Příběh šestý – kazety, ty děvky muchlavý, CD ty disky placatý
No jo no, jsem stará páka.
Tuhle jsem našel u mámy doma pár pozůstalých, poměrně zmuchlaných kazet ze
svého mládí. Sepsal jsem o tom celý příběh, jen jsem zapomněl na to
nejdůležitější. Jak jsme vlastně tenkrát tyhle poklady získávaly? Byla to
neskutečná a v dnešních dnech už nepředstavitelná šmelina. Máme chalupu
v Jizerkách a tak to bylo na mě. Jezdívalo se do Jelenie Gory. Ženský pro
oblečky, já pro kazety. Poláci byli kurvy, oni nám ty pásky zkrátili a tak já
kolikrát po letech zjistil, že někde chybí nějaký song úplně, případně, že něco
není celé. Tyhle akce měly dohry na černém trhu v Boleslavi. Ne že bych se
tím živil, na to jsem moc velkej srab a ctím pravidla a zákony, ale nejděte
tam, když něco sháníte. Mám od té doby doma spousty CD, vinylů i kazet, které
už nikdy nikdo nesežene. Nebylo to zakázané a postihované, jako za dob našich
otců, to znám jen z vyprávění, dokonce v době převratu to bylo
tolerováno jako volné podnikání, ale úplně legální to nebylo. Cesty do Polska
jsem podnikal autobusem, vyjíždělo se ráno a kolikrát jsme se s podobně
postiženými u stánku poprali. Mám dobrou tělesnou konstituci a měl jsem již
poměrně vysoký pásek v karate, tak to nebyl problém, ale někdy jsem se pěkně
zapotil. Ta námaha a úlovky ale stály za to.
Vše se změnilo až
v době, kdy jsem poznal Chorvata. Mladej kluk, milovník Megadeth, kterému
vybombardovali celou rodinu. Utekl v rámci nějakého programu pomoci do
České republiky a jako správný vlasáč se k nám tak nějak automaticky
přidružil. Pil dobře, mluvil nakonec česky lépe než my a tak nás časem pojilo
až pokrevní bratrství. Hučeli jsme do něj dlouho a nakonec podlehl. Otevřel si
prodejnu s hudebními nosiči a dokonce nám sháněl CD. Sice je pravda, že za
jeden disk jsem dal půlku své prázdninové výplaty (tedy 60 dní práce= dvě CD),
ale zase na druhou stranu, pamatuji si každý kousek, každý příběh provázaný
s jednotlivými nahrávkami, který mám do smrti zafixovaný v hlavě.
Některé nosiče šly z Ameriky, kde měl Chorvat příbuzné, až půl roku, ale
zase ta radost, to si ani nedovedete představit. Na tohohle kluka hodně často
vzpomínám a nějak nemůžu nikde nalézt jeho stopu. Příběhy pamětníků mluví o
jeho návratu do Chorvatska, někdo mi něco říkal o sebevraždě, ale nic není
potvrzené. Pokud se tedy, ty chlape kudrnatá, někde ukrýváš, klidně napiš.
Pamatuješ, jak jsem spal u vás před obchodem, abych měl jako první desku
Metallicy, tu kluku spravedlivá, co jsi mi ji nemohl na černo schovat?
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):
