Recenze/review - SADIST – Hyaena (2015) ~ DEADLY STORM zine

SADIST – Hyaena

CD 2015, Scarlet Records

Sadismus je jedna z nejnebezpečnějších úchylek. O tom snad nikdo nepochybuje. Je ale několik výjimek, kdy je tolerována. Kupříkladu, voják, který se najde v zabíjení a utrpení, je mnohdy prohlášen za hrdinu. Další, zaplať Satan méně bolestivou oblastí je hudba. Dnes se budeme věnovat sadismu metalovému, progresivně deathovému, tak jak ho chápou italští SADIST. Hned na úvod nutno rovnou dodat, že tentokrát se jedná přesně o ten druh muziky, na kterou bývám ve své většině alergický. Pánové se nebojí až jazzových pasáží, klidně mění tempo, jak se jim zamane a v podstatě si dělají, co chtějí. Mají na to samozřejmě právo, jen si někdy při poslechu říkám, co tím chtěl vlastně básník říci? Občas mě dokonce popadá pocit jasné marnosti, když mi z hi-fi věže hraje jejich novinka a já se snažím dělat všechno pro to, abych nebyl v jejich společnosti.

Hudba je to svým způsobem komplikovaná, nikterak příjemná. Občas mi dokonce přijde, že se hraje stylem – hlavně do skladby narvat co nejvíc progrese, je úplně jedno, jak to nakonec dopadne. Často se mění tempo, hlas, i nálada. Posluchač má co dělat, aby to celé vstřebal a usadil ve své hlavě. Účelem je rozhodit vaši pohodu, zvednout vás ze sedačky a donutit vás přemýšlet. Bohužel, nemám na to vždy chuť a někdy zkrátka to rozplétání raději vynechávám a album vypínám. Snaha o originalitu je patrná na každém kroku, těch nápadů je opravdu velké množství. Jen mi to dohromady příliš nesedí. Já vlastně ani pořádně nevím, co mi tolik vadí. Možná jsou to klávesové vsuvky nebo některé hlasové polohy, nevím. Jsem si ale jistý tím, že tento způsob vyjádření se mi zdá poněkud podivný. Také by se dalo říct, že není určen pro mě. To by možná bylo pro obě strany méně bolestivé. Copak o to, jsem hlava otevřená, ale tady marně hledám pro sebe nějaký záchytný bod.

SADIST na novince předvádějí několik poloh. Pokud bychom měli zvolit nějaké kapely, které jim jsou vzorem, nesměli bychom zapomenout na ATHEIST, CYNIC, samozřejmě všemocné DEATH, ale třeba i takové DREAM THEATER. Novinka je pak určena všem hledačům, ochutnávačům a metalovým intelektuálům, kteří ještě věří tomu, že bude v tomto stylu něco nového vymyšleno. Osobně raději ocením nějaké to dobře zahrané retro, než podobná preludia, ale proti gustu žádný dišputát. Přijdu si, jako bych právě rozbil zrcadlo, někdo nade mnou stál a řval na mě, že ho musím do hodiny znovu slepit dohromady. Práce by to byla bezesporu zajímavá, pečlivost a preciznost mi není cizí, ale radosti bych z ní měl pramálo. Progresi se nebráním, někdy ji dokonce rád vyhledávám, ale hodně záleží na podání. A to tady značně pokulhává. Samozřejmě, vše se dá odbýt několika slovy o tom, že jsem na to už starý, nechci hledět kupředu, zbytečně se uzavírám ve své ulitě a jsem stará konzerva, jenže já mám při poslechu neodbytný pocit, že už jsem tohle všechno někde tisíckrát slyšel. Jen je to poskládáno skoro až násilně k sobě a ničím mě to nepřekvapuje.

„Hyaena“ je progresivně death metalovým albem, které ve mně nezanechalo vůbec nic. Možná kdybych byl fanouškem podobných záležitostí, byl bych nadšený a kapelu bych vynášel do nebes. Jenže nejsem a na novinku se dívám hodně kritickým okem. Marně jsem se snažil prokousat jednotlivými motivy. Nepovedlo se mi to. Album dokonce nedozrálo ani po delší době. A to jsem opravdu moc chtěl. Některé nápady jsou samozřejmě skvělé, některé dobré, ale jako celek mi přijde nová deska neskutečně neosobní. Připomíná mi páru nad hrncem, která sice na chvilku zaujme, ale po chvíli se rozplyne a už ji nikdy neuvidíte. Možná jsem jen všechno špatně pochopil nebo jsem na poslech málo otevřený, ale často jsem měl dokonce chuť vše vypnout. Progresivně death metalové album, které mě vůbec neoslovilo. Škoda, snad příště.

Asphyx says:

“Hyaena” is progressively death metal album which didn´t make it for me. Maybe if I were a fan of similar things I would be excited and I would cracked up this band. But I´m not and I look at this new album with a critical eye. I tried to listen to each motives but uselessly. It just didn´t happened. And the album didn´t grow up even after a while. And I did want it to happen. Some ideas are amazing, some are good. However, as a whole this album is very impersonal for me. It seems like a fume over a pot which can catch your attention for a minute but after that it melts and you will never see it again. Maybe I just didn´t get the ideas, maybe I´m not open enough for this album. However, sometimes I wanted to turn it off. Progressive death metal album which didn´t catch me. Too bad, maybe next time.

Seznam skladeb:

1. The Lonely Mountain
2. Pachycrocuta
3. Bouki
4. The Devil Riding The Evil Steed
5. Scavenger And Thief
6. Gadawan Kura
7. Eternal Enemies
8. African Devourers
9. Scratching Rocks
10. Genital Mask

Čas: 45:44