DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 19. června 2015

Home » » Minirecenze/minireview - SHAPE OF DESPAIR - Monotony Fields (2015)

Minirecenze/minireview - SHAPE OF DESPAIR - Monotony Fields (2015)


SHAPE OF DESPAIR - Monotony Fields
CD 2015, Season of Mist

Poklekávám u dávno opuštěného náhrobku, prosévám mezi prsty trouchnivějící, zetlelé kousky rostlin. Jsem stará, nepotřebná fosilie, opuštěná, jsem středobodem vesmíru. Našlapuji tiše, obezřetně. Zdravím ostatní stíny. Je podvečer, čas spočinutí. Ošoupaná lavička, uprostřed pečlivě uhrabaných cestiček, by mohla vyprávět dlouhé příběhy o samotě, vzpomínkách, smrti. Finové, věrni své funerální a doomové historii, letos předkládají další porci velmi tklivých, nekonečně dlouhých melodií. Svým způsobem to je extrém, hudba pohybující se na samé hranici vstřebatelnosti. Často ji používám jako kulisu, echo, ozvěnu, při nekonečném čtení knih. "Monotony Fileds" budu asi vstřebávat ještě pěkně dlouho, ale už teď mohu hrdě prohlásit, že ledový dráp byl do mého zpuchřelého srdce zaseknut krutě a bez výhrad. Možná se někdy v těch zasněných pasážích lehce zamotávám, někdy mívám až "moc veselou" náladu pro poslech, ale jinak nemám žádných námitek. V rámci stylu, v řadě podobných kapel jsou SHAPE OF DESPAIR pořád na čele pelotonu. Mlha se válí nad řekou, v dálce zaskřehotal nějaký pták a přes hřbitovní zeď se začaly valit další zástupy nemrtvých. Všechno je, jak má být a já si opět ověřil, že z Finska pocházejí jedny z "nejsmutnějších" kapel. 

SHAPE OF DESPAIR nahráli desku, která přesně vystihuje jejich styl. Je smutná, dlouhá, naléhavá a zároveň ostrá a tvrdá. Připomíná mi nekonečnou procházku po opuštěném hřbitově, rozmluvu s nemrtvými. Letos sice nepřinášejí Finové nic nového, ale rozhodně se jedná o album, které dokáže zmrazit krev v žilách nejednoho fanouška. Funeral doomová šlechta v plné síle! Prach jsme a v prach se obrátíme! 



Asphyx says:

SHAPE OF DESPAIR recorded the album, that exactly describes their style. It's sad, long, urgent and at the same time sharp and hard. It suggests me an endless walk along an abandoned cemetery, talk with the undead. Although Finns don't bring nothing new this year, this album can freeze the blood in the veins of lots of fans. Funeral doom nobility in full force! We are dust and we stay dust!

Share this games :

TWITTER