opět přikláním k hodnocení,
které je pozitivní vlastně po všech stránkách. Akorát mi vystoupení nepřešlo
nijak do krve. Jako předkapela (asi už věčná) ale dobré. Jdu (s dovolením)
raději několikrát na pivo.
 |
| Nervochaos |
Cítím
v kostech napětí, mrazí mě v zádech, mám v hlavě zmatek,
upletený z těšení se a obav, jak to dopadne. Chvilka poskládaná ze šumění
přítomných hlasů, chrchlání kuřáků, smíchu a cinkání půllitrů, ještě větší
hustota v mé mysli a nakonec konečně 24 let chtěný koncert.
PENTAGRAM
CHILE letos slaví 30 let své existence. Sice pořád nechápu, že
je u nás nikdo moc nezná, ale já si v pondělí přišel, jako bych znovu
zaklapl knihu s Dlouhým lovcem. Spirála času se uzavřela a já na rovinu
přiznávám, že vystoupení zcela překonalo má očekávání. Nějak si poslední dobou
říkám, jak to vždycky staří pánové těm mladým zelenáčům dokážou nandat.
Zkušenosti zkrátka neošálíte. Po stěnách vrzajícího klubu se procházeli
nemrtví, kteří přijeli spolu s kapelou až z daleké Chile (Anton
z Evropy). Jihoamerické pojetí špinavého deathu a thrashe odkazuje až
někam k modlám, jako jsou VENOM, POSSESSED (hergot, pochopil vůbec ještě někdo
z přítomných, proč jsem si to triko vzal?), ale i sekajícím SLAYER. To vše
zabalené ve starém sarkofágu, zahnívající, hrané s citem pro podzemí. Já
když zažívám podobné koncerty, jsem mimo. Jen tak stojím, naflákám pár fotek,
ale hlavně jsem na návštěvě v onom světě. PENTAGRAM CHILE si to s námi přijeli užít.
Narvali to do nás pod tlakem, hezky postaru, plesnivě, nerozhodily je ani lehké technické problémy, ani
prasklá struna. Přidávalo se, řezalo se a já pařil jako o život.
 |
| Pentagram Chile |
Říkejte si, co chcete,
klepejte si na hlavu a prohlašujte něco o tom, jak starej fotr zase blbnul, ale
mělo to neskutečnou sílu. Vydržel bych klidně celý večer, možná až do rána, ale
všechno jednou končí. Ten zážitek, ten kousek vnitřního doplnění chybějící
mozaiky mého hudebního vzdělání byl pro mě natolik osobní, že jsem byl chvílemi
opravdu dojatý. Zažil jsem tenhle rok spoustu skvělých vystoupení, ale tady to
bylo i o něčem jiném, co se nebude už nikdy opakovat (podruhé by to už asi tolik nefungovalo),
o absolutním souznění posluchače a hudby. Dávné prokletí se vrátilo v plné
síle a já odcházel po setu spokojený a nebál bych se říct i šťastný. Perfektní
to bylo! Excelente experiencia, gracias! Cult!
Návštěvnost jsem tedy čekal
větší, ale v dnešní době, kdy většina extrémních fans poslouchá raději
překombinovanou, technicky vyčištěnou a mnohdy sterilní hudbu, se není čemu
divit. Pod pódiem tak bylo něco okolo padesáti (nemám ale vůbec odhad) lidí.
Z toho většina cizinců.
 |
| Pentagram Chile |
Co jsem si vyloženě užíval,
tak byl zvuk. Hergot, proč to takhle nejde všude? Klobouk dolů, bylo to jak
z desek! Trošku mě zpočátku mrzel pozdější začátek, než byl avizován, ale
kapely hrály tak rychle, že se to nakonec v pohodě stihlo. A kozlí pivo
jedenáctka? Chutnalo mi tolik, že jsem se ihned dostal do parádní nálady.
Venku už sedí Michal
s nastartovanou dodávkou, mě obejme venkovní zima před klubem a najednou
vyjíždíme z Prahy, dolů po dálnici na Beroun. Kolem si to sviští v mlze kamiony
vezoucí polotovary pro chleba a rohlíky do supermarketů, předjíždíme je a já
moc dobře vím, že dnešní hudební zážitek si budu muset v hlavě ještě nějakou
dobu pořádně rovnat. Pořád kolegovi opakuji slova chvály, až ho musím trošku
štvát. Pak na mě padá neskutečná únava a do postele se dostávám v "polosnu".
 |
| Mr.Asphyx and Anton Reisenegger (PENTAGRAM CHILE, CRIMINAL) |
Jihoamerický obřad, i když
krátký a náročný, pro mě byl jedním z hudebních vrcholů letošního roku.
Poděkování patří HARDBONES PRODUCTIONS, všem kolegům, kamarádům a hlavně PENTAGRAM CHILE. Tohle
byl pro moji osobu opravdu kultovní soumračný večer, o kterém jednou budu
vyprávět vnoučatům. Když jsem znovu začínal v roce 2009 chodit na
koncerty, měl jsem několik snů, které jsem si chtěl ještě splnit. Jeden
z nich došel v pondělí svého naplnění. Možná ani nevíte, jak si toho
vážím. Gracias!
OSTATNÍ FOTKY ZDE/ OTHER PHOTOS
- author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS - omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
- author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS - omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
