Recenze/review - GEORGE KOLLIAS – Invictus (2015) ~ DEADLY STORM zine

GEORGE KOLLIAS – Invictus

CD 2015, Season Of Mist

„Udušení (též zadušení, odb. suffocatio) je nepřirozená smrt, jejíž příčinou je zabránění přístupu vzduchu resp. kyslíku do plic neboli dušení. To nastává zejména při utopení, uškrcení, vniknutí cizího tělesa do dýchacích cest či otravou. Samotný proces dušení spouští u normálních jedinců panický strach, který je spouštěn chemickou reakcí při zvýšení koncentrace oxidu uhličitého v krvi.“ Takto hovoří o udušení Wikipedie.

Pro mě osobně se jedná asi o nejhorší způsob odchodu z tohoto světa. Stačilo mi, když jsem se párkrát jako malý topil. Ta panika, změť neskutečně nepříjemných pocitů a obrovský strach si budu pamatovat celý život. Hodně podobné je to s novou deskou jednoho z nejlepších extrémních bubeníků (dle mě) GEORGE KOLLIASE. Ten se rozhodl, že se oprostí od svých domovských NILE a postará se o všechno sám. Je o něm známo, že mimo bicích vládne i slušně kytarou, tudíž i basou a hlas má prý také obstojný. Byl jsem tedy hodně zvědavý, jak se tenhle šílenec popral s takto velkým soustem. A popral se s velkou ctí. Od začátku do konce je jasně patrné, že tady se setkáváme s mistrem ve svém oboru. Hudba lehce evokuje nejlepší díla BEHEMOTH, KATAKLYSM, v sólech a vyhrávkách pak ROTTING CHRIST a samozřejmě i jeho domovské NILE. Není to ale rozhodující, ani nijak omezující. GEORGE dokázal, že zkrátka a jednoduše umí. Není zase tolik časté, aby muzikant, který se chopí všech nástrojů a je zároveň i velmi dobrý instrumentalista, dokázal složit dobrou skladbu. Mr. KOLLIAS to zvládl. Bez debat.

Celá deska působí hodně naléhavým dojmem. Nalezneme zde kanonády z bicích, pomalu se zarývající riffy kytar i pro mě zajímavě zabarvený vokál. K tomu si připočtěte perfektně ošetřený zvuk a hlavně tucet nápadů v jedné skladbě. Výsledný dojem pak opravdu připomíná těch několik sekund předtím, než vás někdo udusí. Cítím se jakoby povznesený, sedím na malém oblaku (jako to v dětství dělávali andělé), jen s tím rozdílem, že mé ruce jsou od krve a perutě křídel mi hoří černým plamenem. Na „Invictus“ opravdu plápolají meče spravedlivým hněvem, dává se jednoznačné rozhřešení všem padlým kněžím a ještě si užijete krásně propracovanou nástrojovou ekvilibristiku. Nejsilnější je pak GEORGE v nástupech, které jsou monstrózní, šílené a mocné jako rozpálené dělostřelectvo. Líbí se mi i různé mezihry, doplňky, které umně dotvářejí celkovou atmosféru zmaru. Sem tam zavzpomínáme i na poslední desky polských učňů HATE. Občas sice chybí trošku té síry, peklo se mírně vzdaluje, ale to může taky být můj zmlsaný dojem.

Přijdu si jako na nějakém obřadu, kde se sešli mistři blackových chorálů a death metalové zemitosti. Chvílemi sice ztrácejí dech, ale celkově řežou jako břitva právě přinesená z nožířství. Hodina a patnáct minut smrti (s bonusy) je někdy až moc rozvláčných, možná pro někoho dlouhých, ale nemůžu sloužit kritickým povzdechnutí o nudě. Já si užívám, plně a do sytosti. Přijdu si jako na nějaké obskurní hostině, kde je podáváno jen samé krvavé maso. Kolem stojí ženy v dlouhých kápích. GEORGE složil a nahrál pravé řecké morbidní bakchanálie. Tady se opravdu odehrávají nekonečné smrtící orgie, kde místo vína teče proudem životodárná tekutina kolující nám jinak v žilách. Obřad postupně začíná u prvního songu, pak se rozjíždí, kolem šumí hovor přísedících a pitka vrcholí někde tak kolem poloviny alba. Pak se jen rozvalujeme kolem s plnými břichy a užíváme si bonusové songy. Občas někdo nestrávil růžově zabarvené chuchvalce polosyrových kousků flákoty, ale to jsou jen slabí jedinci. Ti už stejně příště nepřijdou. Pro ně je tohle album příliš dlouhé a monotónní.

Deska vychází v několika formátech (CD, vinyl, digital, 12“vinyl) a tak by měli být spokojeni úplně všichni sběratelé a fanoušci. Album krásně doplňuje a vystihuje i obal (Manster Design), i booklet (Thomas Franke, Seth Siro Anton – každý různá verze nosiče). O perfektním zvuku jsme už hovořili (každý nástroj mixoval někdo jiný) a tak před sebou máme takový přírodní úkaz. Bývám k podobným projektům většinou skeptický, ale tentokrát mezi mnou a nahrávkou zafungovala chemie hned od počátku. Poslech si vyloženě užívám, postupně ho vstřebávám a některé motivy si dokonce neustále omílám dokola v hlavě. Mocná, neklidná deska s puncem smrti! Velmi dobře!

Asphyx says:

The whole album gives a very urgent impression. We find here a cannonade of drums, slow cutting guitar riffs and for me interestingly timbre vocals. Add a perfect sound and mainly dozen ideas in each song. From the beginning to the end it is clear that we've met a master in his field. Music evokes the best of BEHEMOTH, KATAKLYSM easily, in solos and melodies ROTTING CHRIST and of course slightly home NILE. I enjoy the listening, I absorb it by small degrees and some motives I play over and over in my head. Powerful, restless album stamped with death! Very well!

Seznam skladeb:

01. Echoes Of Divinity
02. Invictus
03. The Passage
04. Aeons Of Burning Galaxies
05. Shall Rise/Shall Be Dead
06. Voices
07. Treasures Of Nemesis
08. Apocalypse
09. Epitaph
10. Through Empty Eyes Of Light
11. Buried Under The Flames
12. Aeons Of Burning Galaxies (Bonus Track)
13. Voices (Bonus Track)
14. Epitaph (Bonus Track)
15. Apocalypse (Bonus Track)

Čas: 01:14:43