CIANIDE – Death, Doom and Destruction
CD 2015, Hells
Headbangers
Marně
se snažím dostat ven. Ťukám zběsile na víko od rakve, jsem zasypán několika
tunami hlíny, zmítám se v bezmocných křečích. Donutili mě si vykopat
vlastní hrob, prý abych poznal, jaké to je. Smál jsem se a nevěřícně kroutil
hlavou. Jenže to mysleli vážně. Teď mi dochází dech a pomalu se připravuji na
konec. Hlavou mi neproudí žádné vzpomínky, nepromítám si celý život jako ve
filmech. Jen křičím, nadávám, umírám se zlobou na rtech. Náhle mi probleskne
v mozku nějaké zvláštní světlo, asi to, jak o něm všichni neustále hovoří
a pak už cítím jenom tmu. Vystupuji z té dubové bedny a vcházím polehoučku
na onen svět. Teď už mě nic nebolí a mimo strachu se v mé mysli rozlévá
jen samý adrenalin. Jsem to ještě já nebo už jen můj stín? Těch otázek je
mnoho. Brzy na ně dostanu odpověď. Procházím dlouhou chodbou a ocitám se
v místnosti bez stropů. Jsem zde! V záhrobí. Potkávám znenadání mé
oblíbené deathaře CIANIDE a
rozmlouváme spolu beze slov. Říkají, že mají venku novou, zbrusu recyklovanou
nahrávku a že bych si ji měl jako správný fanoušek poslechnout. Někdo přináší
CD a zombie z vedlejší místnosti roztáčí kotouč na svých kostnatých
prstech. Stane se jeden z mnoha přeludů, který ten večer uvidím, a do tmy
zazní krásně plesnivé tóny kdysi ověřených postupů. Je mi krvavě na duši a moje
tělo začíná mokvat morbidní radostí.
CIANIDE milují starý death metal. Není divu,
vzešli z něj a stáli kdysi u jeho vzniku. Odkazy na DEATH, MASTER,
AUTOPSY, INCANTATION, FUNERUS lítají vzduchem, pod nohama se nám šíří sírový
kouř a mě je zase jednou krásně. Ano, tady v podzemních kobkách, mezi
kostlivci, pavučinami a polorozpadlými zbytky rakví je mi nejlépe. Zástupcům
chicagské školy (té dávné, z devadesátých let) zdá se také. Potřásám rukou
každému příchozímu, vítám jako dveřník všechny návštěvníky. Samá vybraná
společnost, se kterou vzpomínáme na všechny legendy, na dávné večírky, džínové
vesty, roztrhané a uválené dlouholetých používáním. Pro dnešní generaci
počítačových metalistů bude tahle hudba asi už příliš jednoduchá,
nevyumělkovaná a spoustu z nich odradí, ale věřte tomu, že když dáte téhle
šílenosti čas, zjistíte, že ve vaší krvi musí být někde geneticky zakódovaná.
Hraje se dle základních postupů. S nadšením, odporem ke všemu
křesťanskému. Zde, v tom nejhlubším undergroundu se kdysi zrodilo
zhudebněné zlo a nic na tom nemění desetiletí vývoje. Komíhám se mezi stíny, našlapuji
opatrně mezi poházené kosti, spínám ruce k rouhačské modlitbě.
Zástupy
nemrtvých se pomalu rozšiřují, připravuje se koncert všech malomocných.
V podzemí není náhle k hnutí. Není divu, legenda CIANIDE nevystupuje zase tolik často. Chvilka ladění, zachraplání
do mikrofonu a potom už jenom čisté, překapané hudební šílenství. Motám se mezi
tanečníky. Jsem jako krysa, hozená na střepy. Ječím, chrochtám blahem a ztrácím
se ve víru roztočených hřív. Je to divné, co říkáte? Nemrtví a mají vlasy.
Zvláštní, ale uvěřitelné. Vždyť tady se sešli všichni, kdo měli co do činění
s americkou větví death metalu. Jeden riff střídá druhý, po stěnách začíná
stékat hnis a z břicha mi vylézají celé chuchvalce červů. Krvelační,
rozkládající, stejně jako CIANIDE. Nakonec mě vyhrabali, očistili, zachránili.
Sedím teď na pokoji číslo 666 v pavilonu lehčích duševních případů. Prý
jsem vyděšený, pomačkaný a ušpiněný od hlíny mumlal něco o smrti, o nějakém
podzemním koncertě. Zírám do zdi, s potutelným úsměvem na tváři. Zuby se
pokouším rozvázat svěrací kazajku. Potřebuji vzduch. Stejně jednou uteču a
vrátím se. Musím, je to má přirozenost.
„Death, Doom and Destruction“ je
krásně morbidní vzpomínkou na staré death metalové časy. Jednotlivé songy mají
obrovskou sílu a musely být nahrávány v tom nejhlubším podzemí. Svět se
sice dneska točí už úplně jinak, ale pro nás pamětníky, se jedná o velmi
příjemný zážitek. Riffy jsou ostré jako katova sekyra, hlas vytažený odněkud
z močálu a atmosféra připomíná poslední odsouzencovy minuty před popravou.
Tenhle znovu nahraný výlet do historie se vydařil velmi dobře. Takhle nějak má
znít reálný, poctivý death metal. Plesnivě, krutě, morbidně. A teď už mě prosím
nechte, musím se zavřít do své kobky, obětovat temným silám a rouhat se bohům.
Budou mi k tomu hrát CIANIDE! Totální old school death metalový masakr. Obraťte
všechny kříže a vítejte v zemi nemrtvých! Totální kult!
Asphyx says:
„Death, Doom and
Destruction“ is a pretty nice morbid memory of old death metal times. Every
song is very powerfull and was recorded in the deepest underground. The world
is other today, but for us survivols this is a very pleasant experience. The
riffs are shark like axe, the voice coming from the marsh and the atmosphere
reminds the last convict´s minutes
before execution. This trip to the history succeeds very well. This is the
real, honest death metal. Rotten, cruel, morbid. And now, let me be, I close
myself to my cell, I will sacrifice to the dark forces and blaspheme against
Gods. And I will listen to CIANIDE! Total old school death metal massacre! Turn
all crosses and welcome in the land of Undeath! Total cult!
Seznam skladeb:
01 Rage War
02 This World Will Burn
03 Metal Never Bends
04 Envy And Hatred
05 The Power To Destroy
06 Salvation
07 Deadly Spawn
09 The Truth (Master Cover)
10 The Dying Truth '96
11 Rage War (Demo)
12 Metal Never Bends (Demo)
13 Envy And Hatred (Demo)
14 Deadly Spawn (Demo)
15 (We Are The) Doomed (Demo)
Sestava/band:
Drums – Andy Kuizin
Guitar, Backing Vocals – Jim Bresnahan, Scott Carroll
Vocals, Bass – Mike Perun