DOOMED
– Wrath Monolith
CD
2015, Solitude Productions
Ve
středu odpoledne, jednoho květnového dne, se pro mě svět na
chvilku zastavil. Venku právě někdo někoho málem na křižovatce
přejel. Motorkář, který se předváděl před sebou samým, zvedl
přední kolo a pak už jen zaskřípaly pneumatiky. V práci
nastoupil další mladý manažer, který má pevný rozhodný úsměv
a chová se jako debil. V nedaleké vesnici neznámý chlápek
s psychickou poruchou pobodal nevinnou ženu. Česká republika
přijala dalších několik tisíc utečenců odněkud. Důchodci
před krámem nadávají jako špačci a televizi se už ani
neodvažuju zapnout. Obyčejný den obyčejného muže. Znaven
z práce, kde jsem dělal spoustu zbytečných věcí, které
nejsou potřeba a musely být v daném termínu (jinak bude
konec světa, říkají!), jsem usedl s pocitem, že se už asi
nezvednu. Pustil jsem si novinku německých doom deathařů
s příhodným jménem DOOMED
a rozhodl jsem se, že budu relaxovat. Svět se zase jednou zhroutil
sám ze sebe a já potřeboval očistu své hlavy.
Nejdříve
vykládáme se ženou příběhy všedního dne, pokoušíme se za
neustálého přicházení a odcházení dětí alespoň trošku
zorganizovat běžný život a náhle se mi začne do mozku vkrádat
myšlenka, že mi něco v pokoji vadí. Všichni přítomní i
momentálně na chvilku nepřítomní, se ošívají, ohlížejí se
za sebe a i káva podaná k odpolední svačině je najednou
nějaká hořká. Z reproduktorů se linou prapodivné zvuky a
já místo toho, abych nalezl alespoň na chvilku klid, odcházím po
chvilce do své death metalové kanceláře a sepisuji těchto pár
řádek. „Wrath
Monolith“ je
hrozně zvláštní album. Na jednu stranu mě nenechává v klidu,
rozčiluje mě, je mi nepříjemné. Má ale i druhou, odvrácenou a
přívětivou tvář. Pokud totiž poslech vydržíte, oddáte se mu
a budete přístupní, stane se pro vás vítanou noční můrou.
Melodie,
nápady a postupy jsou tady rozmáchlé, jako gesta starých mužů,
kteří se rádi poslouchají. Některé zvuky jsou sice na hranici
snesitelnosti, ale dokonale vyjadřují moje pocity z dnešního
dne. Svět jakoby se náhle stal spojitou nádobou, já stál někde
v říši za zrcadlem a jen pozoroval ten chaos a nervozitu,
která létá všude kolem. DOOMED
sice neuklidňují, nedávají rozhřešení ani neudávají směr,
ale drásají „správným“ způsobem. Občas sice některé
pasáže vyznívají, jako kdyby muzikanti právě dojížděli
nějakou psychedelickou drogu, ale ta „nebolí“ úplně
nepříjemným způsobem. Naopak, dodává desce na neotřelosti,
zajímavosti a jakémsi zvláštním tajemnu. Album rozhodně není
pro každého. O klasice se mluvit nedá ani v nejmenším, o
lehké progresivitě snad někdy s přimhouřením očí. Pokud
bych hledal jediné slovo, které by nahrávku vyjadřovalo nejvíc,
napadá mě, že je DIVNÁ. Ano, zvláštní a DIVNÉ je většinou
lidmi pozřeno v negativním slova smyslu. Preludium
znázorňující právě ubíhající čas. Axiom pokoušející se
vyjádřit samotné bytí. Chápání a vnímání může být
tentokrát hodně rozdílné.
„Wrath
Monolith“
je nahrávkou, která vás donutí k přemýšlení. Pro mnohé
bude nepříjemná, dlouhá a s divnými nápady, ale věřte,
že po čase dozraje ve velmi pěkný starožitný kousek. Nálady na
albu jsou různé, rozhodně vás nenechají v klidu. Je to jako
procházka podzemím. DOOMED vám budou velmi zdatnými průvodci.
Německé doom/deathové šílenství. Zajímavá, pestrá a neklidná
deska!
Asphyx
says:
"Wrath
Monolith"
is a record
that
you
will
think
about.
It
will be
unpleasant
for loads of people,
long
and with strange
ideas,
but
believe,
it will be very nice and important piece after time. Moods
on
the album
are
different,
certainly
they won't
leave you
in
peace.
It's
like
walking through
the
underground.
DOOMED
are
very
good
guides.
German
doom
/
death
metal
madness.
Interesting,
varied
and
restless
album!
Seznam
skladeb:
1.
Paradoxon
2. Our Ruin Silhouettes
3. Euphoria’s End
4. The Triumph – Spit
5. Looking Back
6. I’m Climbing
2. Our Ruin Silhouettes
3. Euphoria’s End
4. The Triumph – Spit
5. Looking Back
6. I’m Climbing
Čas:
50:40
Sestava/band:
Yves
Laube – Lead Guitar
Frenzy Pfeifer – Bass
Pierre Laube – Rhythm Guitar/Vocals
Andreas Böse – Drums
Frenzy Pfeifer – Bass
Pierre Laube – Rhythm Guitar/Vocals
Andreas Böse – Drums