DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE
- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND
sobota 3. října 2015
Home »
» Report, foto, video – S.D.I., RADIOLOKÁTOR, MURDER INC., KAAR – club Nová Chmelnice – Prague – 2.10.2015
Report, foto, video – S.D.I., RADIOLOKÁTOR, MURDER INC., KAAR – club Nová Chmelnice – Prague – 2.10.2015
Hrozně
příjemné pro mě bývá, když za mnou přijdou mé ratolesti a
chtějí po mně, abych jim vyprávěl, jaké to kdysi, za mého
mládí bývalo. Jako každému, lehce ješitnému chlapovi mi to
dělá moc dobře. Vyprávím dlouhé příběhy z doby, kdy
byla džínová vesta obvyklým oděvem. Když pak vidím ty hltavé
dětské oči, jsem ve svém živlu. Někdy letos na jaře při
jednom takovém příběhovém odpoledni jsem se dostal na časové
ose do let, ve kterých jsme s klukama tenkrát poslouchali
německé speed metalisty S.D.I.
a musel
jsem své příběhy hodně upravit. To nebylo rozhodně nic pro malé
děti. Kdysi jsme totiž v restauraci U Dubu v Mladé
Boleslavi strávili s naší tehdejší thrash partou spoustu
volného času. Cestou z hospody jsme pak vždycky v podroušení
vyřvávali na celé město:
I
want it here and now Don't want to see your show If you love
the way I guess I want you to undress
I
want it fuck you
I
want it fuck you
………a pak už jenom a pořád dokola ten samý refrén. Zajímavé
bylo, že kolega Prcalík uměl tenkrát „porno hekat“ skoro
úplně stejně, jako žena, která se do toho opírá někde
uprostřed songu.
Jenže
tohle svým devítiletým dětem říkat opravdu zatím nemůžu.
Musel jsem tedy dávný příběh zjemnit, osekat a udělat z něj
spíš takovou thrash metalovou pohádku o samých hodných,
způsobilých a slušných lidech.
Radiolokátor
Nevěřil
bych, že se šílená trojice S.D.I.
ještě dá vůbec znovu dohromady a pojede nějaké turné. Nikdy
sice nebyli mými vyloženými srdcovkami, ale jak známo, nostalgie
je velká svině. Stejně jako v případě DECEASED (ty mám
samozřejmě o hodně raději a koncert se loni opravdu povedl) jsem
je zkrátka musel ještě vidět. Opět jsem tedy požádal kolegu
Michala, aby mě na tenhle thrashový večírek dopravil. Souhlasil a
tak nic nebránilo tomu, zase po týdnu dorazit do hlavního města.
V pátek
jsme vždycky totálně utahaní z práce a tak chvilku
překonáváme únavu a cestou do Prahy se dostáváme do dobré
nálady. Pomalu, ale jistě. Je proč, jedeme přece do thrashových
lázní.
S.D.I.
Na
Chmelnici dorážíme sice pořád znavení, ale přeci jen už
s úsměvem na tváři. Někdo na tenhle klub nadává, jiný ho
vychvaluje do nebes. Já to mám tak nějak uprostřed. Nevadí mi,
ale nejsem z něj ani nijak nadšený. Na internetových
stránkách se psalo o zbrusu nové aparatuře a tak jsem byl na zvuk
opravdu zvědavý. Jinak mi Chmelnice přijde trošku jako sál, kde
se diskofilové snaží dělat metal. Jinak ale spokojenost.
Druhý
den jsem musel řídit, tak jsem nepil pivo (dal jsem jen jednoho
vodnatého Kozla 11), ani jiný alkohol. Normálně bych vám to asi
hrdě nesděloval, ale nutno si uvědomit, že posuzování hudby
bylo u mě tím pádem trošku jiné. Více vynikly různé
nesrovnalosti a člověk byl vnímavější. Musím také rovnou
dodat, že jsem přijel jen na jednu jedinou kapelu (S.D.I.) a zbytek
mě ani moc nezajímal. Pokusím se napsat pár slov o každé
smečce, ale berte to tentokrát trošku s rezervou. Mé pocity
z předskokanů nebyly zrovna z nejlepších. Tedy alespoň
zpočátku. Pojďme tedy na to.
S.D.I.
Od
MURDER
INC. jsem
vůbec nevěděl, co čekat. Jsem z českého thrashe dávno
venku a místní scénu příliš nesleduji, ale o téhle kapele jsem
již občas něco zaslechl. Berounská skupina zahrála velmi
tradiční, klasický thrash, s divnými českými texty. A
rovnou nastavili laťku poměrně nízko. Dokonce si troufám tvrdit,
že pánové byli ještě o nějaké to procento horší, než při
poslechu z bandzone. Já podobné skupiny moc nechápu. Jako ano,
starý thrash znovu letí světem, ale nestačí jen do toho mlátit
podle dávných postupů. Nutno přidat alespoň pořádnou dávku
energie a síly (taky samozřejmě talentu), jinak se pořád bude
jednat jen o obyčejné retro. Nic proti tomu, ale když mě to
poslední dobou šíleně nudí. MURDER INC. tedy odehráli vcelku
slušné vystoupení, které bohužel nepřekvapilo vůbec ničím.
MURDER INC.
KAAR
jsem viděl nedávno v Plzni. Nezaujali mě. Jejich thrash je
sice správně starý, ale znovu jsem se chvílemi nemohl zbavit
dojmu, že jsem zrovna na nějaké vesnické zábavě. Už jsem to
jednou psal, ale s touhle kapelou mám problém tak nějak
napůl. Něco bylo odehráno dobře, občas zaujal nějaký ten
ostřejší riff, ale jinak nic moc. Bloumal jsem po pár skladbách
raději klubem a klábosil s kamarády. Tak asi tak. Víc myslím
dodávat netřeba.
KAAR
RADIOLOKÁTOR
jsou
přeci jen trošku jiná liga. Tihle pánové už mají něco za
sebou a ty zkušenosti byly na pódiu rozhodně znát. V současnosti
asi nejlepší thrashový revival ukázal všem, jak se to má hrát.
V některých skladbách sice pořád preferuji a budu mít
raději originály, ale celkově to mělo alespoň grády. Celému
představení samozřejmě dodávala šťávu i jihočeská thrashová
legie fanoušků, která předvedla jedno ze svých oblíbených
spartakiádních cvičení. Některé skoky z pódia byly už o
strach, ale tak aspoň bylo na co se dívat. Hudebně mě sice
RADIOLOKÁTOR poměrně míjejí (a to i jejich vlastní tvorba) a CD
bych si asi nekoupil, ale takhle naživo to bylo dobré. Ne příliš
originální, ale slušně zahrané. Zvuk byl ale vyloženě zprasený
a tak byla převážně slyšet jen monotónní přebasovaná koule.
Myslím ale, že před hlavními hvězdami večera nás tahle úderka
alespoň trošku rozproudila.
RADIOLOKÁTOR
A
pak to přišlo.
Postával
jsem pod pódiem, šteloval jsem si foťák na noční vidění a
přehazoval myšlenky do svého mládí. Po chvilce jsem měl všechno
nastaveno a netrpělivě jsem očekával, co přijde. Bude zvuk
stejný, jako ze stokrát kopírované kazety? Jak to mistři dají
v tomhle věku? Únava ze mě spadla úplně a napětí bylo
velké. Rozhodnut si vše užít, odhodil jsem kritické ucho a
nastavil se pro pohodu a vzpomínky. Ta stará kurva nostalgie byla
zase tady.
S.D.I.
provedli
thrashový nálet jako poslední. Pod pódiem se shromáždilo velké
množství jak starých „prostatiků“, kteří přišli na kapelu
svého mládí, tak spousta ještě neochmýřených mladíků.
Zajímavé, to jsem tedy nečekal. Od prvního do posledního songu
jsem měl co dělat, abych si neukroutil hubu, jak jsem zpíval spolu
s S.D.I. Bylo na nás obou (na mě i německých maniacích)
sice znát, že už nám není dvacet, ale na výkonech se to
rozhodně nepodepsalo. Míval jsem u téhle sebranky vždycky moc rád
takový ten punkový feeling a ten byl cítit vlastně po celou dobu
vystoupení. Nevím, nakolik byla moje spokojenost způsobena
radostí, že pány vůbec vidím, ale byl jsem úplně mimo. Já
vlastně ani pořádně netuším, jak set proběhl. Jen jsem stál,
kýval se do rytmu, vznášel se někde v meziprostoru a vnímal
všemi póry celou tu historii, která slézala z pódia jako
žhavá láva.
S.D.I.
Vím, že občas se ke mně někdo naklonil, něco mi
řekl, ale nevnímal jsem. Měl jsem uši, oči i celé své pomalu
kornatící srdce jen pro tyhle bastardy. Je to stejně zvláštní,
že si nejvíc poslední dobou užívám staré bardy. Jako bych měl
někde v genech zakódované všechny skladby, melodie. Nebudu
už dál nic psát. Stejně to jsou jen slova fanouškova, která
mocně převažují jakoukoliv kritiku (to víte, že to nebylo
všechno úplně ono, sem tam mi přišel ne úplně dobrý zvuk a
občas to 52 letý Mr. Reinhard lehce neuzpíval). Byl jsem na
vrcholu svého retro blaha (kapela byla „dojatá“ úplně stejně
jako já) a zbytek mi je vcelku jedno. Užil jsem si to opravdu
vrchovatě. Hotovo, víc už opravdu neřeknu, bylo to pro mě moc
osobní.
S.D.I.
Zvukově
to bylo na Chmelnici stejné jako před výměnou aparatury. Ono to
asi nebude v technice, ale v rukách. První tři kapely byly hrozně
nahlas a pan zvukař by možná mohl pochopit, že existuje i jiný
nástroj než basa. Návštěvnost byla vynikající, nevím, kolik
lidí se do klubu vejde, ale bylo plno a nedýchatelno. Musel jsem u
předkapel odcházet na čerstvý vzduch. Příjemné setkání ve vestibulu s
kamarády naladěnými na stejné vlně doplnilo celkovou atmosféru
retro pohody. Díky za pokec přátelé, vážím si toho.
S.D.I
Po
S.D.I.
jsem byl pěkně vyčerpaný, rozhozený jak ženská v přechodu
a působil jsem ještě kousek od klubu (cestou domů v autě)
jako mimozemšťan. Musel jsem si myšlenky zase srovnat do normálu
a uspořádat si to, co jsem zažil. Přijel jsem na jednu kapelu a
vyplatilo se! Až budu zase jednou dětem vyprávět, přidám
páteční příběh klidně do svého repertoáru. Zapadne tam jako
Němci do krytu. Celý večer to bylo skvělé retro jako řemen.
old school maniac - Mr. Asphyx
PHOTOGALLERY
author of photos – Asphyx
-for original size click on photos
-pro zvětšení klikněte na fotky MURDER INC.
KAAR
RADIOLOKÁTOR
S.D.I.
OTHERS
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/sorry for worse sound