FERAL
– Where Dead Dreams Dwell
CD
2015, Cyclone Empire
Hypnóza
je změněný stav vědomí, který je možné terapeuticky využít.
Používá se převážně k léčení neuróz, poruch spánku,
závislostí a řešení dalších psychosomatických obtíží. Není
pravda, že si člověk z hypnózy nikdy nic nepamatuje, že neslyší
hlas hypnotizéra, že je zcela v jeho vlivu a může být donucen k
čemukoli. Taktéž není možno zůstat "zaseknut v hypnóze".
Jednou
jsem to zkusil, jen tak pro pobavení. Nešlo to. Nedokázal jsem se
uvolnit. Mám nad sebou rád kontrolu a nerad bych na sebe řekl
něco, co by mě mohlo mrzet. Moc na hypnózu nevěřím. Jsem
skeptik. Tedy až na jednu věc. Když mám puštěnou muziku, do
toho v hlavě nějaký ten žejdlík piva, tak může dojít
k určitému rauši. Umím se naplno oddat utíkajícím rytmům,
vcítit se do pohybu prstů po pražcích kytar i přesně odezírat
z úderů bubeníka. Jsem jako šaman, tanečník z onoho
světa, posel tmy ze záhrobí. Stačí mi dobrá aparatura a deska,
která mě strhne do víru smrti. Neposuzuji pak kapelu jako „pan
kritik“, ale snažím se popsat své pocity. Když se potom stane
to, že ucítím mezi mnou a smečkou pradávné pokrevní death
metalové bratrství, jsem ztracen. Švédské FERAL
jsem
viděl kdysi na turné s DEMONICAL. Po koncertě jsem si ihned
běžel koupit jejich CD „Dragged to the Altar“ (2011). Jejich
chrastící smrtící kov jsem jim věřil vlastně od začátku.
Letos zůstávám pevný ve své víře.
FERAL
jsou ve
své tvorbě velmi tradiční, klasičtí. Čerpají ze starých
dobrých devadesátek, přidávají modernější a čitelnější
zvuk i produkci. Na albu tak můžeme najít odkazy na GRAVE,
DISMEMBER, ENTRAILS, ENTOMBED, BLOODBATH. To by nebylo zase tolik
zajímavé, podobných kapel je dneska deset na každém prstě,
jenže pánové mě zaujali svým přístupem. Nesnaží se jen
„kopírovat“ své vzory, ale ještě přidávají kus sebe
samotných. Rozeznají to asi jen ti nejšílenější fanoušci, ale
na nikoho jiného stejně tahle muzika není zacílena. Líbí se mi
ten tlak, je to jako by na mě padala obrovská stěna z kostí.
Určitě znáte staré francouzské komedie, kde se ve skladu
začnou řetězovou reakcí kácet regály. Tady je to hodně
podobné. První song navnadí, druhý rozproudí krev v žilách,
třetí vás zvedne ze židle a u třetího jste už mimo tenhle
svět. Je to, jako by byla deska uložena v nějaké staré
truhle dlouhých 25 let a letos ji někdo vyvrhnul na světlo boží.
Tady se hraje muzika pro starý fotry, pro poctivce sbírající
ještě CD a vinyly, pro maniaky, usínající se starými death
metalovými hymnami na rtech.
Ležím
na téhle dřevěné lafetě už pěkně dlouho. Přehrabuji se ve
starých demonahrávkách, vinylech i CD přes 30 let. Občas je toho
na mě už moc, jsem zahlcen, hledám raději ticho. Jenže pak
přijde podobná kapela jako FERAL a já poskakuji kolem přehrávače
jako pacient psychiatrické léčebny. Kdo nezažil, nepochopí. Pro
mě je podobná hudba soukromou hypnózou, vyvolaným stavem radosti,
někdy smutkem, strachem a jindy z ní čerpám energii, jako to
dělávají členové různých sekt z vesmíru. Nepotřebuji
nic, neznám hlad, spánek mi netřeba. Stačí volume doprava,
čerstvý vzduch v pokoji a přijde to samo. Kývám se na
bosých nohou, vnímám lehké otřesy podlahy, stydím se, když mě
v mém věku někdo zahlédne takhle „blbnout“. Cítím se
povznesený, zažívám euforii a nadšení. Vycházím pak do
reality očištěn, vyrovnán a nechápu, kde se bere v lidech
tolik nervozity. Vždyť stačí otevřít pár imaginárních hrobů,
nahlédnout za černou oponu našeho bytí a garantuji vám, že se
zase rádi vrátíte zpět mezi nehodné. Díky FERAL
si přinesete ve své hlavě spoustu vzpomínek. Před očima se vám
jako černobílý film budou míhat zástupy zombie, protáhlých
obličejů nemrtvých i hromady dubových rakví. Tak je to správně
a takhle zní švédský death metal stejně nejlépe. Tradice je
nutné ctít a nadále je zprostředkovávat pro další generace. A
pánové z Švédska to umí stejně nejlépe. Přeci jen, je to
jejich rodný death metalový jazyk.
„Where
Dead Dreams Dwell“
je poctivou vzpomínkou na devadesátá léta minulého století.
FERAL se zhlédli v těch nejlepších kapelách doby a
přinášejí nám spoustu ostrých a krutých pozdravů ze záhrobí.
Při poslechu mě napadají slova jako energie, chlad, smrt a
utrpení. Líbí se mi zvuk i produkce. Podobných kapel je dnes sice
spousta, ale jen některé umí přenést ducha doby do současnosti.
FERAL se to povedlo. Pokud jste příznivci klasického švédského
death metalu, je pro vás tohle album povinnost. Hroby se otvírají,
zombie vylézají ven. Masakr může začít! Perfektní severské
album!
Asphyx
says:
„Where
Dead Dreams Dwell“
is a fair memory of the 90th.
FERAL fell for the best bands that time and they bring us lots of
sharp and cruel greetings from the next world. It occurs to me words
like energy, cold, death and suffering. I like the sound and
production. There are many similar groups this time, but only a few
can bring the spirit of this era back to today. FERAL
have it done. If you like classic Swedish death metal, this album is
duty for you. The graves are opening, zombies are greeping out.
Massacre can start. A perfect Nordic album!
Seznam
skladeb:
1. Swallowed By Darkness
2. Creatures Among The Coffins
3. As The Feast Begins
4. Suffering Torment
5. Carving The Blood Eagle
6. Inhumation Ceremony
7. The Crawler
8. Overwhelmed
9. Mass Resurrection
10. Succumb To Terror
Čas:
43:49
Sestava/band:
David
Nilsson - Vocals
Viktor
Eriksson - Bass
Markus
Lindahl - Guitar
Roger
Markström – Drums
