Recenze/review - CIANIDE – Death, Doom and Destruction (2015) ~ DEADLY STORM zine

CIANIDE – Death, Doom and Destruction

CD 2015, Hells Headbangers

Marně se snažím dostat ven. Ťukám zběsile na víko od rakve, jsem zasypán několika tunami hlíny, zmítám se v bezmocných křečích. Donutili mě si vykopat vlastní hrob, prý abych poznal, jaké to je. Smál jsem se a nevěřícně kroutil hlavou. Jenže to mysleli vážně. Teď mi dochází dech a pomalu se připravuji na konec. Hlavou mi neproudí žádné vzpomínky, nepromítám si celý život jako ve filmech. Jen křičím, nadávám, umírám se zlobou na rtech. Náhle mi probleskne v mozku nějaké zvláštní světlo, asi to, jak o něm všichni neustále hovoří a pak už cítím jenom tmu. Vystupuji z té dubové bedny a vcházím polehoučku na onen svět. Teď už mě nic nebolí a mimo strachu se v mé mysli rozlévá jen samý adrenalin. Jsem to ještě já nebo už jen můj stín? Těch otázek je mnoho. Brzy na ně dostanu odpověď. Procházím dlouhou chodbou a ocitám se v místnosti bez stropů. Jsem zde! V záhrobí. Potkávám znenadání mé oblíbené deathaře CIANIDE a rozmlouváme spolu beze slov. Říkají, že mají venku novou, zbrusu recyklovanou nahrávku a že bych si ji měl jako správný fanoušek poslechnout. Někdo přináší CD a zombie z vedlejší místnosti roztáčí kotouč na svých kostnatých prstech. Stane se jeden z mnoha přeludů, který ten večer uvidím, a do tmy zazní krásně plesnivé tóny kdysi ověřených postupů. Je mi krvavě na duši a moje tělo začíná mokvat morbidní radostí.

CIANIDE milují starý death metal. Není divu, vzešli z něj a stáli kdysi u jeho vzniku. Odkazy na DEATH, MASTER, AUTOPSY, INCANTATION, FUNERUS lítají vzduchem, pod nohama se nám šíří sírový kouř a mě je zase jednou krásně. Ano, tady v podzemních kobkách, mezi kostlivci, pavučinami a polorozpadlými zbytky rakví je mi nejlépe. Zástupcům chicagské školy (té dávné, z devadesátých let) zdá se také. Potřásám rukou každému příchozímu, vítám jako dveřník všechny návštěvníky. Samá vybraná společnost, se kterou vzpomínáme na všechny legendy, na dávné večírky, džínové vesty, roztrhané a uválené dlouholetých používáním. Pro dnešní generaci počítačových metalistů bude tahle hudba asi už příliš jednoduchá, nevyumělkovaná a spoustu z nich odradí, ale věřte tomu, že když dáte téhle šílenosti čas, zjistíte, že ve vaší krvi musí být někde geneticky zakódovaná. Hraje se dle základních postupů. S nadšením, odporem ke všemu křesťanskému. Zde, v tom nejhlubším undergroundu se kdysi zrodilo zhudebněné zlo a nic na tom nemění desetiletí vývoje. Komíhám se mezi stíny, našlapuji opatrně mezi poházené kosti, spínám ruce k rouhačské modlitbě.

Zástupy nemrtvých se pomalu rozšiřují, připravuje se koncert všech malomocných. V podzemí není náhle k hnutí. Není divu, legenda CIANIDE nevystupuje zase tolik často. Chvilka ladění, zachraplání do mikrofonu a potom už jenom čisté, překapané hudební šílenství. Motám se mezi tanečníky. Jsem jako krysa, hozená na střepy. Ječím, chrochtám blahem a ztrácím se ve víru roztočených hřív. Je to divné, co říkáte? Nemrtví a mají vlasy. Zvláštní, ale uvěřitelné. Vždyť tady se sešli všichni, kdo měli co do činění s americkou větví death metalu. Jeden riff střídá druhý, po stěnách začíná stékat hnis a z břicha mi vylézají celé chuchvalce červů. Krvelační, rozkládající, stejně jako CIANIDE. Nakonec mě vyhrabali, očistili, zachránili. Sedím teď na pokoji číslo 666 v pavilonu lehčích duševních případů. Prý jsem vyděšený, pomačkaný a ušpiněný od hlíny mumlal něco o smrti, o nějakém podzemním koncertě. Zírám do zdi, s potutelným úsměvem na tváři. Zuby se pokouším rozvázat svěrací kazajku. Potřebuji vzduch. Stejně jednou uteču a vrátím se. Musím, je to má přirozenost.

„Death, Doom and Destruction“ je krásně morbidní vzpomínkou na staré death metalové časy. Jednotlivé songy mají obrovskou sílu a musely být nahrávány v tom nejhlubším podzemí. Svět se sice dneska točí už úplně jinak, ale pro nás pamětníky, se jedná o velmi příjemný zážitek. Riffy jsou ostré jako katova sekyra, hlas vytažený odněkud z močálu a atmosféra připomíná poslední odsouzencovy minuty před popravou. Tenhle znovu nahraný výlet do historie se vydařil velmi dobře. Takhle nějak má znít reálný, poctivý death metal. Plesnivě, krutě, morbidně. A teď už mě prosím nechte, musím se zavřít do své kobky, obětovat temným silám a rouhat se bohům. Budou mi k tomu hrát CIANIDE! Totální old school death metalový masakr. Obraťte všechny kříže a vítejte v zemi nemrtvých! Totální kult!

Asphyx says:

„Death, Doom and Destruction“ is a pretty nice morbid memory of old death metal times. Every song is very powerfull and was recorded in the deepest underground. The world is other today, but for us survivols this is a very pleasant experience. The riffs are shark like axe, the voice coming from the marsh and the atmosphere reminds the last convict´s minutes before execution. This trip to the history succeeds very well. This is the real, honest death metal. Rotten, cruel, morbid. And now, let me be, I close myself to my cell, I will sacrifice to the dark forces and blaspheme against Gods. And I will listen to CIANIDE! Total old school death metal massacre! Turn all crosses and welcome in the land of Undeath! Total cult!

Seznam skladeb:

01 Rage War
02 This World Will Burn
03 Metal Never Bends
04 Envy And Hatred
05 The Power To Destroy
06 Salvation
07 Deadly Spawn
09 The Truth (Master Cover)
10 The Dying Truth '96
11 Rage War (Demo)
12 Metal Never Bends (Demo)
13 Envy And Hatred (Demo)
14 Deadly Spawn (Demo)
15 (We Are The) Doomed (Demo)