MOTÖRHEAD
– Bad Magic
CD
2015, UDR Music
Je
půl páté ráno a z nočního stolku mi začne hrát budík.
Melodií je už několik měsíců „Lost Woman Blues“ z minulého
alba „Aftershock“. Motám se bytem, vykonávám nezbytné úkony
k tomu, abych přežil dnešní den. Za rohem cinká tramvaj a
tak vybíhám se sluchátky na uších. Přelaďuji setlist na nové
album „Bad
Magic“.
Na nástupiště dorazím s úsměvem na rtech. Nasedám a kolem
mě jsou samé zachmuřené tváře. Ve vzduchu je cítit takový
ten puch lidí jedoucích do práce. V některých obličejích
se prohlubují čím dál tím víc vrásky, získané léty
strávenými v těžké práci. Lapám po vzduchu a marně se snažím
najít někoho, kdo nebude tak naštvaný. Po chvilce těkání mých
očí nacházím jednoho postaršího chlápka v tričku
MOTÖRHEAD. Usmívá
se, asi je na tom podobně jako já.
Ten
den jsem v práci úplně k ničemu. Nevnímám vzteklé
nářky kolegů, jsem nad věcí, když mě u kopírky osloví
spolupracovnice, která nadává na svého manžela. Mě dneska nic
jen tak nerozhodí. Vyšlo nové album MOTÖRHEAD
a já si tenhle svátek nenechám nikým zkazit. Se sluchátky na
uších podupávám u počítače a vzpomínám, že když jsme byli
mladší, u každé nové desky jsme se sešli a vypili na oslavu
láhev Jacka Danielse. Čas nás rozevlál všude po republice, ale
ty zážitky a jejich zpětná projekce mi vyvolá
úsměv na tváři.
U
píchaček stojím odpoledne jako jeden z prvních a nohy mi
začínají tančit tak nějak samy od sebe. „Bad
Magic“
má v sobě asi opravdu nějakou tajnou formuli, která mě hodí
vždycky do neskutečné pohody. Některé songy jsou od prvního
poslechu jasnými hitovkami a já mám co dělat, abych třeba
takovou „Victory or Die“ nevyřval spolu s Lemmym některým
lidem přímo do tváře. Nějak nechápu, kde se ve starých pánech
bere tolik energie. Tohle je jeden z mála posledních pravých
rock´n´rollů. Tak možná právě proto. Proplétám se mezi
kapkami deště a konečně vcházím do jedné opuštěné,
zaplivané hospody. Do nosu mě uhodí cigaretový kouř. Je to oáza,
kousek záchranné pevniny. Tady nejsou žádné moderní
technologie, ani namachrovaní týpci v metrosexuálech
oblečcích. Tady ještě stéká po stěnách testosteron a číšnice
i přes to, že její krásu už dávno nahlodal zub času, je pro
tuhle chvíli nejkrásnější ženská na světě. „Můžu?“:
zeptám se. Přikývne a usměje
se na mě zkaženými zuby.
Směji
se také.
Podávám ji cestou na poště vyzvednuté, před-objednané CD a
lokálem se rozezní hlasité a dunivé tóny „motoráků“. Cítím
se jako v ráji. V rockovém nebi.
Objednávám
si panáka a v žilách se mi rozlévá neskutečná síla.
Řekněte mi, jak mám něco napsat o kapele, která u mě požívá
kultovního statusu? Já moc dobře vím, že Lemmy a jeho úderka už
nikdy nenatočí alba, která by převrátila hudební svět naruby.
Nevadí mi to. Na minulé desce „Aftershock“ mi přišlo, jakoby
se kapitán téhle lodi smířil s naším světem i smrtí (vznášel
se nad ní stín Lemmyho zdravotních potíží). Byla to svým
způsobem krásná, ale smutná nahrávka. Pak následoval plzeňský
koncert, který jsem si neskutečně užil (report zde).
Bral jsem ho tak trochu jako takové mé rozloučení se skupinou,
která mě provází celý život. Jenže jsem se šeredně mýlil.
MOTÖRHEAD
mi na „Bad Magic“ neskutečně vytřeli zrak. Letošní novinka
je úderná, rychlá, s poměrně krátkou stopáží a neskutečným
drivem. Nechápu jen jednu věc, deska mi přijde na jednu stranu
jakoby hozená do jiskřivé temnoty, ale zároveň se pořád při
přehrávání usmívám.
O
tom, jak jsem nechtěl jít domů, jak jsem nutil ostatní tančit,
jak jsem vyřvával texty do tichých ulic a málem nedošel do svého
bytu, vám raději psát nebudu. Že jsem se celou dobu „smál
jako blázen“,
vykládal všem okolo, že Lemmy má novou desku a že to je bůh,
diskrétně pomlčím. Já si moc dobře uvědomuji, že tohle je
hudba pro starý páprdy, pro nevyléčitelné máničky, pro rebely
z podstaty, pro všechny ty, které dokáže pořád „motorová
hlava“ pořádně nakopnout. A co má jako být? Čekal a chtěl
snad někdo něco jiného? Já rozhodně ne. S novinkou jsem
neskutečně spokojený a tak nějak tuším, že stejně jako u
minulé desky spolu strávíme nekonečné hodiny v autě,
v práci, při chůzi po ranním mlhavém městě, i pokaždé,
když se
budu chtít usmívat. A
to si myslím není rozhodně málo.
Tak
a je to, vypsal jsem se z toho. Už jsem to potřeboval. Muselo
to ven. Zákon o zachování energie mluví jasně. Já jsem od
MOTÖRHEAD
dostal dávku umotanou z elektrických výbojů poctivého
rock´n´rollu a musel jsem ji nějak předat dál. Pokud jste byli
kdysi podobně uhranuti a prokleti touto smečkou jako já, myslím,
že byste mohli být také spokojeni. A když se ještě navíc
budete usmívat,
věřte tomu, že alespoň tady je svět stále v pořádku.
Řekněte mi na rovinu, co si přát víc?
MOTÖRHEAD
si ke svému čtyřicetiletému výročí nadělili album, které
dělá čest jejich jménu. Kdo čekal desku z povinnosti, bude
pravděpodobně v šoku. Nechápu, kde se ve starých pánech
bere tolik energie, síly a schopnosti složit další a další
vynikající skladby. Už teď, po krátké době, jsou některé
songy jasnými kandidáty na hity. Lemmy zpívá jako o život a mě
nezbývá nic jiného, než se poklonit obdivem až k zemi.
Dokud budou hrát MOTÖRHEAD, tak rock´n´roll nikdy nezemře! „Bad
Magic“
je nahrávkou, která je rychlá, úderná a je doslova narvaná
emocemi. Na své si přijdou jak staří fanoušci, tak všichni ti,
kdo si cestu ke kapele teprve hledají. Novinka nepostrádá jakési
zvláštní kouzlo nebo snad magii. Ale dost slov! Jdu si raději
album znovu pustit. Volume doprava, láhev něčeho dobrého a
přísahám, že budu zase tančit! Usmívám
se.
Hraje mi další album nesmrtelného rock´n´rollu. S MOTÖRHEAD až
navěky! Amen!
Asphyx
says:
MOTÖRHEAD
have
given themselves to their 40th
anniversary an album that does credit to their name. Who has waited
CD of from duty, will be in shock probably. I don't know where the
old masters can take so much energy, strength and the ability to
write more and more excellent songs. Already now, after short time,
there are some songs being hits. Lemmy sings like for life and I have
to bow down to the floor. As long as MOTÖRHEAD will play,
rock'n'roll will never die! „Bad
Magic“
is rapid, unrestrained and full of emotion. The old fans and
everybody, who is looking for the journey to the band, will be
satisfied. The news doesn't miss any special magic. But words enough!
I'm going to listen to the album again. Volume right, a bottle of
some tasty drink and I swear, I will dance again! I am smiling. The
album of immortal rock'n'roll is playing. MOTÖRHEAD
forever! Amen!
Seznam
skladeb:
1. "Victory or Die"
2. "Thunder & Lightning"
3. "Fire Storm Hell"
4. "Shoot Out All of Your Lights"
5. "The Devil"
6. "Electricity"
7. "Evil Eye"
8. "Teach Them How to Bleed"
9. "Till the End"
10. "Tell Me Who to Kill"
11. "Choking on Your Screams"
12. "When the Sky Comes Looking for You"
13. "Sympathy for the Devil" (Rolling Stones cover)
Čas:
42:57
Sestava/band:
Lemmy
Kilmister – basa, zpěv
Phil
Campbell – kytara
Mikkey
Dee - bicí
.JPG)