DEFLORATION
– Created to Kill
CD
2015, Remission Records
Byl
pro mě vždycky synonymem velkého a nezničitelného chlapa. Měl
silnou tělesnou konstituci, krásnou ženu, úžasné děti a práci,
kterou by mu mohl každý závidět. Jen jsem z něj měl
neustále pocit, jako by byl neklidný, nespokojený, jakoby mu něco
chybělo. Žil rychle, zvládal spoustu věcí najednou a všichni,
kdo ho znali, pořád kroutili hlavou, jak to může stihnout. Pak si
šel k večeru zaběhat a uprostřed borového lesa, na pěšině,
kde jinak chodívají jen srny pít, se zastavil a zemřel. Otočil
oči k nebi, dvakrát popadl dech a puklo mu z toho všeho
srdce. Teď tam leží, houbaři ho překračují, děti do něj
dloubají klacíkem a pokaždé, když okolojdoucí zjistí, že ten
pán v drahých běžeckých botách není živý, fotí si ho,
natáčí se s ním a záznamy ihned uveřejňují na sociálních
sítích. Svět se zase jednou zhroutil sám do sebe a jediný, kdo
se v téhle situaci snad chová normálně, tak jsou mouchy,
které konají svoji práci, tak jako po staletí. Je podvečer a
všichni tak nějak tuší, že tělo stráví v náručí lesa
celou noc.
Lidská
otupělost nezná poslední dobou meze. Vždycky si říkám, jak
jsou ty brutálně death metalové kapely vlastně na nás ještě
hodné, protože ty jejich kruté obrazy o společnosti někdy
vypadají vedle reality jako taková legrace. Vezměte si třeba
takové německé DEFLORATION.
To jsou klasici v tom nejlepším slova smyslu. Zpívají o
násilí, gore tématech, smrti. A to velmi sugestivně, uvěřitelně.
Přesto vypadají vedle zpráv z internetu jen jako slabý
odvar. Letos přicházejí už se svým pátým řadovým albem, a
abych pravdu řekl, sedli mi v nastalé situaci a nastavení
vesmíru jako velmi chutná krmě. Byl jsem při prvním poslechu
jako ten známý, nalezený na lesní pěšině, jen jsem ještě po
pracovním týdnu lehce dýchal a jediné, na co jsem měl chuť, tak
bylo absolutní ticho. Jenže pak jsem přeci jen usedl k počítači,
nastartoval bílou stránku wordu s tím, že zkusím napsat jen
pár vět. Najednou se mi, s prvním tónem znějícím z hi-fi
věže, začala do žil vlévat nové energie. Bylo to jako droga,
zlatá šleha, která ze mě vykřesala poslední zbytky sil a já
nakonec strávil jeden krásně morbidní večer ve společnosti
DEFLORATION.
Pánové
ctí základní náležitosti stylu, hrají poctivě, upřímně,
uvěřitelně. Jejich tvorba je notně poznamenaná CANNIBAL CORPSE,
DYING FETUS, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, NILE. Nevadí to, fanoušci
si přijdou určitě na své a já s povděkem kvituji, že
nedochází k nějakým „zbytečným“ technickým
ekvilibristikám. Mám takhle brutalitu v death metalu stejně
nejraději, je vlastní mému naturelu a tak si poslech užívám
stejně jako steak při večerní grilovačce. Velkou devizou je pro
mě zpěvák Erik Oßwald (ROGASH), který vládne opravdu mocným
growlem. Ostatní samozřejmě vůbec nezaostávají a tak si můžete
v poklidu užít další ze smrtících rubanic. Líbí se mi i
syrový, přesto dynamický zvuk. Na vymletí mozku, očistu těla a
celkový restart organismu jako dělané. Raději budu stokrát
(klidně tisíckrát) znovu a znovu řvát v pokoji nechutné
texty a tančit nekonečné šamanské tance, než abych se z toho
všeho, co dnešní „nervózní“ doba přináší, zhroutil. Lidé
zapomínají odpočívat, neumí se zastavit, oddat se jen sami sobě.
Brutal death metal mi v relaxaci, očistě, meditaci pomáhá.
Nepotřebuji zdravou výživu, ani adrenalinové sporty, dokonce ani
nekonečné internetové chaty o ničem. Stačí mi koutek s
přehrávačem a hlasité volume.
Asociace,
které ve mně některé desky vzbuzují, jsou mnohdy hodně divoké.
Mám pak alba zapsaná navěky v hlavě, doplněná o příběh,
o určitý vjem a jsou pro mě tím víc důležitá. DEFLORATION
letos rozsekali, co mohli. Moji hlavu, uši, i nejskrytější
mozkové závity. Na první pohled obyčejná nahrávka, která časem
přerostla v šílené monstrum. Německý brutální death
metal té nejvyšší kvality, perfektně odvedené řemeslo s černou
duší. Klasika, tradice a krutost. Po zemi se válí kusy syrového
masa, krev teče proudem a muzika je ostrá jako břitva. Co víc si
přát? Skvělé album!
Asphyx
says:
Some
albums awaken associations by me, that
are
sometimes
very
violent.
These
records I've got
forever
in
my head,
completed with a
story
and this is for
me
very
important.
DEFLORATION
hacked
this
year what
they
could.
My
head,
my ears and
my
brain.
From the first point of view an
ordinary
record,
growing up into a
crazy
monster.
German
brutal
death
metal
of
the highest quality,
perfect
done
job
with
a black
soul.
Classic,
tradition
and
cruelty.
There
are
pieces
of
raw
meat rolling on the floor,
blood
is flowing
and
the music
is
sharp like a razor.
What
could you want more?
Great
album!
Seznam
skladeb:
01.
By Brutal Hate
02. Crystal City
03. Family Gore
04. Brutal
Stalking
05. Devouring Flesh
06. Inner Fight
07. Pure Pork
Party
08. Exorcism
09. Necromantic Lunch
10. Game of Gods
Čas:
44:39
Sestava/band:
DRUMS:
Christian Förster
BASS:
Maik Petzold
GUI:
Bertram Tischendorf
GUI:
Sebastian Lau
VOC:
Erik Oßwald
.JPG)