Report, foto, video – GRAVEYARD, DECAPITATED CHRIST, BRUTALLY DECEASED – club Modrá Vopice – Prague

Graveyard

Jednou za čas mě chytne obrovská chuť se toulat. Rád nasadím sportovní sandály a zmizím na několik hodin do lesů. Rozjitřen se pak vracím domů, usmívám se a pokračuji ve výletech po informační dálnici. Zkoumám a objevuji další a další undergroundové skupiny, přehrabuji se ve starých kostech, studuji pradávné knihy. Tentokrát jsem zavítal do Španělska. Jen místo toreadorů a býčích zápasů jsem se poohlédl v Barceloně. Kdysi, ještě za doby, kdy jsme se ženou cestovali jako diví, jsme procházeli tohle překrásné město a já neměl vůbec tušení, že z jeho útrob pocházejí takové old school death metalové skvosty. Čas šel pak rychle a neúprosně dopředu a najednou jsem měl před sebou doma na recenzi dvě skvělá alba od GRAVEYARD a DECAPITATED CHRIST. Již před lety jsem je blahořečil, vzýval jako temné síly a tak byla pro mě informace o tom, že zahrají v našem hlavním městě poměrně rozhodující. Na tohle peklo jsem se těšil opravdu hodně moc.

Decapitated Christ

S odhodláním v srdci a s novinkami z death metalové scény stojím v Plzni u Divadla pod Lampou. Je mi fajn. Před sebou mám večer s kapelami, které mám všechny rád a nehrozí tak žádné prostoje. Najednou se objeví šedovlasý elegán Michal i jeho death metalová dodávka a po vyzvednutí ještě pár dalších kolegů (Mr. Barťas a Mr. Štembus) už svištíme zase do Mekky undergroundu, pražské Modré Vopice. Na jazyku mě pálí žízeň, klábosíme o všem možném a po pár hodinách parkujeme na dvoře v pavilonu Opic. Svlažuji hrdlo Kozlem jedenáctkou, který je mým věrným průvodcem života pivního skauta. Chutná mi a mé rozlámané kosti dostávají spoustu nových impulsů, aby se konečně narovnaly. Mám pocit, jako bych v tom prostředí o kousek vyrostl, zesílil. Bude to tou muzikou a velmi příjemnou atmosférou.

Brutally Deceased

Ty obličeje, které chodí na podobné old schoolové taškařice, jsou stále stejné. A je to dobře. Přijdu si jako na setkání s trošku vzdálenějšími příbuznými. Všechny nás spojuje muzika a je nám spolu dobře. A o to nám jde nejvíc. Žádná agresivní „agro hovada“, žádné protáhlé a zachmuřené tváře black metalistů. Naopak, všichni jsou vysmátí jako leča. Na podobných akcích se mi líbí, že přijdou jen lidé, kteří chtějí OPRAVDU slyšet muziku, takový ten „plebs“ raději popíjí někde jinde. A jaká že byla vlastně pondělní smrtící taškařice? Slyšte, slyšte, slyšte slova Asphyxova! To bylo tenkrát tak…

Graveyard

Jako první to odpálili pražští BRUTALLY DECEASED. „Švédsko“-české maniaky, chřestící na naší scéně již nějaký ten rok není asi nutné představovat a vlastně ani hodnotit. Jsou pro mě jistotou, záchytným death metalovým bodem. Jejich hudba je masivní, hutná. Ve Švédsku mají DISMEMBER, my máme BRUTALLY DECEASED, stačilo by říct. A že dělají svoji práci dobře, to vám tedy povím. Jeden masakr střídá druhý, pánové na pódiu předvádějí pravé nefalšované old schoolové kreace a paří se o sto šest. Mám to takhle rád a jsem na vrcholu blaha. Líbí se mi to nasazení, nadšení a přístup. Tahle hudba mě dokáže vždy strhnout a jinak tomu nebylo ani v pondělí. Věrozvěsti ryzího švédského šílenství zase jednou všem ukázali, jak se to má správně dělat. Dalších slov myslím netřeba. Masakr! Ostatně jako vždy!

Po malém občerstvení následovali DECAPITATED CHRIST. První z barcelonských šílenců se ve své tvorbě inspirovali u INCANTATION, IMMOLATION, OBITUARY, ale i GRAVE, NIHILIST, BENEDICTION (vzpomněl jsem si i na brazilské rouhače HEADHUNTER D.C.). Všechny zmíněné vzory pak pokrývají pořádně tlustou vrstva temnoty. Španělé do toho buší od roku 2005 a rovnou dopředu předesílám, že jsem si jejich set užil ten den asi nejvíc. Songy vyznívaly až maniakálně, velmi živelně a krutě. Marně jsem se pořád prohlížel, kdeže mi to vlastně na těle krvácí rána způsobená jejich hudbou. Tohle bolelo až do morku kostí. Bylo to mocné, morbidní a těžké, jako správný old school death metal. Horkokrevní muzikanti na pódiu jasně ukázali, kdo vládne podsvětí v Barceloně. Tohle už nebyli žádní vyjukaní dveřníci u pekelné brány, ale drsná monstra s lokty od krve. Brodil jsem se spolu s kapelou po kolena v hnisu, špíně a hnilobě. Slovo, které mě napadalo asi nejčastěji, bylo UVĚŘITELNOST. Zkrátka, zobal jsem jim to z ruky, jako otrávené krmení. Pro mě vrchol večera a vynikající zážitek.

Hlavní hvězdy GRAVEYARD nám šlápli do obličeje na old schoolovém večírku jako poslední. Mám jejich alba moc rád, uznávám je, některé songy zbožňuji, ale předchozí šílenci jsou přeci jen o trošku bližší mému naturelu. Španělé předvedli ostrou směsku CELTIC FROST, SODOM, BOLT THROWER, CARCASS, DARKTHRONE apod. Užil jsem si ji do sytosti. Kapela se svými alby dobyla nejednu prokletou duši se starým vkusem. Naživo to bylo pro mě snad ještě lepší než z desek. Na pódiu se zdálo být všechno víc špinavější, maniakální a třeba zpěvákovi jsem visel na rtech skoro pořád. Jednalo se přesně o ten neučesaný „bordel“, vhodný k pořádné pařbě. Nejsem nejmladší, do mosh-pitu už se jen tak nepouštím, ale tentokrát jsem měl sto chutí si skočit. Neučinil jsem tak, v sále nebylo tolik silných rukou, aby moji maličkost uneslo a záchranku hned volat netřebaJ)). Každopádně, jestliže mě minulá kapela hodila do obličeje syrový flák masa, tak GRAVEYARD mě provedli mezi starými náhrobky někde na opuštěném barcelonském hřbitově. Jedna vypalovačka střídala druhou, energie z pódia doslova prýštila, akorát po čase se u mě dostavila lehká únava a říkal jsem si něco o velké podobnosti jednotlivých songů. Samozřejmě, jako s celkem jsem byl s vystoupením nadmíru spokojen, jen chybělo takové to ostřejší koření navíc. Pěkné to bylo!

Mám podobné akce v současnosti asi nejraději. Dobrá organizace, dodržování časů, pitelné pivo a maximálně do pěti kapel. Tentokrát jsem dokonce přijel na všechny vystupující a domů se mi vůbec nechtělo. Rád bych spolu s ostatními ještě pokecal o muzice a postupně se dostával do říše pana Deliria, jenže to nešlo. Museli jsme ihned naskočit do auta a zase vyrazit k domovům. Michalovi díky za odvoz, bez něj bych viděl asi tak třetinu všech koncertů a ostatním za milou společnost. Hlavní slova chvály samozřejmě patří pořadatelům, kteří pro nás, postarší a pokročilé milovníky old school death metalu zase jednou uspořádali večírek, který se vyplatilo navštívit. Díky!

Decapitated Christ

Zvuk byl ve Vopici jako vždy dobrý, mimo pár drobných nesrovnalostí (třeba takové BRUTALLY DECEASED i přes výpadky odposlechů u bubeníka jsem snad neslyšel s lepším zvukem) bych neměl větších námitek. O pivu jsem již hovořil a co se týká návštěvnosti, tak přišlo odhadem (berte mě s rezervou) 60 padlých duší.

Sedím teď doma (je kolem čtvrté hodiny ráno, za chvíli vyrážím do rachoty, uff) u počítače, nevyspalý a čeká mě náročný pracovní den. Pokouším se poskládat ze včerejších střepů vzpomínek puzzle z mých pocitů a vjemů a říkám si, o co všechno byli ochuzeni lidé, kteří se nepřemluvili a nevyrazili. Ale co, jejich věc. My tam byli, máme v sobě dalších několik kilo zážitků a až jednou budeme v zimě sedět v hospodě na rozplavbách před nějakým koncertem, bude na co vzpomínat. V pondělí to zase stálo za to! Old school death metal forever!