 |
| Malevolent Creation |
Člověk
by řekl, že časem zmoudřím, budu rozvážnější a klidnější. Nepřijdu si tak. Tělo
sice už sem tam vykazuje lehké známky únavy, ale pořád se cítím spíš jako
poctivě ukovaný kozák, než fňukající a neustále nadávající pazdrát, který už to
(život!) vzdal (a že je jich takových v mém okolí čím dál tím víc). Nechci
jen přežívat, tupě platit daně a stát se pokornou ovcí jdoucí si pomalu pro
svoji papírovou rakev, protože na jinou nebude. Pár let jsem si možná myslel,
že to jednou vzdám, že se zařadím do davu. Ne, nepodařilo se to a asi se to už
nepodaří. Proto pořád ty koncerty, proto píšu o muzice. Naplňuje mě to, dělá mi
to radost, odreaguji se. Stále, již spoustu let, věřím věrně ve smrtící kov.
Jiný už asi nebudu. „Metáááááál“: řvu stále z plných plic. Mě jen tak
nedostanou. Kolega z práce říká, že mě jednou budou muset utratit, jinak
tady budu oxidovat, jako fosilie, napořád. Uvidíme. Zatím to šlape, zatím to
jde………………. tak přesně takovéto myšlenky mě napadaly v sobotu,
v den mých „čtyřicetijednin“, nejčastěji. Ani vlastně nevím proč…
Pohodlně se tedy usaďte,
uvařte si svůj oblíbený nápoj a slyšte vyprávění muže středního věku, pána
Asphyxe, o jedné nedělní akci, plné starého death metalu: „Já to tenkrát, v neděli 22. 11. 2015, viděl asi takhle…
 |
| Grave |
V sobotu jsem si připil
na svoje další z matky vyvrženiny.
Oslava to byla domácí, poklidná, na to, abych někde tančil na stole, už nemám
sílu ani chuť. Raději jsem si k narozeninám koupil lístek na zastávku
turné, které jsem vyhlížel už hodně dlouhou dobu. Kombinace floridského starého
death metalu (MALEVOLENT CREATION) a
švédského klasického dunění (GRAVE)
splňovala přesně mé představy o fanouškovském nebi. K tomu mě pak ještě
přímo do srdce zasáhla zpráva o doplnění line-upu o mé velké české oblíbence DYSANGELIUM. Lístek jsem měl tedy
zakoupen dlouho dopředu. Moje přání bylo vyslyšeno a naše úderná dvojice ztepilých
a svědomitých death metalistů (já a Michal) byla pevně rozhodnuta, zase jednou
zbořit svojí návštěvou Prahu.
 |
| Malevolent Creation |
Stalo se tak v neděli,
22. 11. 2015, kdy jsem si v ranních hodinách pečlivě léčil bolavou hlavu
po několikanásobném požití piva značky Bernard. Někde jsem četl, že starší lidé
lépe odbourávají alkohol. Nevěřte tomu, hlava bolí úplně stejně a nedostatek
spánku bývá pořád problémem (ne-li horším, protože tělo se obnovuje delší dobu).
Poobědval jsem, probral se ženou moji domácí opici a pokoušel jsem se
vtipkovat, že se plynule i nadále oddám oslavě svého jedenačtyřicátého
narození. Bylo mi řečeno, že nemám blbnout, že už by mi taky mohlo rupnout
kdesi. Neruplo, přežil jsem, důkazem budiž několik těchto mých slov. Naopak,
odpoledne jsem netrpělivě očekával kolegu Michala a jeho dodávku.
Postávající dole v Plzni
na Lochotíně jsem si uvědomil, že vlastně oba hlavní nedělní protagonisté
vydali letos skvělá alba (recenze zde
a zde)
a tedy rozhodně nepatří jako já ještě do starého železa. Jasně, je to hudba pro
dříve narozené, ale je to také muzika, která spoustě z nás utvářela pohled
na smrtící kov jako takový. Náš výlet se tak najednou stal, co se týká těšení,
pro mě asi jedním z nejočekávanějších, co jsem letos chtěl absolvovat.
Přeci jen, MALEVOLENT CREATION jsem
neviděl už dlouho.
 |
| Dysangelium |
Dálnice na Prahu je
považována na dobrou a kvalitní, jenže je čas nekonečných uzavírek a zúžení
pruhů a tak jsme několikrát byli nuceni konstatovat, že nás to trošku „mrdá“. Trpělivost ale růže přinesla a
my jsme najednou vjížděli, po několika hudebně společenských tématech, přímo do
lůna matky stověžaté. Zářící město, historie a špína, tak by se daly
charakterizovat obrázky míhající se kolem mě při pohledu z auta asi
nejlépe.
Koncert, setkání
smrtonosných duší, se odehrával na Nové Chmelnici. Klub je to dobrý, zvukař ale
vždy divný a pivo snad pokaždé hnusné (tentokrát opět nepročištěné trubky a
nedobrý Kozel 11, také z toho důvodu zmizely plechovky plzeňské 12 snad
během půl hodiny). Už při vchodu do předsálí jsem si uvědomil, že to bude
dneska jako na setkání s pozůstalými. Stále stejné, natěšené tváře,
milovníci hluku, plesnivých rakví a čekatelé na reálný pravý death metal.
Zdravíme se, plácáme si rukama navzájem, máme radost, že jsme zase mezi svými.
Nálada skvělá, radost ze setkání s kamarády obrovská. Chvíli korzuji, beru
vše i jako společenskou událost, jsem ve svém živlu. Hergot, já se ale těším!
 |
| Grave |
DYSANGELIUM
před
námi odpálili granát jako první. Jejich old school death metal, kombinovaný
s neméně starým thrashem a blackem mi dělá dobře již dlouhou dobu. Pánové
jsou klasici každým coulem. Vystoupení to bylo pro mě dnes již tradičně skvělé
(škoda jen nevalného zvuku, kupříkladu kytary byly hodně utopené). Sypající
nápady, valivé, klidnější pasáže a nepřeberné množství zajímavých momentů.
Tahle smečka to myslí a hraje smrtelně vážně. Smrtící kov, zahraný bez
kompromisů, čistě, odhodlaně a s určitou tolik potřebnou „drzostí“ a
„nevázaností“. Líbí se mi, že tvorba těchto českých rouhačů nepostrádá ani
melodie (snad tisíckrát „ohrané“ ve všech mých zařízeních), které byly tento
nedělní večer opravdu hodně chytlavé. Určitě znáte ten pocit, když vám všechno
(včetně nálady, rozpoložení) zapadne krásně do sebe. Bylo tomu tak a já si
svoji soukromou hudební oslavu zahájil spolu s DYSANGELIUM opravdu pořádně
od podlahy. Semknutí, sehraní jako nějaká zásahová jednotka, mě pardubičtí
zkrátka převálcovali (a dle odezvy nejen mě = jasný kandidát na Brutal Assault). Nebylo to
dobré, bylo to vynikající!
 |
| Dysangelium |
(Pokud máte chuť, přečtěte
si s DYSANGELIUM rozhovor zde)
GRAVE
jsou
neskutečný buldozer. Studení, lehce seversky odtažití, ale o to víc drsní.
Každé jejich vystoupení v poslední době připomínalo pocity srovnatelné
snad jenom s otevřením dlouho nevětraného hrobu. Během nedělního koncertu jsme
znovu nejdříve vykopali, následně vyzvedli a nakonec exhumovali starý švédský
death metal. Také jste cítili ten neskutečný pach hniloby? Vnímal jsem, jak mi
najednou dal někdo do ruky lopatu, krumpáč a řekl: „Jdi a vykopej si vlastní hrob!“ A já se mírně rozkročil, rozpustil
vlasy a plně se oddal hudbě, která mi už od mládí koluje v krvi. Bylo to
mocné, zvrácené, maniakální. Ola LIndgren, připomínající rozzuřenou bestii a
jeho věrní mě jedním slovem opět rozsekali. Nabroušené (ale bohužel hrozně
nahlas), přesto chladné melodie mi způsobili mráz na zádech, že jsem se
několikrát musel oklepat zimou. Měl jsem husí kůži a říkal si, že na mě sáhla snad
samotná Smrt. Hroby byly vykopány, ostatky prohlédnuty a se zombiemi se vedly
ty nejzasvěcenější debaty. Kult! Masakr! Skvěle!
 |
| Grave |
MALEVOLENT
CREATION jsem neviděl opravdu dlouho. Přitom jejich desky
přehrávám hodně často. Bylo tedy na čase oprášit staré vzpomínky, znovu
rozproudit krev v žilách a uskutečnit procházku floridskými močály. Jedna
z mých nejoblíbenějších smeček vůbec mě dle očekávání rozsekala na padrť.
Brett Hoffmann kousal jako pořádně naštvaný aligátor, Phil Fasciana u kytary do
toho řezal hlava nehlava a ještě to mělo nádherně punkově smrtící fazónu. Americká
legenda se představila ve velmi dobré formě (a opět ještě víc nahlas, až to
bolelo). Zase jsem si jednou říkal, jak to starý páky všem nakopali. Mě se líbí
takový ten jejich až rebelský přístup. Oni zkrátka přijdou, nasypou to do nás a
my si to pak nějak přebereme. Mám to takhle nejraději. A tady mi zahráli
k tanci a poslechu jedni z nejpovolanějších. Tvrdé salvy bicích,
zběsilé nasazení. Klasika překapaná v koncertní realitu. Pětice
staroškolských válečníků mě ten večer absolutně nadchnula. Zapomenuta byla dávná
vystoupení, má hlava byla naplněna zcela novými zážitky. Moje oslava narozenin vygradovala
až na samou hranici toho, co jsem schopen ještě fyzicky unést. Ony se ty mé
kladné pocity ani nedají moc popsat, lepší je jít a zažít je. Každopádně, u MALEVOLENT CREATION mi sedlo dohromady
úplně vše. Hudba, výraz i provedení. Chci ještě jednou a víc a znovu, další
song, chce se mi křičet (a také to řvu)! Uff, (když sepisuju tyto řádky, znovu
to celé prožívám), to tedy byl masakr, přátelé. Vynikající!
 |
| Malevolent Creation |
Návštěvnost byla vzhledem
k tomu, že byla neděle, dobrá, i když na rovinu, na takové legendy bych si
dovedl představit větší. Kolegové odhadovali cca 150 kusů fanoušků, ale je to
opravdu jen odhad.
Tři kapely za jeden večer
jsou přesně počtem, který považuji za ideální. Dovedu se tak soustředit na
všechna vystoupení, nikde nejsou zbytečné prostoje a hlavně jsem schopen
jednotlivé koncerty vstřebat. Pod touto akcí byla podepsána společnost Obscure
promotion. Zkušení profesionálové, kterým se to po organizační stránce povedlo.
Opět musím pochválit dodržování hracích časů. Snad jen úsměvná perlička. Pod
cedulí „Kapela si nepřeje, aby se na
koncertě kouřilo“, sedí basák Jason Blachowicz a kouří jak fabrika. Krásná scénka.
 |
| Malevolent Creation |
Cesty zpět do Plzně jsou
vždy poznamenány několika věcmi. Za prvé se snažím měnit melodii svého hlasu,
aby nám kolega řidič neusnul. Dále se rozebírají jednotlivá vystoupení. Vždycky
je zajímavé, jak se v některých drobnostech lišíme a tak se diskutuje,
někdy plamenně obhajuje. Jindy je člověk sám ve svém názoru, většinou se shodneme
na všem. Tentokrát jsme byli za jedno. Tenhle večer měl neskutečné grády!
 |
| Mr. Asphyx |
Nedělní „starodávný“
metalový večírek budu v paměti nadále vést jako jeden z největších zážitků
letošního roku. Moje soukromě – metalově – veřejná oslava narozenin se
vydařila. Sice jsem si dal jenom pár piv, ale vnitřně jsem slavil, jako kdyby
mi bylo zase 17. Díky všem zúčastněným za pokec, pořadateli za koncert a všem
ostatním, že byli u toho. Old school
death metal forever!
OSTATNÍ FOTKY/ OTHER PHOTOS
– author Mr. Jakub Asphyx
VIDEOS – omluvte prosím
sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
