TYRANNY – Aeons in Tectonic Interment
CD 2015, Dark
Descent Records
Márnice
této nemocnice je situována citlivě až do toho nejnižšího podzemí. Pokud chcete
sestoupit až dolů do království ticha, musíte podstoupit několik pater očistce.
Nachází se v nich totiž psychiatrická léčebna. Ozývají se zde
neartikulované skřeky, nářek, mlácení hlavou do zdí i nekonečné šoupání nohama.
Ze zdí zní tichý, zastřený šepot. Vždycky na mě dosedá neskutečná tíha. Ano,
bojím se, přiznávám. Mé obavy jsou oprávněné, občas se stane, že si některý
z pacientů udělá menší procházku (při dnešním způsobu zabezpečení a
humánní benevolenci není divu) a to se pak dějí kolikrát věci. Vystupuji
z výtahu, nasávám do nosu zvláštní vlhký pach a vstupuji do místnosti plné
formaldehydu. Chřípí se mi stahuje někam dovnitř a potlačuji chuť zvracet.
Pokládám na stůl papíry, které jsem sem měl donést. V tu chvíli mi málem
pukne srdce. Na jednom vozíku leží moje tělo. Padám na židli, stojící hned
vedle mě a chytám se za hrudník. Z plic se mi pokouší vyrazit šílený
výkřik plný strachu. Nestane se tak. Dusím se a hledím sám sobě do zděšených
očí.
Tento
sen se mi při mém působení na civilní službě zdával velmi často. Někdy mě
dostihl i za bílého dne, když jsem musel vykonat nějakou těžkou nemocniční práci.
Pak jako když utne. Spoustu let jsem měl pokoj. Až letos, když jsem poprvé
rozbalil nové album finských funeral doom metalistů TYRANNY. Jenže tentokrát přicházely mé noční můry ve stavu, kdy
připomínaly spíše nějakou crazy hororovou komedii. Člověk se sice při poslechu
sem tam bojí, ale celkově vše vyznívá jenom s lehkým náznakem smutku.
Podobná díla jsou pro mě poměrně těžko stravitelná, děsí mě i svojí délkou a
rozlehlostí. Letošní SKEPTICISM i SHAPE OF DESPAIR si užívám, jsem pohlcený a
rozmělněný na zrnka písku, ale u této desky u mě dochází i ke chvilkám nudy. A
to je hrozně špatně. Všechny náležitosti stylu sice byly splněny, ale já se
nebojím, ani se mnou hudba nedělá nic jiného. Skladby jen tak dlouze plynou
okolo a já sedím a koukám do zdi. Po nějakém čase zjišťuji, že mě z té
letargie vytrhne pouze pár náhodných motivů. Jinak nic. Nemůžu si pomoct.
Nahrát
i po deseti letech takovou desku, jako byla „Tides of Awekening“ (2005) asi
nebude úplně lehké, ale letos se k jejím kvalitám TYRANNY ani nepřibližují. Albu chybí takové to těžko popsatelné
souznění, hrobnické náležitosti a hlavně alespoň nějaký kus smutku. Možná to
tak slyším jenom já, ale to se nedá nic dělat. Neumím si říct: „Tak a od teď se
mi to líbí a budu to chválit“. Dokonce to nemám ani ve svém věku nastavené tak,
že by mě dokázali přesvědčit kolegové a kamarádi. Hudba je pro mě natolik
osobní a niterná záležitost, že ji do sebe nedokážu narvat přes odpor. Nijak to
tentokrát nevadí, funeral doomu letos vyšla velká spousta a tak se raději
poohlédnu jinde. Noví TYRANNY mě jednoduše nepřesvědčily. Vadí mi rozplizlost,
chybí mi ploužící se zlo a pochmurnější nálada. Bohužel musím napsat i to, že
se občas docela dost ošívám. To čekání na další dobrý riff, na drásající
moment, je nekonečné.
Finským
funeral doomařům se bohužel návrat příliš nepovedl. Album je příliš dlouhé a
postrádá alespoň nějaký záchytný bod. Přijde mi, jako by vše jen plynulo kolem
mě. Nic nebolí, nic nedrásá, smutek se nedostavuje. A to je u tohoto stylu
velký problém. TYRANNY u mě požívají
až legendárního statusu, ale z letošní desky jsem poměrně zklamaný. Kde je
temnota? Kde strach? Nahrávka to není vyloženě špatná, ale ani ničím
nepřekvapí. Přijdu si jako na nekonečném výletě v záhrobí, který ale
připomíná spíše veselou procházku, než setkání se smrtí. „Aeons in Tectonic Interment“ je pro mě jen dalším obyčejným
funeral doomovým albem v řadě. Kdysi bývaly TYRANNY výjimeční a zajímaví,
dnes jsou jen svým stínem. Škoda.
Asphyx says:
This comeback of Finish funeral doom band is not very
successful. The album is too long and is lack of some save point. I feel like
the music just flows around me. Nothing hurts, nothing jangle, sadness is not
here. That´s a big problem in this style of music. For me, TYRANNY uses a
legendary status, however this year´s album is a disappointment for me. Where
is a darkness? Where is a fear? This record is not precisely bad, however it´s
not going to surprise you. I feel like I´m on some never-ending holiday in the
other world which seems more like a happy walk than meeting the death. “Aeons
in Tectonic Interment” is just another ordinary funeral doom album in a row.
The band TYRANY used to by special and interesting. Today it´s just a shadow of
it´s past. A pity.
Seznam skladeb:
1.
Sunless Deluge
2. A Voice Given Unto Ruin
3. Preparation Of A Vessel
4. The Stygian Enclave
5. Bells Of The Black Basilica
2. A Voice Given Unto Ruin
3. Preparation Of A Vessel
4. The Stygian Enclave
5. Bells Of The Black Basilica
Čas: 51:08
Sestava/band:
L. Lindqvist - Vocals, Bass, Keyboards M. Mäkelä - Guitars,
Vocals, Samples live members: J. Lustig - Guitars A. Mäkinen - Keyboards,
samples J-P. Manner - Drums
