 |
| Venom Inc. |
„Ty
už ses definitivně zbláznil, viď?“:
prohlásila moje žena, když jsem ji asi před 14 dny nadhodil
myšlenku, že bych se 16. října na celý den a noc vzdálil a
odjel do Brna na koncert. „Doufám,
že aspoň pojedeš autem?“:
zeptala se a když jsem dopověděl, že ne, že chci zkusit vlak,
koukala na mě jako na absolutního „mimochoda“.
Měla svým způsobem pravdu. Sice jsem měl pozvánky na dalších
pět akcí, levnějších, bližších, ale já stejně nakonec
zvolil cestu přes celou republiku. A nejhorší je, že měla úplnou
pravdu. Dlouhý den na cestě, překonat celkem 738 km vlakem, 22
hodin v kuse, přežít zimu, asi i hlad a žízeň a nechat moje
stárnoucí tělo hezky potrápit. Tohle všechno mluvilo proti. A
ještě absolvovat celou peripetii sám. Jenže já se zasekl. Prostě
jsem chtěl. Vlastně ani nevím proč. VADER jsem viděl mnohokrát.
VENOM INC. jsou bez Cronose stejně poloviční, tak proč se tak
trápit?
 |
| Vader |
Nakonec
rozhodlo hlavně to, že jak VADER,
tak VENOM
INC.
budou hrát ze starých alb a demonahrávek. Samozřejmě, přispěl
k tomu i notně fakt, že už jsem dlouho nikde nebyl vlakem a chtěl
jsem od těch všech starostí vypadnout. Vypnout počítač v práci
i doma, do kapsy si narvat hloupý telefon, sbalit foťák, lístek,
pár stovek a jít do toho. Byla to pro mě tak trošku výzva.
Plánoval jsem tentokrát dlouho dopředu, tiskl si mapy, srovnával
jízdní řády a nakonec stál v pátek vyzbrojen svačinou,
nezbytnými proprietami a odhodláním na vlakovém nádraží v
Plzni. Byla zima, bolel mě zub a už při čekání na spoj do Prahy
jsem si říkal, že jsem se asi fakt zbláznil.
 |
| Venom Inc. |
Usedám
do kupé, nasazuji pečlivě zvolenou hudbu na uši a prolévám se
magnézií proti křečím. V Praze čekám skoro půl hodiny a už
to svištím na Brno. Kolem se míhají stromy, vlak drkotá, skřípe,
sune se pomalu k cíli. Jsem zase, jako za mladých let dharmovým
tulákem, jak vystřiženým z románu od Jacka Kerouacka. V kupé se
mi střídají různé postavy a skoro každý se chce bavit.
Zvláštní, mé metalové mimikry tentokrát příliš nefungují.
Konečně Brno. Vytahuji vytištěnou mapu a itinerář se sepsanou
cestou tak, abych na to viděl i v noci. Po chvilce hledání prvního
záchytného bodu zavětřím jako honicí pes a jdu na to. Nohy jsou
pevné, do plic mi proudí studený vzduch a já si to šlapu po
jihomoravské metropoli. Sem tam něco fotím, potkávám nějaký
candrbál křesťanů na náměstí a hledám klub Melodka. Něco
přes půl hodiny mi to trvá a když jej naleznu, ještě
není otevřeno. Jdu dolů do klubové hospody brněnské Komety a
zahlídnu VENOM INC., jak se ládují knedlíky. Kývneme na sebe s
Tony Dolanem, jako dva lidi - „přátele“, co se znají jen z
facebooku, ale nechci jim kazit jídlo, tak si jdu dát dvě
Starobrna.
 |
| Vader |
Melodku
jsem naposledy navštívil ještě v dobách, kdy to byl poměrně
pajzl. Změnilo se toho hodně. Prostředí je pěkné, moderní,
obsluha milá, pivo mi taky celkem šmakuje. Být místní, tak tu
asi trávím spoustu času. Korzuji po sále a je to zvláštní
pocit. Je to tak daleko od domova, že tu nikoho moc neznám. I když,
najednou přistupuje jedna mladá slečna, chvíli stydlivě klopí
oči a pak se zeptá: „Nejsi
náhodou ty ten Mrtvý muž?“.
Nejdříve nevím, co se děje a pak mi docvakne, že tato hezká
dívka čte můj skromný blog. „Chtěla
jsem tě jen pozdravit, Asphyxi, čtu tě každý den“:
dodává a já jí pokorně děkuju, až se musí hory zelenat.
Hergot, mě je tady najednou dobře! Koukám se i po dalších
holkách, ale už žádná nepřichází. Každopádně, pokud vám
někdo bude tvrdit, že moravská děvčata a ženy jsou nejkrásnější
u nás v republice, tak mi klidně tohle přiznání přineste,
podepíšu ho vlastní krví. Nebýt ženatý, tak v Brně snad
zapustím kořeny.
 |
| Vader |
Moje
anabáze nabírá na obrátkách a já se těším na první kapelu.
Jsou
jimi doom sludgeoví Američané ZOMPOK.
Chvíli moc nevím, co se děje, protože z pódia na mě leze takový
ten hluk, vhodný tak pro extrémnější hipstery. Nic pro mě,
říkám si po chvíli. Není to vyloženě špatné, ale já v
tomhle ranku preferuji přeci jen trošku jiný způsob vyjádření.
Je to sice syrové, ale zároveň šíleně utahané. Alespoň tedy
na mě. Jednoduše takový hodně vylouhovaný CROWBAR. Možná je to
ale způsobeno tím, že jsem přijel na úplně jinou muziku. Jsem
zkrátka tenhle večer naladěn úplně na jinou notu. Mě tohle
bědování zase tolik nebere a když už, tak v odlišném podání.
ZOPMOK tedy celkově nic moc.
 |
| Zompok |
A
už je tu druhá kapela. Jsou jimi ostrovní DIVINE
CHAOS.
Ti hrají death/thrash a hrají ho vcelku dobře. Britští šílenci
uchopili tento styl více melodicky, než jak bývá obvyklé v mých
sbírkách a já po chvilce zjišťuji, že mi ten mix starých riffů
trošku narušuje moji celkovou pohodu. Co mi ale nechutná nejvíc,
tak je uštěkaný zpěvák. Chvilkové „death melodic“ metalové
výjezdy jsou totiž kombinovány ještě s takovým tím metal
coreovým frázováním. Pocitově to není úplně špatné, ale
také nic, co by alespoň trošku rozhýbalo moje staré kosti.
Připomínají mi svým výrazem německé DEW-SCENTED. Líbí se mi
kytary a jejich sóla, ale po nějakých řekněme třech skladbách,
se už docela nudím. Odcházím tedy raději doplnit tekutiny a
podívat se na merchandise.
 |
| Divine Chaos |
Tak
předkapely bychom měli a teď už konečně něco od podlahy. Těším
se jak na své srdcové VADER,
jejichž koncert jsem absolvoval někdy poprvé po revoluci v polské
Wroclavi, kde to bylo hodně divoké (a já byl ten večer navěky
proklet), tak na VENOM
INC.,
kteří sice působí bez Cronose trošku jako torzo, ale zažil jsem
nedávno v Praze před OBITUARY smečku M-PIRE OF EVIL, která mě
tenkrát s Tony Dolanem za mikrofonem a Mantasem u kytary doslova
rozsekala.
VADER
jsem viděl naposledy před třemi lety v Plzni. Byl to parádní
klubový koncert, který se mi doslova vryl do paměti. V Brně nám
pánové předhodili kusy krvavého masa z demonahrávek jako
„Necrolust“(1989), „Morbid Reich“ (1990), ale i něco z
prvního dlouhohrajícího záseku „The Ultimate Incantation“
(1992). Zkrátka a jednoduše, doba mého mládí, časy prvních
setkání s death metalem. Doslova a do písmene se mi do žil vlila
neskutečná energie. Necítil jsem žádnou únavu, ani bolest.
Nechal jsem si to od Petera a jeho smečky vyloženě narvat do uší.
Přijde mi, že pan „kapelmajster“ s roky zraje jako dobré víno.
Jeho hlas je vyřvanější, mocnější. Pro mě osobně je
neskutečnou ikonou. VADER to v Brně srovnali se zemí. Vypustili ty
nejkrutější šlehy, zavzpomínali s námi na dobu, kdy ještě
spoustě fanouškům teklo mlíko po bradě a my staří death
metaloví psi jsme byli na vrcholu blaha. Kdybych měl přijet jen na
tyhle maniaky, vyplatilo by se. Všechno mi tak nějak krásně
zapadlo do sebe. Cítil jsem jiskření a tepot davu, sílu hudby a
dupal do země rytmicky nohou jako vítěz Velké pardubické. Tohle
byl old school přesně podle mého gusta. VADER v plné polní a
opět vynikající! Skvělý set!
 |
| Vader |
VENOM,
další srdcovka. Tentokrát jako VENOM
INC. Ve
složení Mantas, Demolition Man a Abaddon. Pro někoho málo, pro mě
super sestava. Já se vážně těšil. Vím moc dobře, že každý
má rád jiné období téhle legendy, jenže já si obzvlášť na
roky 1988-1992 hodně potrpím. A bylo to dobré, přátelé. Byl
jsem původně skeptický, přiznávám, ale bylo to vskutku parádní.
Tony Dolan je neskutečný showman a k téhle „jednoduché“
muzice se jeho obličeje hodily jako k mrtvému pořádná rakev.
Tenhle kousek historie jsem sice sledoval kdysi jako opravdu malý
smrádě, ale časem jsem k ní dozrál, byl také proklet a navěky
uhranut. Stejně jako na brněnském koncertě. Staří pánové
přednášeli ze starých učebnic pravěkého black metalu, které
kdysi sami sepsali a nahráli. Víte, já vám podobnou muziku nebudu
nikdy hanit. Vyrůstal jsem na ní. VENOM INC. byli neskutečně
„heavy“. Mám rád kapely, které si to přijedou užít spolu s
fanoušky a mistři byli jak utržení ze řetězu. Osobně mě
každý ze zahraných songů zasáhl někde přímo u aorty. Klasika
je klasika a na tu mi nešahejte. A tady byla zahrána od
neskutečných pohodářů a mistrů ve svém oboru. Moc hezké to
bylo. Odcházel jsem nadšen.
 |
| Venom Inc. |
Chvíli
bloumám po klubu, fotím se s VADER a kupuji si jednoho lahvového
Draka na cestu. Musím trošku odpočívat, protože už se mi
opravdu dlouho nestalo, abych pařil přímo ve středu kotle na dvě
skupiny po sobě. Co jsem koukal, tak nás starých fotrů bylo víc.
Návštěvnost
byla velmi dobrá, nevím, kolik se vejde do klubu lidí, ale působil
hodně zaplněně. Pochválit musím zvuk, obzvlášť obě hlavní
smečky zněly jako z desek. Za mě jednoznačně palec nahoru. K
organizaci nemám připomínek, snad jen, že by bylo příště
dobré dopředu uveřejnit přesné časy hraní kapel, abychom mi,
co dojíždíme nebyli zmateni. Palec nahoru za velmi milou obsluhu,
takto by to mělo vypadat!
 |
| Mr. Asphyx and Vader |
A
tohle byl konec. Tedy ten hudební. Mě ještě čekalo takové malé
soukromé peklo. Odcházel jsem pomalu na nádraží. Deštěm,
setmělými ulicemi. Byl jsem jak raněný srnec (nebo spíše starej
vlk). Napadal jsem na jednu nohu, ploužil se nočním Brnem a čekal,
až pojede vlak. Pak už to celé bylo o tom, že jsem střídavě
zíral do tmy, pospával a v Praze se pokoušel vyhnout prodejným
homosexuálům a bezdomovcům. Ano, metalový šílenec Asphyx (tedy
má maličkost) si tu noc neustlal zrovna na růžích. A je tady
(konečně!)
Plzeň. Vrážím do dveří, děti už sedí u ranních pohádek a
synátor pronese: “Mami,
je to dobrý, táta přežil“.
„Bylo
to super!“:
dodám já a svalím se na postel. A co bylo potom? Vlastně nic.
Zůstala spousta vzpomínek, tenhle skromný zápis, pár fotek a
hlavně hlava plná zážitků. Co na tom, že budu rozlámaný ještě
pár dní? Jednou, až se starý nezvednu z kolečkového křesla,
budu mít aspoň co vyprávět. Já myslím, že moje křížová
výprava do Brna se opravdu vydařila. Hallellujah, God is dead!
Hlásím, že mise byla splněna.
Setlist Venom Inc.
(absolutně bez záruky):
Prime Evil, Die
Hard, Don´t Burn the Witch, Live Like an Angel (Die Like a Devil),
Buried Alive, Raise the Dead, One Thousand Days in Sodom, Warhead,
Schizo, The Seven Gates of Hell, In Nomine Satanas, Bloodlust, Sons
of Satan, Welcome to Hell, Black Metal, Countess Bathory, Witching
Hour
Ostatní fotky/ other photos:
Ostatní fotky/ other photos:
VIDEO
– omluvte prosím, sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
VADER
VENOM INC.
.JPG)