DEHUMAN
– Graveyard of Eden
CD
2015, Kaotoxin Records
Znáte
ten pocit, když v sobě musíte dusit dlouho nashromážděný
vztek? Najednou, zdánlivě bez příčiny máte chuť vší silou
praštit někoho do jeho rozšklebené tváře. Většinou se člověk
ovládne, v úderu nám přeci jen brání výchova a svědomí,
ale občas vypustíte z úst nějaké peprnější slovo,
připomínající páru, unikající z tlakového hrnce. Každý
si své problémy řešíme po svém. Někdo do totálního vyčerpání
sportuje, jiný propadl zdravé výživě, další rozplétá
nekonečné čakry a spousta z vás se neživí tím, co by
mohlo vrhat stín. Většina z toho jsou ale jen berličky,
mnohdy póza, která nemá dlouhého trvání. My, co máme death
metal, jsme (dle mého soukromého průzkumu), klidnější lidé.
Svoji nespokojenost, zlost a mnohdy i frustraci vypouštíme ven při
dobrých deskách, na nářezových koncertech a v nekonečných
debatách, která že kapela je to vlastně dobrá či špatná. Mám
rád ten pocit, když usednu znaven prací na svoji oblíbenou židli
do své „death metalové kanceláře“ a pustím si nějakou
pořádnou řezničinu. Belgické DEHUMAN jsem si ihned zařadil mezi
smečky, které by se klidně mohli pouštět mezi jednotlivými koly
při boxerských zápasech.
Jejich
novinka (v pořadí druhá řadová) splňuje ty nejvyšší
požadavky energického, našlapaného death metalu, který vás
dovede během několika minut přišpendlit na stěnu pokoje. Budete
tam po celou dobu poslechu viset, jako to dělá ten, jenž nám dal
všech rozhřešení. Vaše tělo se bude zmítat v posmrtných
křečích, z rukou vám bude odkapávat krev z okolí
zatlučených hřebů a na čele budete mít švihácky nasazenou
trnovou korunu. Lehká jednotvárnost, která vám bude zajisté také
zpočátku vadit, se časem překlene v souhlasné kývání
hlavou a krutá sóla vás vždy vytrhnou z nekonečné
letargie. Co na tom, že podobně se na smrtící kov dívají třeba
takoví MORBID ANGEL, NILE, DEATH, OBITUARY, SUFFOCATION. Omílaná
věta, že dnes už nikdo nic nového nevymyslí, sice platí i
tentokrát, ale i tak se rozhodně jedná o velmi dobře vstřebatelné
album. Deska je opatřena velmi dobrým, dnešní době poplatným
zvukem a vy si tak můžete vše náležitě vychutnat.
V ringu
se zmítají dvě od potu lesklá těla, dvě šelmy, toužící po
krvi. Vše sice probíhá dle nejpřísnějších pravidel, ale i tak
je možné ve vzduchu cítit pach násilí. Na tvářích přítomných
diváků je vidět napětí, vzrušení a pradávné pudy. Všechno
umocňuje z reproduktorů řvoucí deska „Graveyard of Eden“,
která dodává oběma zápasníkům ještě větší sílu k dalším
a dalším úderům. Je to jako lov, zápas o přežití. Oba boxeři
tancují, naklánějí hlavu (stejně jako Ježíš ve vašem
pokoji), čekají na chvilkovou nepozornost soupeře. Další úder,
další rána do bicích. Střídající se mocné vyhrávky i
tlumené spodky. Hudba nabitá testosteronem, sílou a syrovostí.
Najednou jsem já tím zápasníkem a moje ruce jako dva jedovatí
hadi útočí v nekonečných smyčkách. Dýchám přerývavě,
unikám nad boxerský ring a po několika dalších kolech padám
zemdleně na zem. Prohrál jsem zápas, vyhrál sám nad sebou samým.
Svět kvůli tomu, ani kvůli desce DEHUMAN, nebude lepší ani
horší. Jenže já mám podobné „nenápadné“ počiny čím dál
tím raději. Cítím z nich nadšení, rebelii pro „naši“
smrtící věc.
„Graveyard
of Eden“ je albem pro přemýšlivé jedince, pro maniaky pátrající
po těch nejlepších kouscích pro své chuťové buňky. Nevím,
jak se na tuhle desku bude tvářit „metalová veřejnost“, ale
abych pravdu, je mi to vcelku jedno. My jsme spolu s kapelou
prožili nejeden energií nabitý zážitek a to pro mě z tohoto
díla dělá velmi dobrou desku. Líbí se mi ta naléhavost. DEHUMAN
jakoby stáli před kostelem a řvali do větru veškeré
nespravedlnosti, kterých se církev za ta staletí nadvlády
dopustila. Vnímám, že ze strany Belgičanů to není rozhodně
žádný kalkul, ani póza, ale věrnost, technická vyspělost a
jasný cíl. Jejich death metal je jako úder rukou přímo na solar
plexus, jako zatmění před očima po omračující ráně. Ta dáma,
co si říká Smrt, brousí neustále v zákulisí svoji kosu.
Pokud máte rádi propracovaný (ne „přeplácaný“) smrtící
kov a rádi se necháváte strhnout, buďte vítáni. Snad se vám
bude letošní zásek líbit stejně jako mně. Pestrá, energická,
death metalová deska, která připomíná ránu pěstí do obličeje!
Asphyx
says:
Belgian
DEHUMAN
I
immediately
gave among the
bands
that
could
be listened
between
rounds
during
boxing
matches.
"Graveyard
of
Eden"
is an album
for
the reflective
individuals,
for
geeks,
searching
of
the
best
pieces
for
their taste buds.
Their
death
metal
is
like punch
direct
to
the solar plexus,
like
the
eclipse
before
the eyes
after
a
stunning
blow.
The CD
has
a
very
good
sound and you
can
enjoy
everything
properly.
If
you like
sophisticated
deadly
metal
and
demolishing,
welcome. Coloured,
dynamic,
death
metal
album,
reminding
punch
in
the face!
Seznam
skladeb:
1. Sepulcher Of Malevolence
2. Crypts Of Blood
3. Obedience To Pestilence
4. Invocation Of Sublime Death
5. Temple Of Lust And Fire
6. Cerebro Veneficium
7. Ov Madness
8. Goddess Of Sins
Čas:
39:43
Sestava:
Andrea
V. - Bass/Vox
Rafaël
S. - Guitars
Mathias
B. - Guitars
Laye
L. - Drums
.JPG)