DWELL
– Vermin and Ashes
CD
2015, Hells Headbangers Records
Lebka,
useknutá přesně v místě čela. Kdosi asi chtěl, aby bylo
jasné, že tentokrát se bude pít z kalichu jen shnilá krev.
Přijímání u padlé církve není jednoduché. Musíte splnit
spoustu předpokladů, dokázat, že znáte všechny prohřešky
řádových kněží. Musíte být pevní ve víře, v té
jediné pravé. Ve víře v death metal. Když k tomu pak
ještě přidáte pořádný kus poctivého nefalšovaného doom
metalu, je vaše šance pro vstup do řádu ještě o nějaký
stupínek větší. DWELL vám mohou být průvodci na cestě
k poznání, k prozření. Uvidíte, že pro vás budou ty
žabomyší války, odehrávající se v reálném světě, jen
takovou malou příjemnou procházkou. Jestliže se v televizi
každý druhý den pořádají veřejné popravy, řežou se hlavy a
mladí se učí místo her zabíjet, budete stejně šokováni. Dáni
jdou totiž až na samotnou podstatu lidského utrpení. Rozmačkají
vás, způsobí vám chaos v hlavě a navodí náladu, při
které se budete žiletkám vyhýbat na sto honů.
Skoro
38 minut doom/death metalu působí v dnešní době možná až
nepatřičně klidně. Vždyť už jenom tím, že vás ráno probudí
vaše oblíbená melodie, dostáváte se do presu a až do ulehnutí
jen „bojujete“ o to, abyste se „měli dobře“. DWELL vám
nenabízejí světské potěšení. Jsou jako křížové zastavení,
určené ke spočinutí. Zkuste si na chvilku sednout na lavičku,
kde je kolem spousta stromů a zauvažujte nad tím, proč se vlastně
pořád za něčím honíte? Uvidíte, že už po krátké době
rozjímání se sluchátky na uších dojdete k názoru, že
stejně jako v hudbě Dánů, i v životě je nejlepší
jednoduchost, prostota. Najednou budete velebit život našich
předků, začnete odmítat technické vymoženosti. Když pak
vydržíte, dostanete se do stavu, který dobře znají buddhističtí
mniši. Vaše tělo i hlavu (i když už dávno bez horní části
lebky) najednou prostoupí neskutečný klid. Poddáte se
jednotlivým, pomalým a rozvážným tónům a pochopíte, že jsme
jen přestupní schránka pro něco většího. Tělo je od narození
tlející schránkou, více či méně dokonalou, přechovávající
těch pár myšlenek, které jsme schopni udržet. Nic víc, nic míň.
Je
zvláštní, hrozně různorodé, jak na mě každá muzika působí.
Prvotině DWELL jsem přišel na chuť vlastně ihned. Stačilo jen
vypnout televizi a zmáčknout tlačítko play na hi-fi soustavě.
Víc pro mě netřeba. A vůbec mi nevadí, že jsou skladby někdy
možná až moc rozmáchlé, zvuk je špinavější, než bývá
zvykem a vokalista musel snídat před nahráváním hřebíky. Hudba
jako by byla oproštěna od zbytečností. Zůstal jen strohý,
krásně ohlodaný základ, smutné kytarové motivy a všude
přítomný pach smrti. Dlouho jsem přemýšlel, proč mě vlastně
„Vermin and Ashes“ tolik zasáhlo. Vždyť se na něm nehraje nic
nového, nic, co bych už někdy někde neslyšel. Jenže, k desce
jsem se dostal poprvé ve chvíli, kdy jel můj mozek na 120% a
usínal jsem cestou z práce v tramvaji. Potřeboval jsem
vypnout, nahodit znovu agregát a nepropadnout se totálně vyhořelý
do propasti beznaděje. Hudba mi v takových chvílích vždy
pomáhá. A DWELL si budu pamatovat ještě hodně dlouho, protože
mi svým způsobem „pomohli“ si alespoň na celou dobu poslechu
CD uvědomit, že by bylo dobré občas také „vypnout“.
Vždycky,
když mi přijde, že se mi mozek zavaří z přemíry
informací, když jsem unavený, že se mi klíží kolem poledne oči
ke spánku i pokaždé když mě začnou děsit negativní informační
zpravodajské běsi, tak raději imaginárně umírám s novou
deskou DWELL. Vím moc dobře, že pánové asi zase tolik velkou
díru do světa neudělají, ale pro mě jsou právě v tento
okamžik, v této prožívané situaci, velmi vítaným
společníkem. Bývá vždy zajímavé, jak vidíme některá CD
absolutně rozdílně. Každý z nás má své uši jinak
nasměrované a se spoustou alb nás pojí osobní zážitky. „Vermin
and Ashes“ jsou pro mě určitým propojením s oním světem.
Uklidňují mě, nabíjejí znovu energií a i když moc dobře vím
o jejich „nedokonalosti“, jsou pro mě velmi příjemným
zastavením. Nevím, jak to uslyšíte vy, ale za sebe mohu jen
doporučit. Vypněte raději masové popravy na TV a zkuste to jako
já. Třeba také naleznete klid. Doom deathová deska, která mě
provedla nejskrytějšími
zákoutími záhrobí.
Asphyx
says:
The
first
album
of Danish
DWELL
is
full of
peaceful
doom/death
metal
melodies.
I liked to listen
the CD at
those
moments I
came
totally
tired
from
work.
The album
brought me to the calm
, it converts
me to
the
afterlife and was
a
very
pleasant
companion. Music is
free
from
all useless
things.
The basis
is left only, sadly
guitar
motives
and omnipresent
scent
of death. "Vermin
and
Ashes"
is for
me
a
connection
with
other
world.
Doom death album, that
guided
me
round most
hidden
nooks
of next world.
Seznam
skladeb:
1. A
Collapse Sublime
2. Pathless and Dormant
3. Vermin in My Arteries
4. Plunging into Ash Tombs
5. Become the Void
6. Perditions Mire
2. Pathless and Dormant
3. Vermin in My Arteries
4. Plunging into Ash Tombs
5. Become the Void
6. Perditions Mire
Čas:
37:51
.JPG)