PARADISE
LOST – The Plague Within
CD
2015, Century Media Records
Osamocený
muž v opuštěném domě. Tam nahoře na kopci, ve větru, zimě
a chladu, žije skoro stoletý stařec. Když mu pohlédnete do
tváře, vidíte v jeho vráskách vepsanou celou historii.
Často sedává na zápraží a vypráví okolojdoucím zmatené
příběhy o světových válkách, o chudobě i bohatství, o
lidech, které potkal. Vždy večer, když se den loučí se světlem,
začíná jeho pravidelný rituál. Vylézá na půdu, usedá do
zaprášeného křesla a otevírá truhlu plnou vzpomínek. Zažloutlé
fotky jeho manželky, kterou nedávno pochoval, pročítá zas a znovu
dopisy plné vášně a lásky. Po vrásčitých tvářích stékají
často slzy, krůpěje radosti i nostalgické bolesti. Ozývají se
staré rány, klouby bolí, ale jeho oči jsou jasné jako letní
nebe. Stoletý stařík otevírá okno vikýře a pouští do té
zatuchlé místnosti čerstvý vzduch. Oprašuje starý přehrávač
kdysi slavné značky Sony a zaklání hlavu. Paprsky světla se mísí
se starodávnými melodiemi PARADISE
LOST.
Mívali tuhle kapelu kdysi se ženou tolik rádi. Pomalu usíná
s tíhou celého světa na prsou a milosrdný spánek mu přináší
dávno zapomenuté zážitky. Usmívá se.
Když
jsem si pustil novou desku britských doomařů PARADISE
LOST
poprvé, s povděkem jsem si uvědomil, jak vlastně může být
„retro“ opravdu „zábavné“. Tahle kapela byla vždycky o
spojení naléhavého Holmesova hlasu a nezaměnitelných
Mackintoshových riffech. Rovnou na začátek předesílám, že
nejsem příznivcem jejich experimentálního rockového období.
Jsem staromilec, mám rád jejich klasickou polohu. Miluju „Draconian
Times“, „Icon“, ale i jejich pradávná dema. S povděkem
jsem kvitoval „návrat v čase“ na minulém „Tragic Idol“.
Tentokrát mi přijde, že se pánové vypravili ještě dál do své
minulosti. Občas zazní i death metal (ano, tenkrát jsme si všichni
opravdu mysleli, že takhle se hraje tvrdě ve znamení smrti). Nick
zpívá jako nikdy a i když samozřejmě vím, že z hlediska
„přínosu světovému metalu“ nebude tahle deska ničím
přelomovým, užívám si ji jako velmi dobré archivní víno.
Vydávám se spolu s kapelou na procházky po strohých
kostelech anglikánské církve. Odkrývám nánosy prachu na starých
hrobech, smutním pod barevnými freskami dávných umělců. Je mi
tady dobře, vím co očekávat a zasahuje mě každý tón, každý
náznak věčnosti.
Stařec
se „probouzí“ právě ve chvíli, kdy deska dohrála. Těžce
zvedá svoje rozlámané tělo a osvobozuje motýla z narezavělé
plechovky. Kdysi v ní mívali se ženou čaj, pak takové ty
nezbytné zbytečnosti a potom ji někdo odnesl nahoru jako nepotřebné
harampádí. Vždycky míval rád staré věci s duší, dobře
zvládnutou řemeslnou práci, muziku, která dokázala vyvolat
emoce. Občas za ním přijdou jeho děti i s vnoučaty,
pozoruje je a je najednou nejšťastnějším člověkem na světě.
Je pro ně sice už jen rozechvělá fosilie, ale cítí z nich
tu krásnou sílu mladého života. Bude se mu jednou lehčeji
umírat.
Při
poslechu „The
Plague Within“ jsem
náhle já tím starcem. Jako bych viděl spoustu let dopředu.
Sedávám také osamocen, uzavřen do své ulity a vzpomínám na
budoucnost. PARADISE
LOST
vždy uměli a vlastně stále umí zaujmout moje uši i mysl. Nerad
sice smutním, ale s oblibou se jednou za čas zastavím,
srovnám se sám se sebou. Je velmi příjemné vypadnout z toho
všeho stresu a presu a jen tak bloumat na ostrých hranách
jednotlivých riffů. Já vím, je to nostalgie, je to chtěný
zážitek a neustálá touha po vyvolávání starých časů, ale
nevzývejte minulost, když jste s touhle kapelou prožili tolik
krásných chvil. Jsou mojí osobní srdcovkou, něčím, s čím
se mi pojí nejen hudební zážitky. „Hrozné“ koncerty (Nick to
naživo nikdy nedával) v náručí mé ženy, proložené mnoha
fernety. Nebuďte potom zasaženi. To se to pak jinak „smutní“ a
vzpomíná.
Stařec
a čas. Dvě veličiny spojené v jednu nádobu. Skřehotavým
hlasem rozmlouvá s fotografiemi, vzpomíná na nekonečné noci
vášně, na první porod, na bolest získanou strachem o rodinu.
Prochází myšlenkami jako Londonův Tulák po hvězdách. Tělo už
neslouží, ruce jsou zkroucené, mysl se ráda potuluje často mimo
jeho hlavu, ale oči jsou stále pevně jasné. Na špatné je
zapomenuto, dobré vyvěrá na povrch. Jednou ho najdou tady nahoře,
v jeho oblíbeném křesle, s krabicí v ruce. Ví to.
Ví také moc dobře, že na poslední pochod už má vybranou
muziku. Transformuje se spolu s ní v nicotu, ze které
kdysi vyšel.
Tentokrát
se mým prstům míhat po klávesnici vůbec nechtělo. Raději jsem
se procházel spolu s hrdiny mých oblíbených knížek ve
fantaskních světech, proléval si hlavu pivem a rozjímal nad
krásou a smutkem. Dokonce jsem uvažoval, že nic psát nebudu.
Jenže se to všechno nakonec nahromadilo a celý ten prožitek musel
ven. Z výše napsaného je patrné, že tahle deska je přesně
zacílena na nás, pamětníky. My ji oceníme nejvíce a my o ní
budeme básnit po hospodách. Neberte nám to, vždyť i my máme
nárok na trochu té své staré poctivé radosti. „The
Plague Within“
se povedla na výbornou. Propojení minulosti, lehkého chvění a
mrazivých melodií nám dává rozhřešení. Věřte a nebo budete
zatraceni. Jsme stejně jenom prach, smítko ve vesmíru a jednou po
nás neštěkne ani pes. Snad po mě zůstane alespoň malý otisk
v podobě téhle recenze. PARADISE
LOST
obstáli opět se ctí. Úžasný retro doomový zážitek.
Odpočívejte v pokoji!
Asphyx
says:
When I listened to the new album of British doom metal band Paradise Lost for the first time,I gratefully realized how can be "retro" really "funny". This band has always been a combination of Holmes's voice and unmistakable riffs of Mackintosh... This time, I find that the gentlemen went even further into the past. I get the fact that the band walks through the austere churches of the Anglican Church. Uncovering layers of dust on old graves, sadness beneath colorfull frescoes of ancient art. I feel good here as I know what to expect and everytone strikes me with every hint of eternity. "The Plague Within" succeeded perfectly. Linking the past, vibrations and light frosty melodies that give you complete absolution. Believe it or you will be condemned. PARADISE LOST again stood the test of time with honor. Totally amazing retro doom experience. Rest in peace!
Seznam
skladeb:
1. No
Hope In Sight
2. Terminal
3. An Eternity of Lies
4. Punishment Through Time
5. Beneath Broken Earth
6. Sacrifice the Flame
7. Victim of the Past
8. Flesh From Bone
9. Cry Out
10. Return To the Sun
2. Terminal
3. An Eternity of Lies
4. Punishment Through Time
5. Beneath Broken Earth
6. Sacrifice the Flame
7. Victim of the Past
8. Flesh From Bone
9. Cry Out
10. Return To the Sun
Čas:
50:10
Sestava/band:
Nick
Holmes – Vocals
Greg
Mackintosh - Lead Guitar
Aaron
Aedy - Rhythm Guitar
Steve
Edmondson - Bass Guitar
Adrian
Erlandsson - Drums
.JPG)