SLAYER - Repentless
CD 2015, Nuclear Blast Records
Tak a je to tady! Dlouho očekávané album slovutných SLAYER je venku (pošta tentokrát zafungovala na výbornou - jinak byl můj poslech podpořen digi formátem přímo od labelu). Zajímavé bylo, jak už podle prvních uvolněných skladeb k poslechu všichni věděli, jaká deska bude. Diskutovalo se o ní snad všude. Nahradit Jeffa Hannemana a jeho nezaměnitelné riffy jednoduše nejde, o to se vedly spory asi nejčastěji. To bylo jasné každému. Pak byl představen obal, pro mě zajímavý, pro jiné totální propadák. A nakonec už to přišlo. Nějaký dobrák dal mp3 ke stáhnutí na net a rozpoutalo se peklo. Od blahořečení až po proklínání. Tolik emocí nebudí snad žádná jiná kapela. Není divu. I pro mě to byl (a vlastně dodnes je) neskutečný kult. A jak že se osekaná sestava poprala s novinkou? Nutno rovnou říct, že jak kdy.
Pocitově mi přijde, že je album uspořádáno tak nějak na přeskáčku. Dobrá skladba střídá horší. Celkový dojem je u mě pak takový rozpačitý. Ne, opravdu to není a nebude další legendární album. Zase na druhou stranu, není to ani vyložený průšvih. Otázkou spíš je, co by dnes fanoušci řekli, kdyby na nahrávce nebyla nálepka SLAYER. Od prvního tónu je sice jasné, o koho se jedná, sound je nepřehlédnutelný (i když bych byl rád za naléhavější), ale chybí mi takový ten dávný pocit, že mě songy položí rovnou na lopatky. Jakoby se Tom Araya a jeho parta báli zahrát něco ostřejšího, oni se vlastně jenom motají v tom, co už kdysi složili.
Nejvíc cítím závan starých časů v rychlejších pasážích, kdy se do toho opřou plnou parou. Bohužel, typické (a u mě tolik oblíbené) pomalé úvodní riffy na mě moc nefungují. Zpočátku jsem si myslel, že to bude totální propadák, ale není to tak úplně pravda. Občas na povrch přeci jen vyvře dávná síla a kapela se alespoň trošku odváže. Studnice geniálních melodií je zdá se dávno vyčerpána (bez Jeffa to není zkrátka ono), ale deska se poslouchá nakonec vcelku dobře.
Ne, vyloženě negativní názor ze mě určitě nedostanete, ale otázkou zůstává, nakolik je (a bude) to způsobeno nostalgií. SLAYER byli a navždy budou asi smečkou, která mi zůstane doslova zadřená pod kůží. To nelze vymazat, toho se nelze zbavit. Je to jako stigma, usazené někde v genech. Já se vlastně tak nějak i podvědomě snažím, aby se mi novinka líbila. Bohužel, taková ta divokost, dravost, se již skoro vytratila. Ono není divu, pánové už mají nějaký ten křížek na krku, ale mě to jednoduše chybí. Samozřejmě, takhle velké kapely jsou pod obrovským tlakem a to jak od nahrávací společnosti, tak od fanoušků. Verdikt je za mě tedy jasný. Vcelku dobré album, ale těch připomínek už mám poměrně spoustu. Deska se mi docela líbí, není to ale bez výhrad. Občas mi při poslechu mysl těká někde úplně jinde, nesoustředím se. A to je špatně.
SLAYER se svojí novinkou obstáli poměrně se ctí. Některé songy opravdu řežou, jiné jsou ale jen takovým doplňkem, výplní. Album postrádá hity, které složily v osmdesátých letech, ale jako celek se deska jinak docela povedla. Staří pánové se pokusili o návrat ve velkém stylu. To se tak úplně nepovedlo. Jeff Hanneman chybí. Některé riffy jsou ostré jako břitva, jiné obyčejné a nudné. V celé diskografii bych zařadil nahrávku někam mezi lehký nadprůměr. Přiznám se, čekal jsem trošku víc, ale vzhledem ke stáří a statusu kapely protentokrát přimhouřím obě oči. "Repentless" si užívám zkrátka tak napůl!
Pocitově mi přijde, že je album uspořádáno tak nějak na přeskáčku. Dobrá skladba střídá horší. Celkový dojem je u mě pak takový rozpačitý. Ne, opravdu to není a nebude další legendární album. Zase na druhou stranu, není to ani vyložený průšvih. Otázkou spíš je, co by dnes fanoušci řekli, kdyby na nahrávce nebyla nálepka SLAYER. Od prvního tónu je sice jasné, o koho se jedná, sound je nepřehlédnutelný (i když bych byl rád za naléhavější), ale chybí mi takový ten dávný pocit, že mě songy položí rovnou na lopatky. Jakoby se Tom Araya a jeho parta báli zahrát něco ostřejšího, oni se vlastně jenom motají v tom, co už kdysi složili.
Ne, vyloženě negativní názor ze mě určitě nedostanete, ale otázkou zůstává, nakolik je (a bude) to způsobeno nostalgií. SLAYER byli a navždy budou asi smečkou, která mi zůstane doslova zadřená pod kůží. To nelze vymazat, toho se nelze zbavit. Je to jako stigma, usazené někde v genech. Já se vlastně tak nějak i podvědomě snažím, aby se mi novinka líbila. Bohužel, taková ta divokost, dravost, se již skoro vytratila. Ono není divu, pánové už mají nějaký ten křížek na krku, ale mě to jednoduše chybí. Samozřejmě, takhle velké kapely jsou pod obrovským tlakem a to jak od nahrávací společnosti, tak od fanoušků. Verdikt je za mě tedy jasný. Vcelku dobré album, ale těch připomínek už mám poměrně spoustu. Deska se mi docela líbí, není to ale bez výhrad. Občas mi při poslechu mysl těká někde úplně jinde, nesoustředím se. A to je špatně.
SLAYER se svojí novinkou obstáli poměrně se ctí. Některé songy opravdu řežou, jiné jsou ale jen takovým doplňkem, výplní. Album postrádá hity, které složily v osmdesátých letech, ale jako celek se deska jinak docela povedla. Staří pánové se pokusili o návrat ve velkém stylu. To se tak úplně nepovedlo. Jeff Hanneman chybí. Některé riffy jsou ostré jako břitva, jiné obyčejné a nudné. V celé diskografii bych zařadil nahrávku někam mezi lehký nadprůměr. Přiznám se, čekal jsem trošku víc, ale vzhledem ke stáří a statusu kapely protentokrát přimhouřím obě oči. "Repentless" si užívám zkrátka tak napůl!
Asphyx says:
SLAYER succeed quite with honour with their news. Some of the songs are really good, but other are just addition. The album misses the hits composed in the 80th , but as a whole the CD is otherwise quite well. Old gentlemen tried to come back in a big style. And this is quite wrong. Jeff Hanneman is missing. Some riffs are sharp, other ordinary and boring. In their discography, I put the recording somewhere among light above the average. I admit, I expected a little bit more, but with regard to the age and status of the band, I narrow my eyes. "Repentless" I enjoy half only!
Skladby:
01 Delusions Of Saviour
02 Repentless
03 Take Control
04 Vices
05 Cast The First Stone
06 When The Stillness Comes
07 Chasing Death
08 Implode
09 Piano Wire
10 Atrocity Vendor
11 You Against You
12 Pride In Prejudice
Sestava/band:
Kerry King - kytara
Tom Araya - basa, zpěv
Paul Bostaph - bicí
Kerry King - kytara
Tom Araya - basa, zpěv
Paul Bostaph - bicí
Gary Holt - kytara
.JPG)