MÖRKHIMMEL
– Ostří černé kosy zní
CD
2015, L`inphantile Collective
O
definici pekla se pokoušelo, pokouší a bude pokoušet celá řada
umělců. Způsoby vyjádření jsou různé. Někdo se chopí štětce
a namaluje inferno, jiný popíše Belzebuba takovým způsobem, že
vás bude mrazit v zádech a další vezme do ruky hudební
nástroj s úmyslem přivolat na zem veškeré nečisté síly.
Pražští black/crust/thrash death metalisté MÖRKHIMMEL se o to
pokusili pomocí zákeřné a zlé muziky. Bohužel, nutno hned
zpočátku zmínit, že se jim to příliš nedaří. Pokud se drží
svého „punkového“ přístupu a na dřívějších deskách
vytyčeného směru, zdá se být vše v pořádku. Jestliže se
ale pustí (a že tak letos činí) na pole smrtícího kovu, nezdají
se být příliš uvěřitelní. Celá deska mi přijde jako taková
„marná“ snaha o to vrátit nejlepší časy ENTOMBED, NIHILIST a
GRAVE. Ta bohužel vyznívá povětšinou poměrně do ztracena.
Album je tak spíš takovým pokusem alespoň trošku pootevřít
dveře do pekla. Pražané ale zůstávají celou dobu jen obyčejnými
vrátnými, vpuštěni do Hádovi říše nejsou a jen tak nebudou.
Pro
to, aby byli uvedeni před oltář všemohoucího Satana, jim ještě
chybí několik kroků. Největší slabinou celé téhle akvizice je
bubeník. Chápu, že v crustu a punku netřeba přílišné
techniky, ale bicí nástroje jsou zde značně nevýrazné, obyčejné
a vyznívají na smrt příliš jednoduše. Zajímavý, pro mě ale
poměrně nepříjemný, je i vokál. Nevyžaduji „dokonalé“ a
mocné hlasivky, ale oceňuji a chci alespoň nějaký „dynamit“
v hrdle. Mr. Slávek sice zní chorobně, ale nemůžu si
pomoct, také značně slabě. Můj pohled je ale samozřejmě hodně
ovlivněn dlouhými léty poslechu death metalu, pokud bych uvažoval
převážně v rytmu black/crust/thrashe, byl bych asi spokojen.
Zmínit a pochválit musím texty. Není zase tolik českých kapel,
které by vládly rodným jazykem natolik, aby nevyzníval trapně.
Tady jsem si vyloženě početl a některé si dokonce velmi dobře
zapamatoval. Velmi příjemný, i když jednoduchý je obal (autor
Andy). Nikdy bych nevěřil, že „obyčejná“ kosa ve mně
zanechá tolik nálad a obrazů.
Nejdůležitější
u každé desky je ale muzika a ta na mě působí značně
rozporuplným dojmem. Jako pravověrný death metalista nějak nemůžu
přenést přes srdce, že se zde můj oblíbený styl tolik ničí.
Někdy je pro mě poměrně bolestivé celou desku doposlouchat až
do konce. Jindy zase, naladěn na thrash, punk a black, si společná
setkání docela užívám. Chybí mi ale, pokud se oprostím od
všech škatulek a hudebních směrů, tlak, energie, síla i
obyčejné rockové koule. MÖRKHIMMEL sice chrlí tu svoji nenávist
s nasazením a velkým kusem srdce, ale strach se u mě
jednoduše nedostavuje. Ani mi tak nevadí jednoduché motivy, ani
stylizace do devadesátých death metalových severských let (to
naopak oceňuji), ale místo srážky s náklaďákem naloženým
po okraj kostmi se zde setkávám jen s multikárou, která mi
způsobí pár pohmožděnin. Pražanům se bohužel nepodařilo
vymanit z našeho malého českého rybníku. A to i přesto, že
podobnou cestou se u nás příliš kapel zrovna nevydává.
„Ostří
černé kosy zní“ je určitě deskou, která si získá příznivce
z řad špinavějších metalových stylů. Obávám se ale, že
jejích sláva a věhlas nepřesáhne lokální úroveň. Pro to, aby
se MÖRKHIMMEL dostali o level výše alespoň mezi evropskou
šlechtu, jim ještě chybí velký kus smrti. Té práce, odříkání
a hlavně nekonečného cvičení ve zkušebně před sebou mají
pražští rouhači ještě hodně moc. Pokud ale vydrží a neopustí
je jasně slyšitelné nadšení, troufám si tvrdit, že mohou
v budoucnu překvapit. Nejsem z těch, kdo by chtěl
kapelám mluvit do jejich tvorby, ale zrovna téhle smečce bych
doporučil, aby opustila hájemství smrti a soustředila se na
styly, ve kterých se cítí silná v kramflecích. Koneckonců,
proč hrát death metal, když mi jde black, thrash i crust? Peklo
takhle rozhodně nezní, ale to neznamená, že byste se neměli o
kapelu zajímat. Naopak, na naší scéně se jedná o takové
příjemné undergroundové zpestření. Černá kosa by potřebovala
ale ještě pořádně nabrousit.
Asphyx
says:
„Ostří
černé kosy zní“
is definitely an
album
that
will
get
fans
from
dirtier
metal
styles.
However,
I think that
their
glory
and
fame
won't overrun the
local
level.
To
get
higher
level,
to
be
among
European
nobility,
they
miss
a
bit
of
death. Gentlemen are
spouting
their
hatred
with
a
large
piece
of
heart,
but
fear
doesn't come.
Hell
doesn't
sound
like
that,
but
it doesn't
mean
you
shouldn't take interest
in
the band.
Black
scythe
needs to be
sharpened.
Seznam
skladeb:
1. Co je mrtvé, nechám hnít
2.
Z cizího krev poteče
3. Na věky věků
4. Nepřítomný nepřítel
3. Na věky věků
4. Nepřítomný nepřítel
5.
První při konci světa
6. Den dni jako vejce vejci se podobá
7. Zima
8. Uprostřed prázdnoty
6. Den dni jako vejce vejci se podobá
7. Zima
8. Uprostřed prázdnoty
Čas:
32:11
Sestava/band:
Slávek
- voice
David
- guitar
Andy
- bass
Hawran
– drums
and
Honza Kapák - guitar
