OUROBOROS - Emanations
CD 2015, vlastní vydání
Druhé album australských maniaků není rozhodně pro nějaké hudební konzervy. Pánové ve své tvorbě kombinují zdánlivě nesourodé styly, jako je technický death metal a thrash. Takto hovoří informace z internetu. Není to tak úplně pravda. Z alba cítím i black metal a hlavně symfonické pasáže. Tohle všechno tvoří dohromady poměrně zajímavý koktejl. Posluchač sice musí být přístupný novým vlivům a myslím si, že tentokrát opravdu platí, že by se mělo k této hudbě přistupovat bez jakýchkoliv předsudků. Deska je to beze sporu pestrá a zajímavá. O dobré melodie také není nouze a pokud se zaposloucháte pečlivěji, zjistíte, že skladby mají takový ten těžko popsatelný magnetismus. Muzika je tady tvořena na pohodu, nikde mě nic netlačí a jediné, co bych občas "vymazal", tak jsou podle mě úplně zbytečné technické vsuvky. Ty mě ruší a s nimi jsem měl největší problém je vstřebat.
Jinak si ale poslech užívám, přistupuji na tu komplikovanější hru, kterou s námi OUROBOROS rozehrávají v několika partiích najednou. Musím mít ale pro společná setkání náladu a chuť. Rozhodně pro mě nebude "Emanations" nějakou srdcovou záležitostí. Jsem někdy k nahrávce úplně stejně chladný a odtažitý, jako ona působí na mě. Nemám vlastně k tvorbě, zvuku, ani provedení žádných větších námitek, jen mi chybí něco málo navíc, co by mě chytilo a zničilo. Některé motivy jsou opravdu zajímavé a nenechávají mě v klidu, ale jsou často doslova umláceny zbytečným preludováním. Ono to tak asi má být, ale CD je na mě díky tomu příliš rozvláčné.
Australané hrají těžko uchopitelnou muziku. Jejich kombinace techniky, deathu, thrashe a symfonií není rozhodně hudbou pro každého. Pokud ale vydržíte prvotní pocit složitosti, budete po zásluze odměněni zajímavými zážitky. Ne vše se mi na desce líbí, ale jako celek přede mnou obstála. Občas je moc komplikovaná a rozvláčná. Celkově ale převládá kladné hodnocení. Na společná setkání asi nebudu mít chuť pořád, ale občas si dám tuhle zvláštní muziku do hlavy rád. Zajímavá, pestrá nahrávka, z které je cítit velký smutek!
Jinak si ale poslech užívám, přistupuji na tu komplikovanější hru, kterou s námi OUROBOROS rozehrávají v několika partiích najednou. Musím mít ale pro společná setkání náladu a chuť. Rozhodně pro mě nebude "Emanations" nějakou srdcovou záležitostí. Jsem někdy k nahrávce úplně stejně chladný a odtažitý, jako ona působí na mě. Nemám vlastně k tvorbě, zvuku, ani provedení žádných větších námitek, jen mi chybí něco málo navíc, co by mě chytilo a zničilo. Některé motivy jsou opravdu zajímavé a nenechávají mě v klidu, ale jsou často doslova umláceny zbytečným preludováním. Ono to tak asi má být, ale CD je na mě díky tomu příliš rozvláčné.
Australané hrají těžko uchopitelnou muziku. Jejich kombinace techniky, deathu, thrashe a symfonií není rozhodně hudbou pro každého. Pokud ale vydržíte prvotní pocit složitosti, budete po zásluze odměněni zajímavými zážitky. Ne vše se mi na desce líbí, ale jako celek přede mnou obstála. Občas je moc komplikovaná a rozvláčná. Celkově ale převládá kladné hodnocení. Na společná setkání asi nebudu mít chuť pořád, ale občas si dám tuhle zvláštní muziku do hlavy rád. Zajímavá, pestrá nahrávka, z které je cítit velký smutek!
Asphyx says:
Australians play music that is hard for understanding. Their combination of techniques, death, thrash and symphony music isn't definitely for everyone. But if you stick the primary feeling of complexity, you will be rewarded with interesting experiences. I don't like everything on this record, but as a whole it succeded. It is sometimes too complicated and long-winded. I won't fancy listening it all the time, but sometimes I'll give this strange music in my head. Interesting and varied record, with feeling of great sadness!
http://www.facebook.com/Ouroborosmusic
http://www.ouroboros.mu/
.JPG)