NILE – What Should Not Be Unearthed
CD 2015, Nuclear
Blast Records
Snil
jsem o téhle chvíli už hodně dlouho. Archeologii se věnuji dlouhá léta, ale
zatím jsem objevil vždycky jen pár bezcenných grošů v hrncích. Od začátku
jsem ale věděl, že mě čeká něco velkého. O téhle hrobce jsem nikomu nic neřekl.
Vykradači hrobů sice mají svá echa, ale já za ty roky už vím, jak je obelstít.
Tady, stranou celého dění, kousek za písečnými dunami, by měl být pohřbený
jeden z faraónů. Podle maleb na zdi je jasné, že to byl mocný muž. Těch
několik mumií, které se rozpadly v prach vlivem čerstvého vzduchu, neberu
v potaz. Teď stojím před obrovskými kamennými vraty a měl bych do obrazce
vložit nějaký symbolický artefakt a vyřknout dle legendy zaklínadlo. Nic
takového nemám. Bude mi asi muset stačit nové album amerických death metalistů NILE. Opatrně pronesu modlitbu
z Knihy mrtvých a dveře se otevírají. Ovane mě po staletí usazený puch. Na
stěnách se začnou pohybovat stíny a já se náhle ocitám o několik tisíciletí
zpět v čase. Na rameni se mi usadil skarabeus a čeká, co bude dál. Padám
na kolena. Je zde. Pravý pokračovatel bohů. Všemocný a krutý faraón.
Poslech
novinky NILE se od počátku nese
v podobném duchu, jako jejich alba z přelomu tisíciletí. Snaha o
„návrat“ v diskografii je více než patrná. Oproti minulému albu „At the
Gate of Sethu“ ubylo atmosférických meziher a naopak přibylo techniky. Nálada
Blízkého východu je navozována převážně pomocí kytar a vokálů. Samozřejmě za
obrovského přispění bicího mistra George Kolliase. Album tentokrát roste u mě o
hodně pomaleji. Žádný počáteční šok a úder do obličeje nezažívám. Zvuk je
ošetřen dobře i když samozřejmě hlasitě. S tím, ale asi už bohužel nic
neuděláme. Nejvíc patrné je to u hlasu, který jakoby se nad vším doslova vznáší.
Jsou to ale jen drobné připomínky, berte to spíš jako povzdechnutí zmlsaného
fanouška, než něco zásadního, co by mi kazilo poslech. Celkově si to totiž u mě
novinka vyloženě oddřela. Přes tu techniku jsem se musel doslova prokousávat,
některé pasáže mi zprvu neseděly, ale nakonec došlo k vzájemnému propojení
a stali jsme se jedním mumifikovaným tělem i duší. Oceňuji klasické „Nile“
riffy, které jsou hodně mocné a svým způsobem vznešené.
Asi
nejvíc se mi ale stejně líbí, když se zvolní a mumie vylezou ven. To si pak užívám,
jako faraon se svými otrokyněmi. Doslova a do písmene cítím, jak mě omotávají
fáčem a mažou mastmi. V sarkofágu jsem pak spoutaný, bezmocný a nepomůžou
mi ani mé oblíbené kočky, které mají tu smůlu, že odejdou na onen svět se mnou.
„What Should
Not Be Unearthed“ se zdá být nejdříve
velmi hrubozrnným, neotesaným albem. Chce čas. Pro to, abyste pochopili jeho
náladu a směr, musí nějaká ta voda v egyptské řece řek ještě odtéct. Spletité
vyhrávky si dávají rande se středovýchodními motivy a styl, který je téhle
kapele vlastní už dlouhá léta, je patrný již podle pár prvních tónů. Pánové asi
už ničím příliš nepřekvapí a spousta příznivců death metalu bude hovořit o
vaření stále stejné vody, ale buďme rádi, že je máme! Jsou totiž velice vítaným
osvěžením v jinak poměrně zatuchlém jezeru technického smrtícího
kovu. Za sebe mohu hrdě prohlásit (a
opravdu mám ze sebe radost!), že jsem jako archeolog uspěl. Opět se sice
nejedná o bůhvíjaký objev a v historických knihách se o desce asi nebude psát
jako žádném přelomu, ale svůj odstavec o poctivé práci si určitě zaslouží.
Osobně mi to „stačí“ a jsem hrozně rád, že mohu stále objevovat další a další
zákoutí nového alba.
NILE se vrátili mezi pyramidy s velkou
energií a chutí. Exhumace mumií pokračuje, jen tentokrát je více technická a
propracovaná. Ubylo různých meziher, šumů i nářku otroků. Album ale kvůli tomu
rozhodně nepostrádá atmosféru ani náladu starých časů. Naopak, faraoni jsou
opět o něco krutější, šílenější a z Knihy mrtvých se stále předčítá. Deska
je takovým velmi příjemným návratem k prvním albům, jen s modernějším
zvukem. Vše korunuje krásný obal od Michala „Xaay“ Lorance. Osobně si desku
více než užívám, rád rozplétám jednotlivé motivy a na každý další poslech se
těším, jako oživlá mumie na čerstvé maso. Pokud bych měl nahrávku
charakterizovat jedním slovem, napsal bych, že je mocná. NILE sice nepřekročili
hranice stylu, který sami vytvořili, ale rozhodně obstáli se ctí. Letos nahráli
velice solidní CD, které ocení každý opravdový fanoušek kapely. Vítejte ve
starém Egyptě! Velmi dobré album!
Asphyx says:
NILE are coming back among pyramids with energy. The exhumation of mummies is going on, but this time it is more technical and sophisticated. There are no interludes, no hums and cry of slaves. The album doesnt miss neither the atmosphere nor the mood of old times. The Pharaohs are crueler, madder and there is reading from the Book of Death again. The sound is modern and it is a pleasant return to the first albums. There is a very nice cover of Michal "Xaay" Lorance. I enjoy this record very much, I look forward to the next listening, like mummy to fresh meat. The characteristic of this recording, in my opinion, is powerful. Nile recorded this year a very decent album for every fan of this band. Welcome to old Egypt. Very good album!
Seznam skladeb:
1. Call to Destruction
2. Negating the Abominable Coils of Apep
3. Liber Stellae - Rubaeae
4. In the Name of Amun
5. What Should Not Be Unearthed
6. Evil to Cast Out Evil
7. Age of Famine
8. Ushabti Reanimator
9. Rape of the Black Earth
10. To Walk Forth from Flames Unscathed
Čas: 50:03
Sestava/band:
Karl
Sanders – kytara, basa, zpěv, klávesy
Dallas
Toler-Wade – kytara, basa, zpěv
George
Kollias – bicí, perkuse
Brad
Parris – basa, zpěv
.JPG)