APOPHYS
– Prime Incursion
CD
2015, Metal Blade Records
Historie
ukazuje, že lidstvo se ve způsobu mučení svých bližních čím
dál tím zlepšuje. Kdysi, ve středověku, bylo vše takové
neotesané, hrubé a surové. Dnes už jsme v technologiích o
hodně dále. Do utrpení jsme zahrnuli nejnovější poznatky a tak
si nemusí dnešní zkušený sadista skoro vůbec ušpinit ruce.
Doba už je zkrátka taková, navenek s růžovými králíčky
v reklamách na zbytečnosti a uvnitř kolikrát krutá a
hnusná. APOPHYS pojali smrtící kov moderně, zákeřně. Stejně
jako nové metody a postupy v ničení těla, tak i jejich death
metal je technický, náročný na pochopení, zlý, ošklivý,
naléhavý. Stejně jako výslechové metody nejzkušenějších
dnešních drábů. Mám s podobnou muzikou jeden lehký
problém. Na jednu stranu sice oceňuji hráčské umění, ale nějak
nedovedu všechno vstřebat. Ta komplikovanost, odlidštěnost mě
poměrně odrazuje. Jsem ale bojovníkem, většinou chci, snažím
se předkládanou hudbu pochopit (jinak bych nenapsal ani řádku).
Do
„Prime Incursion“ jsem se dostával opravdu hodně dlouho.
Mnohokrát jsem od desky odcházel s tím, že už ji nechci
nikdy slyšet, že toho mám plné zuby a že ať nikdo nepočítá
s tím, že bych kdy něco napsal. Jenže cesty Satanovy jsou
nevyzpytatelné a já vzal nakonec tyhle holandské dříče na
milost. Museli si to u mě ale odpracovat, neskutečně oddřít.
Hudebně pánové čerpají z mých neoblíbených ABORTED,
pomalejší chvilky zase ze starších ASPHYX. Tohle všechno ale za
obrovského přispění amerických death metalových vlivů. Kapela
je složena z členů kapel jako GOD DETHRONED, PROSTITUTE
DISFIGUREMENT, EREBUS, DETONATION. Bohužel se ukazuje, že ani
zkušení a protřelí borci nejsou zárukou toho, aby mě album
smetlo z povrchu zemského. Spíš se jedná o takové jakoby
vzdálené (i když kvalitní) preludování, které ve výsledku
působí jen jako kulisa. Ta mě nijak nebolí, netrápí, nejsem ani
nadšen, ani roztrpčen. Zkrátka, všechno je jaksi obyčejné,
normální, klasické, nevýrazné.
Ty
riffové formule, recepty, se mi zdají už tolikrát provařené, že
si mohu kolikrát ukroutit hlavu nevěřícností. Kde byl pan
producent, kde mistr zvuku? Ono to tak asi má být, ale já se
jednoduše nemohu smířit s tím, že podobnou muziku hrají
lidé z masa a kostí. Očekával bych spíš partu komputerů,
navzájem propojených kapely a nějaké ty sofistikované stroje na
zabíjení. Nezbývá mi tak nic jiného, než se občas zahoupat do
rytmu, sem tam si užít nějakou tu rychlejší pasáž a jinak jen
tupě zírat a marně pro sebe hledat alespoň kousky něčeho
dobrého. Já chápu snahu o to být jiný, odlišný, něčím
zajímavý, ale tady je to na úkor schopnosti složit dobrou skladu
jako takovou. Možná bych se k podobným deskám neměl raději
vyjadřovat, ale myslím, že APOPHYS i přes všechnu moji
„kritiku“, stojí určitě za pozornost. Když mám na jejich
utrpení náladu, tak přeci jen občas cítím určitý neklid,
jemné chvění. Proto jsem je ještě úplně neodepsal.
Ne,
ne a ještě jednou ne! Takhle vypadají přesně desky, u kterých
sedím dlouhé hodiny před prázdnou obrazovkou počítače a zhola
nic mě nenapadá. Mám rád, když ve mně hudba vyvolává nějaké
představy, nakope mě nebo naopak uklidní. Tady se nic takového
neděje. Všechno je přitom technicky v pořádku. Počet riffů
za minutu je mnohdy obdivuhodný, přesnost, chlad a krutost září
z alba jako uran v jaderném odpadu, ale není to nic pro
mě. Já se nechám raději natáhnout na skřipec hezky postaru,
s vrzáním prohnilých dřevěných nástrojů, dnešní
způsoby smrti se mi zdají poněkud podivné. Moderní, odlidštěný
a technicky dobře zvládnutý death metal, kterému chybí duše!
Asphyx
says:
Conceived
death metal in a more modern and insidious way. It implements new
methods and procedures of torture of the body. Their death metal is
technical, challenging to understand, bad, ugly and urgent. Into
"Prime incursion" was getting really long for me. The
amount of riffs per minute is often admirable. And despite the fact
regarding the accuracy, coldness and cruelty which radiates from the
album as uranium from a nuclear waste plant, this album still does
not do much for me. Although their death metal is modern, dehumanized
and technically well managed, it still lacks soul in my opinion!
Seznam
skladeb:
01.
Dimensional Odyssey
02. Miscreants
03. Requiem for the Absurd
04. The Antidote
05. Ego
06. The Sentient
07. The Final Step
08. Humanity's Epilogue
09. The Red Planet
02. Miscreants
03. Requiem for the Absurd
04. The Antidote
05. Ego
06. The Sentient
07. The Final Step
08. Humanity's Epilogue
09. The Red Planet
Čas:
38:31
Sestava:
Kevin
Quilligan – Vocals
Sanne
van Dijk - Guitar
Koen
Romeijn - Guitar
Michiel
van der Plicht - Drums
Mickeal
Schuurman - Bass
