PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh druhý - garáž, místo, kde se zastavil čas

Příběh druhý – garáž, místo, kde se zastavil čas

Trávili jsme v garáži dlouhé hodiny. Já to měl promakaný, protože jsem tou dobou trénoval kousek vedle volejbal i karate. Zpocený a udýchaný jsem sice dobíhal k neudržované budově jako poslední, ale o to víc jsem se těšil. Začaly chodit i holky, ani nevím, kdo je přitáhl, ale jednu jsem si zvlášť oblíbil. Měla sice ráda Beatles (ti byli z nějakého důvodu u nás v Boleslavi „zakázaní“), ale několikrát pronesla, že jako může i Motorhead. Jediné, co ji vadilo, bylo to, že Lemmy prý kouří. Mě to bylo jedno, já na ni rád koukal, asi jsem musel být i otravný, ale bylo nám spolu dobře. Svět je ale někdy pěkně sviňské místo k žití a tak jednoho dne, když jsem ji dokonce přinesl nahranou kazetu Led Zeppelin (které taky zbožňovala), nepřišla. Pak se nám doneslo, že ji někdo přepadl, znásilnil a zabil.

Byli jsme jako opaření, já tajně brečel doma do polštáře. Ne, nebyla to ještě láska, ale v tom šíleném šoku to muselo ven. Míša tak, aniž by to tenhle anděl vlastně kdy zjistil, způsobila to, že jsem si sehnal všechny její oblíbené, převážně šedesátkové a sedmdesátkové kapely a poslouchal je neustále dokola. Čas všechno spravil snad až po roce, kdy mi domů přišlo oznámení s tím, že se dostávám na střední zemědělsko - technickou školu. Což vzhledem k tomu, že jsem ani k zemědělství (díky nekonečné robotě na baráku), ani k technice neměl žádný vztah, byla výhra jako prase. Jenže přicházely prázdniny, my vylétli ze základky, kde jsem měl skoro samé jedničky od začátku až do konce, jako střelení a těšili se na dva měsíce prázdnin.

Garáž vládla světu, nikam jinam se nám nechtělo a když jsem ještě rodičům prozradil, že vlastně všichni mí kamarádi jsou na učňáku nebo ve škole, ani mě nepřemlouvali, abych s nimi někam letos jel. Jedinou skvrnou na jinak krásném létě tak zůstal stín vraždy a několikerá návštěva Veřejné bezpečnosti, která nás vyslýchala. Nakonec se zjistilo, že vrahem byl na vycházku propuštěný deviant z nedaleké léčebny v Kosmonosích. Realita dělnického města, neustálé šarvátky s jinými partami i nezájem okolí z nás utvořilo hodně silnou smečku, která si v garáži vybudovala oázu mezi všude přítomným betonem. Nosili jsme si navzájem kazety, všichni se znali, čerpali zkušenosti od starších, pili nekonečné hektolitry piva a vůbec užívali života. Krásná doba, co říkáte? Jenže to jsem ještě nevěděl, co mě čeká na střední škole. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html