ENDLESS AFFLICTION
– Savage Retribution
CD 2015, vlastní
vydání
Poslední
dobou se mi zdá, že je novou módou se fotit s uříznutými hlavami, případně
si udělat nějaké ty selfie s co nejvíc zohavenými těly. Vždycky jsem
podobné praktiky a nechutnosti přisuzoval období někdy tak kolem středověku
(kdy byl místo mobilu obyčejný malovaný obraz). Tedy mimo válečných období, kdy
„samozřejmě“ žádná pravidla neplatí. Jenže v současnosti už média, ani
dotyční vrazi nevědí, jak alespoň trošku zaujmout. Všechno se žene do šílených
extrémů, nikoho nic už moc nešokuje. Otupěli jsme, stačí se podívat na některé
děti. Začínají se stírat rozdíly mezi virtuální a krutou, syrovou realitou.
Když se někde stane nějaká nehoda, místo první pomoci se každý fotí. Hlavně
krev! Někteří lidé mluví o začátku konce světa, jiní uklidňují a hovoří
s klidem o pár vyhrocených situacích. Na poli hudebním už bylo také, mimo
vyloženě extrémních pazvuků, řečeno vše. Kapely se proto snaží, stejně jako
zmíněné, morbidní televizní hvězdy současnosti, překročit hranice již zahraného
a alespoň občas překonat nepsanou hranici toho, co je ještě považováno za
„normální“. V muzice má podobné počínání jednu obrovskou výhodu. Nikomu se
tím neublíží, snad jen pár jedinců přijde o sluch. Tedy alespoň v případě
řeckých ENDLESS AFFLICTION.
O
téhle smečce toho na internetu příliš nenajdete. Inu, underground, řeknete si,
ale možná je to i určitá snaha, nebýt všem ihned na očích. Pánové se raději
soustředí na hudbu. Ta je zde velmi propracovaná, lahodící uchu snad každému,
co kdy hrál na nějaký nástroj. Technicko brutální progresivita je zde smíchána
s až zvláštním tlakem. Skladby jsou velmi složité, plné různých kudrlinek,
vyhrávek, zvuků snad odněkud z pekla. Připomíná mi to každodenní ranní
průchod dílnou v naší práci. Tam také slyšíte šumění a dunění strojů a
potom pak těžko identifikovatelné zvuky připomínající hukot turbín. ENDLESS AFFLICTION jsou velmi podobní,
jen ke všemu tomu hluku přidávají ještě velmi časté, deptající mezihry,
vybrnkávání. Jde z toho až strach. Možná se někdy nechávají až příliš
unést, ale s tím se v tomto stylu tak nějak počítá. Některé melodie
doslova tahají za uši, až to bolí. Zde je to ale samozřejmě chtěné a každý
fanoušek si podobné disharmonie rád užije. Já jsem zdrženlivější nebo spíše
odtažitější.
Psát o
podobných deskách je pro mě vyloženě za trest. Moje uši a většinou i nálada
nejsou pravděpodobně hodny. Snažím se skrz novinku „Savage Retribution“ alespoň nějak prokousat, vstřebat ji a stát se její
součástí, ale není mi přáno. Jsem asi moc starý, ale mě takovéto exhibice
přijdou hrozně sterilní a nezáživné. Myslím si, že se tady hraje spíš pro
muzikanty, než pro „obyčejného“ strávníka. Samozřejmě, uznávám veškeré kvality,
velmi dobré hráčské schopnosti i snahu o jinakost, ale chybí mi takový ten
obyčejný feeling, tlak, který mám u nahrávek tolik rád. Jsem moc rád, že jsem
oproštěn od bodového hodnocení, protože tady bych sázel na stupnici hodně
nízko, i když vím, že spousta lidí album ocení a užije si ho do sytosti. Jak
z toho ven? Jednoduše. Desku vám mohu s klidem doporučit. Sám ji ale
poslouchat nebudu. Na mě je až příliš často obestřena deptajícími chvilkami a
spletitými momenty, které se mi vyloženě protiví.
ENDLESS AFFLICTION letos nahráli album,
které je velmi komplikované, technicky skoro dokonalé a svým způsobem šílené.
Do technického death metalu Řekové progresivně vkládají různé mezihry, preludia
a deska působí jako ozvěny z psychiatrické léčebny. Osobně mě album vůbec
nechytlo, ale chápu, že mnohým současným fanouškům se bude hodně líbit.
Odrazuje mě velká komplikovanost, až příliš časté zvraty ve skladbách i ne moc výrazný vokál. Na evropské poměry se jedná samozřejmě o velmi dobrou
desku. Mě ale chybí větší živelnost, nespoutanost. Progresivní technický death
metal, který rozhodně není pro každého.
Asphyx says:
ENDLESS AFFLICTION launched the new album this year
and it´s very complicated. Technically speaking it´s perfect and someone would
say crazy. These Greek guys put some intermezzos and preludias into the
technical death metal. This album sounds like an echo from a mental hospital. I
have to say that this album is not for me, it didn´t catch my attention at all.
However, I understand how many fans would love it. I don´t enjoy the
complicated structure or the periodical reverses in songs and there is also not
very strong vocal. Speaking about Europe music I would say this is a very good
album. For me there is actually not enough spontaneity and rampancy. This is a
progressive technical death metal which is not for everyone.
Seznam skladeb:
1. Domain Of Death I
2. Into Oblivion
3. Chaotic Cosmogeny
4. Personification Of Evil
5. Ascendant Of The Night
6. Propator
7. Morbid Hypnosis
8. Savage Retribution
9. Gorgon's Eye's
10. Domain Of Death II
Čas: 37:26
Sestava/band:
Manolis
Karavidas – basa, kytara
Alex
Dimou – kytara
James
Mansakorth - zpěv
.JPG)