OGOTAY – Dead God´s Prophet
CD 2015,
Selfmadegod Records
Našlapuji
tiše. Zatajuji dech a pokouším se stát neviditelným stínem. Adrenalin mi stoupá
do hlavy, jsem napnutý, zvědavý, mé smysly jsou zjitřené. Jsem na lovu. Někdy
je to čekání nekonečné, jindy se objeví kořist znenadání. Lačním po další death
metalové krvi. Moje imaginární lovy beze zbraní se již dávno staly běžnou
součástí mého života. Tuhle smečku jsem objevil jednoho podzimního večera více
méně náhodou. Seděl jsem si v poklidu doma, měl taky jednou konečně
chvilku pro sebe a nejednou do našeho obývacího pokoje uhodil blesk. Bylo to
nenadálé, svým způsobem šokující a já se musel nejdříve oklepat. Jak to, že
jsem o téhle polské smečce nevěděl? Vždyť hraje od roku 2011 a už má na kontě
druhé album. Asi jsem ji jednoduše přehlédl. Možná jsem slyšel někde nějakou
ukázku a nezaujala mě. Kdo ví? Těžko dnes soudit, ale co jsem učinil prvních
pár náslechů, tak tihle šílenci rozhodně stojí za větší pozornost. A to i
přesto, že se jedná o takovou dnešní polskou klasiku.
Otáčím
volume pořádně doprava, s povděkem vydechuji, že je soused skoro hluchý a
dávám si novinku OGOTAY pořádně do
hlavy. Vylézají na mě z reproduktorů vlivy VADER, starých dobrých
BEHEMOTH, ale i kousky americké death metalové školy (NILE). Těch odkazů je
samozřejmě o hodně víc, ale nijak mi to výrazně nevadí. Pánové z Gdaňska
sice nebudou asi nikdy patřit ke stylo- tvůrcům, ale jejich muzika je poctivá,
upřímně jedovatá a má potřebný náboj. Ne sice úplně vždy, ale celkově bych se na
misce vah přiklonil spíše ke kladnějšímu hodnocení. Jsem sice dávno oproštěn od
touhy kapely za každou cenu hanit, ale tentokrát je „kopírování“ opravdu hodně
znát. Ale přenesl jsem se přes to. CD jsem si zhanobil do obyčejných mp3 souborů, nasadil si jej ve sluchátkách na uši
a pak jsem na všechny kritické připomínky víceméně zapomněl. Zajímavé, ale
nahrávka opravdu nejvíc vynikla v digi formátu za dlouhých procházek
nočním městem.
OGOTAY hrají v podstatě jen takový „obyčejný
polský death metal“, kterého jsou poslední dobou na každém rohu tuny, ale o
nějaké výrazné zklamání se rozhodně nejedná. Spoustě posluchačů bude tohle
vyjádření stačit pro odsouzení kapely do horoucích pekel, jenže já jsem lovec,
rád se nechávám v hudbě překvapit a poslouchám spíš pocitově. A
z tohoto pohledu se mi novinka „Dead
God´s Prophet“ líbí. Postupy jsou sice dopředu více méně známé, zpěvák také
nepatří zrovna k nejvýraznějším, ale skladby hnětou opravdu pěkně. Oceňuji,
že se kapela snaží, aby album bylo pestré, nebrání se pomalejším pasážím, sem
tam až doomových vsuvkám a melodicky blackovým chvilkám. Přiznám se, že
zpočátku jsem byl poměrně skeptický, dokonce jsem chtěl napsat dost kritická
slova, ale časem ostrost mých slov notně otupěla. Najednou jsem zjistil, že přes
všechny výtky si album užívám a jsem vlastně spokojený. Nikde sice nic nebolí,
ani nedrásá, ale spíše temně rozjitřuje. A to není rozhodně málo.
„Dead God´s Prophet“ je zvláštním albem.
Dozrálo pro mě až po nějaké době. OGOTAY jsou klasičtí zástupci polské death
metalové školy, kteří se ale nebojí oprostit od zavedených postupů a smaží se
posunout svoji hudbu k větší pestrosti. Ne vždy se jim to daří, ale jako
celek album v pohodě obstojí. Občas mi chybí trošku větší tlak, někdy
postrádám ostrost, ale jinak si užívám desku do sytosti. Možná by některé
skladby chtěly trošku zkrátit a nahrávka by si určitě zasloužila víc špinavější
produkci. Osobně si ale, přes všechny mé připomínky, CD velmi užívám a dávám si
ho do hlavy poměrně často. I v tom obrovském množství dnešních kapel jsou OGOTAY zajímaví. Jejich tvorba není určitě
na jeden poslech. Spíše bych doporučil pečlivější rozbor. Death metal
v podání těchto polských bojovníků je rozhodně zajímavý a už teď se těším
na další album. Dobrá nahrávka, která postrádá větší tlak.
Asphyx says:
The “Dead God´s Prophet” is a very strange album. I
can appreciate it after a long time. OGOTAY is a classic band which plays a
Polish death metal and it is not afraid to be free of established actions. It
fries its music to the better colorfulness. Not successfully every time,
however the album as a whole is able to hold up. Sometimes I miss some more
pressure and sharpness, however I enjoy the album a lot. Maybe some of those
song could be shorter and the album could use a dirtier production. Although I
criticize it I really enjoy this album and I listen to it very often. Even in
this wide spectrum of band the OGOTAY are very interesting. Their music is not
for one-time listening. I would suggest to be more precise during listening.
The death metal by these Polish soldiers is very interesting and I´m looking
forward to hear the next album. Good album which is lack of more pressure.
Seznam skladeb:
1. Dead God’s Prophet
2. Antiseptic Hell
3. Axis Mundi
4. Entering The Void
5. Bastards And Orphans
6. Kneel And Die
7. The Wasteland
8. Huge Fucking Nothing
2. Antiseptic Hell
3. Axis Mundi
4. Entering The Void
5. Bastards And Orphans
6. Kneel And Die
7. The Wasteland
8. Huge Fucking Nothing
Čas: 37:11
Sestava/band:
Guff-guitar
Andy-guitar
Simon-drums
SVierszcz - Vocals
/ Bass