Příběh druhý – garáž, místo, kde se zastavil čas
Trávili jsme v garáži
dlouhé hodiny. Já to měl promakaný, protože jsem tou dobou trénoval kousek vedle
volejbal i karate. Zpocený a udýchaný jsem sice dobíhal k neudržované
budově jako poslední, ale o to víc jsem se těšil. Začaly chodit i holky, ani
nevím, kdo je přitáhl, ale jednu jsem si zvlášť oblíbil. Měla sice ráda Beatles
(ti byli z nějakého důvodu u nás v Boleslavi „zakázaní“), ale
několikrát pronesla, že jako může i Motorhead. Jediné, co ji vadilo, bylo to,
že Lemmy prý kouří. Mě to bylo jedno, já na ni rád koukal, asi jsem musel být i
otravný, ale bylo nám spolu dobře. Svět je ale někdy pěkně sviňské místo
k žití a tak jednoho dne, když jsem ji dokonce přinesl nahranou kazetu Led
Zeppelin (které taky zbožňovala), nepřišla. Pak se nám doneslo, že ji někdo
přepadl, znásilnil a zabil.
Byli jsme jako opaření, já
tajně brečel doma do polštáře. Ne, nebyla to ještě láska, ale v tom
šíleném šoku to muselo ven. Míša tak, aniž by to tenhle anděl vlastně kdy
zjistil, způsobila to, že jsem si sehnal všechny její oblíbené, převážně
šedesátkové a sedmdesátkové kapely a poslouchal je neustále dokola. Čas všechno
spravil snad až po roce, kdy mi domů přišlo oznámení s tím, že se dostávám
na střední zemědělsko - technickou školu. Což vzhledem k tomu, že jsem ani
k zemědělství (díky nekonečné robotě na baráku), ani k technice neměl
žádný vztah, byla výhra jako prase. Jenže přicházely prázdniny, my vylétli ze
základky, kde jsem měl skoro samé jedničky od začátku až do konce, jako
střelení a těšili se na dva měsíce prázdnin.
Garáž vládla světu, nikam
jinam se nám nechtělo a když jsem ještě rodičům prozradil, že vlastně všichni
mí kamarádi jsou na učňáku nebo ve škole, ani mě nepřemlouvali, abych
s nimi někam letos jel. Jedinou skvrnou na jinak krásném létě tak zůstal
stín vraždy a několikerá návštěva Veřejné bezpečnosti, která nás vyslýchala.
Nakonec se zjistilo, že vrahem byl na vycházku propuštěný deviant
z nedaleké léčebny v Kosmonosích. Realita dělnického města, neustálé
šarvátky s jinými partami i nezájem okolí z nás utvořilo hodně silnou
smečku, která si v garáži vybudovala oázu mezi všude přítomným betonem. Nosili
jsme si navzájem kazety, všichni se znali, čerpali zkušenosti od starších, pili
nekonečné hektolitry piva a vůbec užívali života. Krásná doba, co říkáte? Jenže
to jsem ještě nevěděl, co mě čeká na střední škole.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):
