 |
| Hooded Menace |
"Hele
Kubo, a proč ty vlastně pořád jezdíš na ty koncerty?":
zeptala se mě nedávno má asi dvacetiletá kolegyně v práci.
"Vždyť
si všechno můžeš najít na youtube a když vždycky ještě
vyprávíš, jak si se tam musel těžce dostat, nevyspal se a byl
pak rozlámanej v práci, není jednodušší se na to vybodnout?":
pokračuje. Já stojím proti ní a raději ji koukám na obrovský
napěchovaný výstřih. Nevím, co odpovědět. Jak byste chtěli
facebookové generaci vysvětlit, že to všechno patří k tomu a že
to děláme jednoduše proto, abychom své oblíbené kapely viděli
naživo? Je těžké popisovat to chvění, které člověk cítí v
zádech, to napětí, když se těší, to pohlcení muzikou. Miluju
nadšení davu dole pod pódiem, jiskření mezi vystupujícími
a fanoušky. Tomu se nějaké sdílení na internetu, ani sebelepší
fotka nevyrovná. Pronesl jsem tedy jen něco o tom, že by to asi
nepochopila a byl dál za toho podivína v tričkách s lebkami. Doba
je asi opravdu dávno jinde. Mně to nevadí, na koncerty chodí
alespoň jen skalní a stávají se tím ještě lepšími.
 |
| Mourning Beloveth |
Doom
metal pro mě není jen obyčejným hudebním stylem, ale spíše
stavem duše. Pořád se v něm jako pravověrný deather neorientuji
na výbornou, nejsem odborníkem, ale mám kapely, které mě zasáhly
přímo kousek od aorty. HOODED
MENACE
jsou jedněmi z nich. Pražské vystoupení pro mě bylo hodně
velkou výzvou. Sice jsem ještě v úterý uléhal do postele
nevyspalý a totálně zničený po koncertě PENTAGRAM
CHILE
(report zde),
ale ve středu už jsem vstával s myšlenkou, že zrovna tenhle
večer by byl hřích propásnout.
 |
| Shores of Null |
Cesta
mi tentokrát zabrala o hodně víc času. Kolega nemohl a moje oči
mi už tolik neslouží, tak jsem volil vlak. Vyrazil jsem z Plzně
sám, cestou si alespoň srovnal spoustu věcí v hlavě a kolem
páté hodiny dorazil na hlavní nádraží v Praze. Propletl
jsem se mezi smradlavými bezdomovci a v metru si raději stoupl
stranou. Bylo narvané a nějaká paní tam zrovna kopala svého
druha do lýtek. Asi ji trošku jebalo nebo ji štval, nevím. Někdo
si je fotil a ihned sdílel. Otočil jsem se raději obličejem ke
zdi.
Po
dvou dnech zase ve Vopici, tentokrát s trošku menší porcí
piva, to abych někde neusnul na nádraží a nepřišel o doklady,
foťák, případně zadní panictví. Vylézám na Českomoravské,
protahuji si nohy a do mé oblíbené Modré Vopice přicházím
s řádně okysličeným mozkem. Je mi fajn, i když jsem
utahaný z práce jako kdybych právě složil náklaďák uhlí.
Dávám pivko, směju se s kamarády, pomalu se dostávám do té
správné nálady. Na doom metal asi moc veselé, jenže když já
mám zase takovou radost, že jsem na koncertě! Po několika Kozlech
začínáme. Stavím se do polohy fotícího střelce a očekávám
první smečku. Smutek může vstoupit mezi nás.
 |
| Mourning Beloveth |
Italští
SHORES
OF NULL
pro mě byli úplnou novinkou. Neznal jsem je, nikdy je neviděl a
dokonce ani nikdy neslyšel. Pro navození atmosféry setkání
milovníků záhrobních melodií byli poměrně dobře zvolenou
smečkou. Asi nejrychlejší kapela večera mě ale příliš
nebavila. Nemám moc rád "čisté" hlasy. Na mě bylo
smutnění Italů příliš příjemné, učesané, uhlazené a chvílemi
dokonce "nepřijatelné". Přitom bylo vše odehráno
dobře, s citem, s uvěřitelností. Nevím, „nebolelo“ mě to a
nijak nezaujalo. Marně jsem hledal něco, čeho bych se alespoň
trošku chytil. Nebylo vše úplně špatné, ale také nic, co by mě
připoutalo k pódiu. Raději jsem korzoval po klubu a nasával
atmosféru.
 |
| Shores of Null |
S
MOURNING
BELOVETH jsem
také ještě neměl naživo tu čest. Byli tak pro mě velmi
příjemným překvapením. Irský doom metal mě ihned smetl,
rozmělnil a já se automaticky naladil na jejich smutnou vlnu. Irové
sice hrají také poměrně "vstřícně", ale o to víc
naléhavě a řezavě. Dopil jsem další půllitr piva a plně jsem
se oddal jejich hudbě. Bylo to mocné, nezapomínalo se i na
rychlejší pasáže a celkově na mě vystoupení působilo velmi
pestře. Chlad kombinovaný s ostrými výjezdy kytar a úžasným
čistým zpěvem kytaristy (ty irské motivy byly obdivuhodné!). To
vše dohromady neskutečně řezalo a pálilo. Být slabší povaha,
snad na mě padne totální deprese (jakože na mě doma u alb,
obzvlášť z přelomu tisíciletí, opravdu padá!). Přede
mnou se odehrávaly ty nejniternější doom metalové orgie.
Položili jsme smuteční věnec na opuštěný hrob, zavzpomínali
na všechny dávno pohřbené a najednou byl konec. Odcházel jsem
spokojený, zklidněný na bod mrazu a hudebně naplněný, jako
houba plná krve. Skvělé to bylo, krásný obřad.
 |
| Mourning Beloveth |
Když
už o nějaké kapele prohlásím, že je pro mě srdcová, znamená
to, že jsem jí plně oddán. Mám celou diskografii, několik
triček a když zavelí ke koncertu, jsem jeden z prvních, kdo stojí
pod pódiem. Finští HOODED
MENACE
jsou jako nějaké prokletí ze severu. Na svých albech kombinují
neskutečně citlivě doom a death metal. To by nebylo zase tolik
neobvyklé. Jenže málokdo to umí podat takovýmto způsobem. Když
zazněl první z dlouhých songů, nahraných snad jako kulisa k
zajíždění rakve do krematoria, měl jsem co dělat, abych nepadl
na kolena a nezačal se modlit ke všem rouhačským bohům. Ano,
tohle bylo vystoupení, které mi nechalo zapomenout na okolní svět.
 |
| Hooded Menace |
Zhudebnit
smutek, který by z vás vyplavil adrenalin, není vůbec lehké.
Finové to umí, podepisuji vlastní krví! Nevím, zda by to
pochopila má kolegyně zmiňovaná na začátku článku, ale
zažíval jsem přesně ty momenty, které nejdou příliš popsat
slovy. Uvolněný, opentlený myšlenkami na pomíjivost smrti,
ponořený do těžkých tónů HOODED
MENACE.
Takový jsem byl během celého koncertu. Podali jsme si ruce s tou
dámou, která na nás po celý život čeká s kosou v zákulisí a
směje se nám pod kápí. Umíralo se pomalu, dlouze a s nádherným
ledovým "patosem". Stal jsem se na nějaký čas věčností.
Byl jsem převtělený Budha, osamělý kněz, i vlk lovící v
temném lese. Nádherná kombinace smutku a zla. Krásné, hnijící,
syrové, neotesané a přesto chytlavé, krvácející. Nemám
dalších slov, byl jsem nadšen.
 |
| Hooded Menace setlist |
Pokud
máte chuť, přečtěte si recenzi na letošní album
Darkness Drips Forth (2015) - zde.
Návštěvnost
čítala něco kolem osmdesáti lidí a zvuk byl exkluzivní. Nevím,
jak to pan zvukař dělá, ale vše znělo jako z desek. A pivo? To
do mě padalo samo!
 |
| Mr. Asphyx and Mourning Beloveth - absolut doom metal cult! |
Zůstávám
ještě chvíli v klubu, nechce se mi do nočních ulic, ale
nakonec musím, protože se mi chce hrozně spát. Ploužím se mezi
stíny, snažím se vyhýbat pochybným existencím a dávám si
rande s blikajícími lampami. Kolem nádraží, to když tam po
několika hodinovém bloudění (autopilot nějak nefunguje) dorazím,
je zase spousta bezdomovců, feťáků a prodejců vlastních těl.
Nevím kam se uklidit, protože jsou opravdu všude. Raději chodím,
pořád chodím, až se dostavuje jakýsi podivný meditační stav.
Konečně otevírají nádražní halu, usedám stranou, abych
nerušil místní existence.
Vlak
na Beroun je courák, ale aspoň už jedu. Usínám. Někdo mi klepe
na rameno, nějaká slečna mi říká, že mám vystoupit a jestli
nemám cigáro. Nemám, nekouřím, ale rád se bavím s hezkými
ženami, jako každý chlap. Lituju, že nejsem mladší a o
příjemných věcech, které bych s touhle dívkou dělal, si
nechávám raději zdát v dalším couráku, tentokrát na
Plzeň.
 |
| Mr. Asphyx go home by train:)) |
Ranní
plzeňské ulice jsou studené, stejně jako moje nevyspalé tělo.
Další lidé bez domova, další žádosti o peníze. Já nic nemám,
já všechno utratil za muziku, opakuji unaveně pořád dokola a
těším se na sprchu, postel a zaslouženou jednodenní nadělanou
dovolenou. Tohle byl doom metal, prožitý až na dřeň.
Co
říct závěrem? Snad jen, že opět děkuji všem Vopičákům i
HardbonesProduction
za skvělý zážitek. Nemůžu sice moc chodit, má záda se cítí
jako po středověkém natahování na skřipec, ale utěšuji se
myšlenkou, že to snad přejde. Jsem najednou hrozně starý. Utahaný,
ale šťastný. Jen nějak nevím, jak bych to vysvětlil své mladé
kolegyni. Možná jí bude stačit těch pár pořízených fotek
nebo můj skromný report. Kdo ví? Já jsem si ale absolutně jistý,
že středeční REÁLNÉ setkání s doom metalem stálo opravdu za
to. Díky (zvláštní poděkování patří Iwaně za krásný
úsměv, Mejlovi za parádní pokec, klukům z Kutné hory za
rozhovor a pivo, všichni jste mi doplnili celkový zážitek o další
příjemné pocity). Bylo to povznášející. Krásný obřad!
VIDEOS
- omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
