SKEPTICISM – Ordeal
CD 2015, Svart
Records
Jsem
bosý a opatrně našlapuji orosenou krajinou. Smráká se a nebo svítá, kdo ví?
Neřeším podružnosti, jsem součástí něčeho většího. Osamocený, s umolousanými
vlasy přemítám o nesmrtelnosti vesmíru. Kdo jsme a kam jdeme? Kdo jsem vlastně
já? Co mě dělá radost? Peníze nebo pohled laskavých očí? Otázek je mnoho, ale
jedna se mi pořád vrací. Už od malička. Co tady po mě vlastně na světě zůstane?
Pokládám jednu dlaň do druhé a modlím se. Ne k Bohu, ani k sobě, ale k
věčnosti. Pochopil jsem dnes vítr, vstřebal jsem déšť, umlčel jsem oheň.
Stačilo několik poustevnických dní v lese a neřeším zbytečnosti všedních dní.
Jsem očištěn, protknut meditacemi a pomalu splývám s přírodou. Nebral jsem si
nic, jenom víru v sebe sama. Teď ležím uprostřed pobroukávající louky a
vzpomínám na desku, o které jsem se skoro bál napsat. Novinka funeral doom
metalových SKEPTICISM mě donutila
opustit teplo domova a otevřela mi srdce dokořán. Vyšel jsem ven a pak mě
pohltilo samotné bytí.
77:44 minut. To je stopáž novinky s názvem "Ordeal".
Já se zrovna zmítal ve víru práce, stresu a chvílemi jsem si říkal, že asi
brzy padnu mrtvý hubou k zemi. Ještě, že jsem to neudělal. Jako by mě zadržela
samotná Prozřetelnost, protože mi do
toho všeho zmaru snesla znamení. V emailové schránce mi přistála nová deska a
já nějak automaticky (ruku mi asi vedl někdo z pekla nebo snad nebe?) kliknul a
pak se jen pomalu kýval u klávesnice a bloumal jsem pokojem. Všechno to špatné,
ošklivé a za nějaký ten den nashromážděné až někde v krvinkách, šlo ven.
Cítil jsem, jak mi z dlaní prýští, tryská po kouskách energie. Jsem nevěřící,
ale slova o Bohu jsem několikrát pronesl, přiznávám. Měl jsem pocity nastavené
někde mezi strach a radost. Pak zazněly mezi kytarami vložené varhany a já se
roztříštil na milióny kousků. Oči mě pálily, uši se srolovaly do ruličky obavou
o propíchnutí. Je to až k neuvěření, jak mě tahle deska zmuchlala k obrazu
svému.
Pokládám květiny na svůj hrob, omlouvám se za všechno zlé, co jsem kdy komu
způsobil, loučím se s vlastním osudem. Do nitra, někam mezi žilní stěny se mi
vlévá obrovská energie. Najednou nejsem velký, drsný chlapák, ale mám v sobě tolik
něžnosti, jako malé dítě. Usmívám se, dostávám do sebe po kousíčkách jednotlivé
kytarové plochy, připomínající mávání motýlích křídel. Chrčím spolu se zpěvákem
slova o zapomnění. Na rukách mě studí pramenitá voda z hor. Procházím se po
nekonečných cestách s těmito finskými funeral doomovými pionýry a rozvážně spolu
hledíme do krajiny. Vyjdu ven, pomalu, zadumaně, jak to dělávají pánové v
letech, kteří prožili smysluplný život.
Plavání v nočním jezeře. Odlesky měsíce od hladiny, bílá pěna před očima,
vdechování kapek roztříštěných nad nekonečnými hlubinami. Chlapi přece
nepláčou, napadá mě. Ne, to nejsou slzy, ale jen krůpěje zbytků,
které zůstaly po desce "Ordeal".
Kytary lechtají, sem tam lehce udeří, ale opatrně, že by nezlomily pavučinu.
Naléhavé, libozvučné, dlouhé jako cesta životem. Tak album působí na první
poslech. Každým dalším roste, mění se, vlaje ve větru jako utržené listí. Deska
spíš připomíná modlitbu na přivolání deště, než metalové album. Krása má mnoho
podob a tady bez uzardění přiznávám, že jsem se zamiloval stejně, jako do první
dívky svého života. Ano, s takovou čistotou. Líbí se mi to naříkání, připomíná
mi lehkost, s jakou umírají zvířata v lese. Jen tak si běhají, žijí a najednou
nejsou. Splynou a stanou se nekonečnem.
Hučí křídla nočních můr. Jenže já už u nich nejsem. Vrátil jsem se do té
olezlé, studené reality. Občas se o mě pokouší vztek. Sem tam vybuchnu.
Ale už vím, co na mě funguje. Nová deska SKEPTICISM.
Zaryla se mi pod kůži, zalezla pod nehty a zkroutila mi žaludek ve velmi ledových
křečích. Uklidňuje mě a naplňuje. Nemám dalších slov. Nejsou potřeba a tentokrát
stejně nestačí. Myslím, že buď pochopíte a nebo nebudete hodni. Není jiné
cesty.
Nakonec jenom tiše, abych nerušil, pronesu jediné a hrdé: "Děkuji, SKEPTICISM."
SKEPTICISM na novém albu jasně
dokázali, kdo je králem mezi funeral doomovými kapelami. Tam, někde ve finských
lesích, na opuštěné samotě, vzniklo album "Ordeal".
Je dlouhé, vznešené, plné smutku a vzpomínání. Připomíná pohřeb někoho blízkého.
Svět je při poslechu jakoby potažený černým rouchem a zima se vkrádá do našich
duší. Hudba je natolik naléhavá, že jsem ji při každém poslechu zcela podlehl.
SKEPTICISM hrají přesně tak, jak se od nich očekává. Pro někoho to možná bude
málo, ale je velmi příjemné setkat se zase jednou s mistry ve svém oboru.
Skláním se a děkuji! Vynikající album!
Asphyx says:
SKEPTICISM has showed who the king of funeral doom bands is. Somewhere in Finish forests, in abandoned hamlet the album “Ordeal” has been created. It´s long, eminent, full of sadness and recollection. I can reminds you a funeral of someone who was really close to you. During listening to this song you feel that the world is covered with black fabric and winter is seeking into our souls. This music is so acute that I totally truckled to it with every single time I listen to it. SKEPTICISM plays exactly the way they should. That might not be enough for someone, however it is very refreshing and nice to meet the masters in this field. I slaver and thank to them! Great and brilliant album.
Seznam skladeb:
01. You
02. Momentary
03. The Departure
04. March Incomplete
05. The Road
06. Closing Music
07. Pouring
08. The March And The Stream
Čas: 01:17:44
