Recenze/review - VOLITION – Wreck Among Ruin (2015) ~ DEADLY STORM zine

VOLITION – Wreck Among Ruin

CD 2015, Totalrust Music

Na blatech se válela tradiční ranní mlha a doznívaly ozvěny nočních zvuků. V rašeliništi pobublávala voda a nadzvedávala těla dávných utopenců. Na ostrůvcích, uprostřed mokřadu, se choulila poslední nemrtvá postava. Před týdnem zabloudila mezi stromy v místním lese a náhle se ocitla v zemi nikoho. Cesty jsou zde spletité, čas o hodně delší, rozkládající se. Od počátku, od prvního tónu společného setkání, je vám zcela jasné, kde brali britští VOLITION inspiraci pro svoje dlouhé, táhlé melodie. Jsou jako zkušení matadoři, kteří přesně znají cestičky, jak přežít v močálech i v klasickém sludge doom death metalu. Stezky, po kterých se vydávají, nejsou příliš spletité, ale spíše drsné, pomalu navozující atmosféru známou z dávných pohřebišť. Síla se zde opět ukrývá v jednoduchosti, opakování a okolo se vznášejícího smutku. Často si připadám jako návštěvník opuštěného domu, kde se v minulosti staly nějaké šílené věci. Stejně jako zaprášené chodby, tak i CD na mě přenáší jakýsi pradávný strach, touhu dotknout se neznámého.

Oči utonulých hledí přes průzračnou hladinu klidně, strnule a jakoby každý z nich vyprávěly příběhy o tom, jak prožili posledních pár chvil svých bídných životů. Nafouklá břicha vydávají skřehotavé zvuky a rybičky, kroužící okolo plápolajících končetin působí až roztomile. Nebýt hnilobného vzduchu a ševelu větru v pahýlech stromů, klid by byl skoro až vznešený. Strnulé, až funeral drone chvilky se střídají s klasickými, doomovými vyhrávkami. Nad vším se vznáší všemocný sludge odér a i když album rozhodně nepatří k nějakým převratným nebo stylotvorným, tak za pozornost rozhodně stojí. Je sice nutné být v náležitém rozpoložení, nejlépe před poslechem zhlédnout nějaký starší horor, ale jinak si na své určitě přijdou všichni příznivci pomalého umírání v muzice. Skladby jsou dlouhé, absolutně se nehodí do dnešní uspěchané doby a tak se mi osvědčil poslech na chalupě v horách. Příroda, jakoby dodávala celému tomuhle soužení ještě větší smutek a další, těžko definovatelný rozměr. Na první pohled obyčejná, tuctová deska se náhle měnila v novou dimenzi, další dosud neprobádaný prostor.

Vždycky mě bavilo sledovat, jak se vrací šlápota otisknutá do rašeliny na své původní místo. Stopa nasávala znovu vodu. Celé se to dělo pomalu, polehounku a někdy ani nedošlo ke zdárnému konci. Občas noha zůstala v močálu déle a zachvátil mě strach. Párkrát jsem dokonce propadl až někam po pás a měl jsem co dělat, abych se dostal na pevnou zem. S VOLITION je to hodně podobné. Takovéto nahrávky si dávkuji raději opatrně, zajištěn přísunem dobrého pití a roztopeným krbem. Oheň se spokojeně svíjí a já jsem rád, že moje dnešní výprava za mrtvými do mokřadů dopadla dobře. Země opět vydala svoje svědectví a ukázala dlouho uložená těla. Můj oblek je potřísněný cákanci kdysi řídké krve a z bot okapává věčnost v předsíni. Netřeba truchlit, zítra je taky den a už teď slyším šepot hlasů odněkud ze tmy. Žalují, prosí, naříkají, rozkazují. Potřebují za zvuků VOLITION převést na druhou stranu a nalézt konečně klid.

Podobné desky nejsou ani tak o hráčském umění, ani o dokonalé produkci. Spíše se pokouší navodit smutek, strach, evokovat ozvěny ze záhrobí. Myslím si, že VOLITION se povedlo na novinku přenést veškerý ten zmar a beznaděj, který naleznete právě v mokvajících bažinách. Snad to tak neslyším jenom já, prokletý kdysi rodinnou tradicí a předáním hole cechu průvodců přes mokřady. Moje práce i osud je těžký a připomíná nějaké nekonečné břímě, stigma. Chodívám na dlouhé procházky, převádím živé i nemrtvé, rozmlouvám se zvuky odnikud. VOLITION hrají pro nás, nehodné a odvržené. Nevím, jak bude vyhovovat deska vám, kteří žijete v pohodě, klídku a blahobytu, ale pro nás, zapomenuté, se jedná o album, které nám dodává sílu. Nedovedete si představit, jaké to je, stát na pokraji vzdouvající se země, hledět do dáli a pouštět si neustále dokola „Wreck Among Ruin“. Stáváme se pak básníky noci, zpravodajci samotné Smrti. Věř a bude ti odpuštěno! Sludge doom deathová procházka po mrtvých blatech!

Asphyx says:

Volition recorded this traditional and classic album. Long and slow melody here evoke feelings similar to drowning. Convulsed in agony when you have a lack of air. It Slowly begins to look into the other world and pray that your poor life has not ended. The sound is good, and filled with great ideas. The album probably will not be in the top ten metal records for this month, but for fans of this style, it is a very good record. Volition play for us - unworthy and spurned.Believe and you will be forgiven! Sludge doom death metal walk along the dead marshes!

Seznam skladeb:

1. A Wreck Among Ruins
2. Cloth Spun Of Night
3. Shared Sins And Harboured Secrets
4. Thrown To The Lions
5. The Vastness Consumes Us
6. Butchered In The Fog

Čas: 55:18